Archive for prosince 2015

RECENZE: Kečupová mračna - Annabel Pitcherová

Když mi přišel mail, jestli si nechci přečíst a následně zrecenzovat knížku Kečupová mračna, slyšela jsem o ní poprvé a hned název mne trochu zarazil. I když jsem času teď neměla nazbyt (kdo neví proč, mrkněte na můj druhý blog a článek o tom, jak za měsíc odlétám na ERASMUS), na nabídku jsem ráda kývla. Proč? Kniha plná dopisů vězni sedícímu v cele smrtí je snad dostatečně lákavé téma...


Název: Kečupová mračna
Originální název: Ketchup Clouds
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Počet stran: 271
Rok vydání originálu: 2013
První vydání v ČR: 2015

*****

Teenagerka, říkejme jí Zoe, prožila hrůzný rok plný viny a smutku. Pravdu zná jen jediný člověk, se kterým se už ale Zoe nestýká, a protože ze sebe všechny své emoce spolu se svým tajemstvím potřebuje dostat, rozhodne se je svěřit člověku, který jí může nejlépe rozumět, vězni Harrisovi, který sedí v cele smrti a čeká na upřesnění data své popravy za několikanásobnou vraždu...

V noci se tak často vykrádá z domu a potají v kůlně píše dopisy pro vraha v USA. V nich ho seznamuje se svým příběhem, jenž je zajímavý, vtipný, emotivní, smutný a hlavně skrývá jedno velké tajemství, které Zoe skrývá ... musí.

*****

Celý příběh je psán formou dopisů. V nich nás Zoe společně s vězněm Harrisem seznamuje se svou minulostí, ze které se chce vypsat, stejně tak ale píše i o tom, co se kolem ní děje v přítomnosti. Dějové linky minulosti i přítomnosti na sebe samozřejmě navazují, a tak je čtenáři dokonale pochopí až v závěru, na druhou stranu je děj díky mnoha náznakům docela předvídatelný. 

Hlavní dějová rovina a její zápletka je naprosto jasná. Jako v téměř většině YA knih se hlavní hrdinka zamiluje. Aby toho ale nebylo málo, ocitá se na vrcholu klasického milostného trojúhelníku. Udělat z trojúhelníku úsečku není vůbec snadné a Zoe se do toho pořádně zamotává, až vše vyvrcholí nepříjemnou událostí, která navždy změní životy všech. 

Mezitím se ale Zoe potýká i s problémy doma, a tak řeší nejen problémy s první láskou a hned dvěma nápadníky, ale také rozhádané rodiče, přísnou matku a vztahy se sestrami, z nichž je jedna navíc hluchá. Rodinné trable sice v příběhu nejsou nejdůležitější, hezky ho ale doplňují, podporují a nakonec samy vyústí v prozrazení rodinných tajemství. 

Kniha se dobře čte, autorka totiž na nic nečeká a děj posouvá rychle dopředu. Na nudu tedy při čtení není čas. Přesto možná všechny čtenáře nemusí zaujmout způsob, jakým je kniha psaná, který se totiž odráží od toho, kdo je hlavní postava - teenagerka. 

*****

Knihu bych doporučila hlavně dívkám. Protože jde o YA literaturu, a to opravdu doslova, myslím si, že zaujme hlavně mladší ročníky. Čtenářky stejného věku, jako je hlavní postava, mohou spolu s ní prožívat trable, které s sebou tohle životní období přináší. My o maličko starší se na ně zase rádi (možná protože už jsou pryč? :)) zavzpomínáme, což ostatně mohou i starší čtenářky, jen je možné, že vám, stejně jako mně, bude styl, jakým se Zoe ve svých dopisech vyjadřuje, už občas lézt na nervy. I přes tíživou zápletku se podle mě jedná spíš o oddychovou knihu, a tak pokud hledáte čtení třeba na vánoční svátky, Kečupová mračna mohou být to pravé ořechové.

*****

Milý pane Harrisi, 
jestli jste tenhle dopis otevřel, tak to asi znamená, že Vás zajímá, co se chystám napsat dál. To je bezva, ale neberu to jako kompliment, protože ruku na srdce, dokážu si představit, jak se ve své cele smrti musíte nudit a že nemáte nic na práci, teda kromě svých básní, které jsou mimochodem fakt dost dobré. Hlavně ten sonet o smrtící injekci. Četla jsem je na Vašem profilu a z té o divadle se mi chtělo brečet. Vsadím se, že když se v tom představení Dorotka vydala po cestě dlážděné žlutými cihlami, netušil jste, že za čtyřicet osm hodin spácháte vraždu. 
Zvláštní: dokážu to napsat bez mrknutí oka. Bylo by to jiné, kdybych to taky neudělala. Předtím bych se Vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Úplně na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste měl milovat, a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a smutek a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno. 

*****


Kniha Kečupová mračna se mi líbila, přesto si ale myslím, že by mne více zaujala tak před třemi až čtyřmi lety. Asi jsem už stará :) Věřím ale, že se může mnoha čtenářkám líbit, protože je to kniha vtipná, autorka se nebojí okořenit jakoukoli situaci. Spojení vtipu, emocí a problémů zaujme téměř každého. Pokud se tedy rádi vrátíte na střední školu a budete řešit první polibky, pro kterého kluka se máte rozhodnout, jak musíte dělat domácí úkoly a že musíte být doma z párty vždy jako první, tenhle příběh vás bavit bude. Někdo možná, jako já, ten smutný a vážný podtón navíc v knize téměř nezaznamená... :) Závěrem se musím přiznat, že jsem od dopisů vězni v Texasu čekala úplně něco jiného, nemůžu ale říci, že bych byla zklamaná!

