Když mi přišel mail, jestli si nechci přečíst a následně zrecenzovat knížku Kečupová mračna, slyšela jsem o ní poprvé a hned název mne trochu zarazil. I když jsem času teď neměla nazbyt (kdo neví proč, mrkněte na můj druhý blog a článek o tom, jak za měsíc odlétám na ERASMUS), na nabídku jsem ráda kývla. Proč? Kniha plná dopisů vězni sedícímu v cele smrtí je snad dostatečně lákavé téma...
Název: Kečupová mračna
Originální název: Ketchup Clouds
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Počet stran: 271
Rok vydání originálu: 2013
První vydání v ČR: 2015
*****
Teenagerka, říkejme jí Zoe, prožila hrůzný rok plný viny a smutku. Pravdu zná jen jediný člověk, se kterým se už ale Zoe nestýká, a protože ze sebe všechny své emoce spolu se svým tajemstvím potřebuje dostat, rozhodne se je svěřit člověku, který jí může nejlépe rozumět, vězni Harrisovi, který sedí v cele smrti a čeká na upřesnění data své popravy za několikanásobnou vraždu...
V noci se tak často vykrádá z domu a potají v kůlně píše dopisy pro vraha v USA. V nich ho seznamuje se svým příběhem, jenž je zajímavý, vtipný, emotivní, smutný a hlavně skrývá jedno velké tajemství, které Zoe skrývá ... musí.
*****
Celý příběh je psán formou dopisů. V nich nás Zoe společně s vězněm Harrisem seznamuje se svou minulostí, ze které se chce vypsat, stejně tak ale píše i o tom, co se kolem ní děje v přítomnosti. Dějové linky minulosti i přítomnosti na sebe samozřejmě navazují, a tak je čtenáři dokonale pochopí až v závěru, na druhou stranu je děj díky mnoha náznakům docela předvídatelný.
Hlavní dějová rovina a její zápletka je naprosto jasná. Jako v téměř většině YA knih se hlavní hrdinka zamiluje. Aby toho ale nebylo málo, ocitá se na vrcholu klasického milostného trojúhelníku. Udělat z trojúhelníku úsečku není vůbec snadné a Zoe se do toho pořádně zamotává, až vše vyvrcholí nepříjemnou událostí, která navždy změní životy všech.
Mezitím se ale Zoe potýká i s problémy doma, a tak řeší nejen problémy s první láskou a hned dvěma nápadníky, ale také rozhádané rodiče, přísnou matku a vztahy se sestrami, z nichž je jedna navíc hluchá. Rodinné trable sice v příběhu nejsou nejdůležitější, hezky ho ale doplňují, podporují a nakonec samy vyústí v prozrazení rodinných tajemství.
Kniha se dobře čte, autorka totiž na nic nečeká a děj posouvá rychle dopředu. Na nudu tedy při čtení není čas. Přesto možná všechny čtenáře nemusí zaujmout způsob, jakým je kniha psaná, který se totiž odráží od toho, kdo je hlavní postava - teenagerka.
*****
Knihu bych doporučila hlavně dívkám. Protože jde o YA literaturu, a to opravdu doslova, myslím si, že zaujme hlavně mladší ročníky. Čtenářky stejného věku, jako je hlavní postava, mohou spolu s ní prožívat trable, které s sebou tohle životní období přináší. My o maličko starší se na ně zase rádi (možná protože už jsou pryč? :)) zavzpomínáme, což ostatně mohou i starší čtenářky, jen je možné, že vám, stejně jako mně, bude styl, jakým se Zoe ve svých dopisech vyjadřuje, už občas lézt na nervy. I přes tíživou zápletku se podle mě jedná spíš o oddychovou knihu, a tak pokud hledáte čtení třeba na vánoční svátky, Kečupová mračna mohou být to pravé ořechové.
*****
Milý pane Harrisi,
jestli jste tenhle dopis otevřel, tak to asi znamená, že Vás zajímá, co se chystám napsat dál. To je bezva, ale neberu to jako kompliment, protože ruku na srdce, dokážu si představit, jak se ve své cele smrti musíte nudit a že nemáte nic na práci, teda kromě svých básní, které jsou mimochodem fakt dost dobré. Hlavně ten sonet o smrtící injekci. Četla jsem je na Vašem profilu a z té o divadle se mi chtělo brečet. Vsadím se, že když se v tom představení Dorotka vydala po cestě dlážděné žlutými cihlami, netušil jste, že za čtyřicet osm hodin spácháte vraždu.
Zvláštní: dokážu to napsat bez mrknutí oka. Bylo by to jiné, kdybych to taky neudělala. Předtím bych se Vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Úplně na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste měl milovat, a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a smutek a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno.
*****
Kniha Kečupová mračna se mi líbila, přesto si ale myslím, že by mne více zaujala tak před třemi až čtyřmi lety. Asi jsem už stará :) Věřím ale, že se může mnoha čtenářkám líbit, protože je to kniha vtipná, autorka se nebojí okořenit jakoukoli situaci. Spojení vtipu, emocí a problémů zaujme téměř každého. Pokud se tedy rádi vrátíte na střední školu a budete řešit první polibky, pro kterého kluka se máte rozhodnout, jak musíte dělat domácí úkoly a že musíte být doma z párty vždy jako první, tenhle příběh vás bavit bude. Někdo možná, jako já, ten smutný a vážný podtón navíc v knize téměř nezaznamená... :) Závěrem se musím přiznat, že jsem od dopisů vězni v Texasu čekala úplně něco jiného, nemůžu ale říci, že bych byla zklamaná!
Více o knize naleznete
ZDE.