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji nakladatelství Slovart spolu s Just Communication (a Janičce :)).
Více o knize naleznete ZDE.

Posted in | 5 Comments

RECENZE: Popel všechny zarovná - Dominik Dán


Název: Popel všechny zarovná
Originální název: Popol všetkých zarovná
Autor: Dominik Dán
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Josef Šmatlák
Počet stran: 398
Rok vydání originálu: 2005
První vydání v ČR: 2015

*****


Jednoho dne je v zamčením bytě nalezena mrtvá stará žena, která byla viditelně ubita k smrti mačetou, jež se našla v koupelně. Případ dostává do rukou Richard Krauz a na pitevně se dozvídá o brutalitě vraždy. Zajímavé však je, že se vrah do bytu nedostal násilím, protože nebyl porušen zámek. Vražedná zbraň byla navíc součástí výzdoby bytu a ačkoli byly v bytě poměrně vzácné a drahé věci, žádná z nich se neztratila.

Při vyšetřování vraždy se Richard spolu s Fischerem zároveň zamotají do nebezpečné hry, ve které figurují politici, tajná služba a podsvětí. Jako vždy se Richard nekompromisně staví na stranu práva, spravedlnosti a dobra a dostává se tak do mnoha svízelných situací...

*****

Detektivky Dominika Dána mají mnoho podobných znaků. Knihy jsou psány čtivou formou, čtenáře udržují v napětí a především ho vždy překvapí. Knihu přečtete jedním dechem i díky velkému množství dialogů, které jsou navíc často okořeněny vtípky a příhodami ze života. Těmi vás autor nejednou pobaví. Nadále pro dánovky platí, že na každé stránce najdete nové informace, které byste si nejraději sami zapisovali, abyste v nich mohli zpětně listovat. Sami si tak budete připadat jako detektivové, vaším vyšetřováním však bude pochopit knihu a příběhy v ní. 

Kniha má dvě hlavní dějové linky, na které však navazují další a další menší příběhy. Čtenář dostane možnost seznámit se s fungováním v podsvětí, nahlédne do jeho hierarchie a vztahů mezi jednotlivými aktéry. Stejně tak ale pozná i vztahy v rámci policie. Ne vždy je právo a zákon určujícím faktorem její práce. I díky tomu je Richard nepohodlný nejen zločincům, ale často i svým nadřízeným. 

I tentokrát si Richard nechává některé poznatky a informace pro sebe a jediný, komu plně důvěřuje, je jeho kolega Fischer. Prostřednictvím informátorů a známých nahlédnou do struktury podsvětí provázaného s nejvyššími politickými i policejními místy v zemi a na vlastní pěst tyto informace používají, což je věc velice nebezpečná, ohrožující nejen je samotné, ale i jejich blízké. 

 *****

Kniha podle mého může zaujmout široké spektrum čtenářů. Děj je zasazen do nám blízkého prostředí na Slovensko, a tak nám může být bližší. To platí i pro dobu, ve které se odehrává. Já osobně si poměry v Česku a na Slovensku z roku 1996 nepamatuji, nějaké povědomí o nich ale mám, a tak si mohu děj a informace z knihy dobře představit. Moje babička, která knihu četla hned po mě, se do děje dokázala vžít ještě lépe. Různé situace si z dané doby pamatuje a říkala, že vidí paralelu mezi mafiánskými praktikami na Slovensku i u nás.

*****

"Sečný rány, bodný rány a řezný. Kdybysme spočetli všechny defekty, tak to dělá přesně třiašedesát. Všechny rány nebyly stejný, tedy stejně hluboký a nebezpečný. To si myslím podle toho, co jsem viděl v bytě a teď na pitvě. Na sto procent můžeme říct, že máme vražednou zbraň. To je ta mačeta, co byla ve vaně. Pachatel se prostě šel umej a bůhvíproč umyl i mačetu. Nechal ji ve vaně, a když šel pryč, tak ji neschoval ani neodnes pryč. Z toho bych mys..."
"Hele, prr, tyhle duchaplnosti nech laskavě nám."
"Dobře víš, jak to vždycky dopadne, co se myslí na začátku případu, a jak to skončí."
"...lel," dokončil Lengyel. 

*****



Kniha mne velmi bavila, Dominik Dán totiž dokáže čtenáře svým projevem i daným příběhem vtáhnout do děje a už ho nepustit. Detektivku doporučuji jako dárek pod stromeček, ale připravte se na to, že na vás obdarovaný nebude mít celé Vánoce čas. 
Přestože v knize občas najdete i vtipné dialogy, její vyznění je v podstatě velmi vážné a znepokojující. Děj románu přesně naplňuje motto: Homo homini lupus. (Člověk člověku vlkem.) Každý čtenář sám pozná, zda nekompromisní Richard v boji za spravedlnost a slušnost zvítězil....

PS: Moje babička po přečtení knihy Dominika Dána chápe, proč autor píše pod pseudonymem. Je totiž možné, že chobotnice, kterou autor v knize popisuje, ještě nepřišla o všechna svá dlouhá chapadla...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji týmu Dominika Dána.
Více informací naleznete na facebooku Dominika Dána.

Posted in | 2 Comments

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.