Archive for 2015

RECENZE: Kečupová mračna - Annabel Pitcherová

Když mi přišel mail, jestli si nechci přečíst a následně zrecenzovat knížku Kečupová mračna, slyšela jsem o ní poprvé a hned název mne trochu zarazil. I když jsem času teď neměla nazbyt (kdo neví proč, mrkněte na můj druhý blog a článek o tom, jak za měsíc odlétám na ERASMUS), na nabídku jsem ráda kývla. Proč? Kniha plná dopisů vězni sedícímu v cele smrtí je snad dostatečně lákavé téma...


Název: Kečupová mračna
Originální název: Ketchup Clouds
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Počet stran: 271
Rok vydání originálu: 2013
První vydání v ČR: 2015

*****

Teenagerka, říkejme jí Zoe, prožila hrůzný rok plný viny a smutku. Pravdu zná jen jediný člověk, se kterým se už ale Zoe nestýká, a protože ze sebe všechny své emoce spolu se svým tajemstvím potřebuje dostat, rozhodne se je svěřit člověku, který jí může nejlépe rozumět, vězni Harrisovi, který sedí v cele smrti a čeká na upřesnění data své popravy za několikanásobnou vraždu...

V noci se tak často vykrádá z domu a potají v kůlně píše dopisy pro vraha v USA. V nich ho seznamuje se svým příběhem, jenž je zajímavý, vtipný, emotivní, smutný a hlavně skrývá jedno velké tajemství, které Zoe skrývá ... musí.

*****

Celý příběh je psán formou dopisů. V nich nás Zoe společně s vězněm Harrisem seznamuje se svou minulostí, ze které se chce vypsat, stejně tak ale píše i o tom, co se kolem ní děje v přítomnosti. Dějové linky minulosti i přítomnosti na sebe samozřejmě navazují, a tak je čtenáři dokonale pochopí až v závěru, na druhou stranu je děj díky mnoha náznakům docela předvídatelný. 

Hlavní dějová rovina a její zápletka je naprosto jasná. Jako v téměř většině YA knih se hlavní hrdinka zamiluje. Aby toho ale nebylo málo, ocitá se na vrcholu klasického milostného trojúhelníku. Udělat z trojúhelníku úsečku není vůbec snadné a Zoe se do toho pořádně zamotává, až vše vyvrcholí nepříjemnou událostí, která navždy změní životy všech. 

Mezitím se ale Zoe potýká i s problémy doma, a tak řeší nejen problémy s první láskou a hned dvěma nápadníky, ale také rozhádané rodiče, přísnou matku a vztahy se sestrami, z nichž je jedna navíc hluchá. Rodinné trable sice v příběhu nejsou nejdůležitější, hezky ho ale doplňují, podporují a nakonec samy vyústí v prozrazení rodinných tajemství. 

Kniha se dobře čte, autorka totiž na nic nečeká a děj posouvá rychle dopředu. Na nudu tedy při čtení není čas. Přesto možná všechny čtenáře nemusí zaujmout způsob, jakým je kniha psaná, který se totiž odráží od toho, kdo je hlavní postava - teenagerka. 

*****

Knihu bych doporučila hlavně dívkám. Protože jde o YA literaturu, a to opravdu doslova, myslím si, že zaujme hlavně mladší ročníky. Čtenářky stejného věku, jako je hlavní postava, mohou spolu s ní prožívat trable, které s sebou tohle životní období přináší. My o maličko starší se na ně zase rádi (možná protože už jsou pryč? :)) zavzpomínáme, což ostatně mohou i starší čtenářky, jen je možné, že vám, stejně jako mně, bude styl, jakým se Zoe ve svých dopisech vyjadřuje, už občas lézt na nervy. I přes tíživou zápletku se podle mě jedná spíš o oddychovou knihu, a tak pokud hledáte čtení třeba na vánoční svátky, Kečupová mračna mohou být to pravé ořechové.

*****

Milý pane Harrisi, 
jestli jste tenhle dopis otevřel, tak to asi znamená, že Vás zajímá, co se chystám napsat dál. To je bezva, ale neberu to jako kompliment, protože ruku na srdce, dokážu si představit, jak se ve své cele smrti musíte nudit a že nemáte nic na práci, teda kromě svých básní, které jsou mimochodem fakt dost dobré. Hlavně ten sonet o smrtící injekci. Četla jsem je na Vašem profilu a z té o divadle se mi chtělo brečet. Vsadím se, že když se v tom představení Dorotka vydala po cestě dlážděné žlutými cihlami, netušil jste, že za čtyřicet osm hodin spácháte vraždu. 
Zvláštní: dokážu to napsat bez mrknutí oka. Bylo by to jiné, kdybych to taky neudělala. Předtím bych se Vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Úplně na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste měl milovat, a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a smutek a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno. 

*****


Kniha Kečupová mračna se mi líbila, přesto si ale myslím, že by mne více zaujala tak před třemi až čtyřmi lety. Asi jsem už stará :) Věřím ale, že se může mnoha čtenářkám líbit, protože je to kniha vtipná, autorka se nebojí okořenit jakoukoli situaci. Spojení vtipu, emocí a problémů zaujme téměř každého. Pokud se tedy rádi vrátíte na střední školu a budete řešit první polibky, pro kterého kluka se máte rozhodnout, jak musíte dělat domácí úkoly a že musíte být doma z párty vždy jako první, tenhle příběh vás bavit bude. Někdo možná, jako já, ten smutný a vážný podtón navíc v knize téměř nezaznamená... :) Závěrem se musím přiznat, že jsem od dopisů vězni v Texasu čekala úplně něco jiného, nemůžu ale říci, že bych byla zklamaná!

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji nakladatelství Slovart spolu s Just Communication (a Janičce :)).
Více o knize naleznete ZDE.

Posted in | 5 Comments

RECENZE: Popel všechny zarovná - Dominik Dán


Název: Popel všechny zarovná
Originální název: Popol všetkých zarovná
Autor: Dominik Dán
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Josef Šmatlák
Počet stran: 398
Rok vydání originálu: 2005
První vydání v ČR: 2015

*****


Jednoho dne je v zamčením bytě nalezena mrtvá stará žena, která byla viditelně ubita k smrti mačetou, jež se našla v koupelně. Případ dostává do rukou Richard Krauz a na pitevně se dozvídá o brutalitě vraždy. Zajímavé však je, že se vrah do bytu nedostal násilím, protože nebyl porušen zámek. Vražedná zbraň byla navíc součástí výzdoby bytu a ačkoli byly v bytě poměrně vzácné a drahé věci, žádná z nich se neztratila.

Při vyšetřování vraždy se Richard spolu s Fischerem zároveň zamotají do nebezpečné hry, ve které figurují politici, tajná služba a podsvětí. Jako vždy se Richard nekompromisně staví na stranu práva, spravedlnosti a dobra a dostává se tak do mnoha svízelných situací...

*****

Detektivky Dominika Dána mají mnoho podobných znaků. Knihy jsou psány čtivou formou, čtenáře udržují v napětí a především ho vždy překvapí. Knihu přečtete jedním dechem i díky velkému množství dialogů, které jsou navíc často okořeněny vtípky a příhodami ze života. Těmi vás autor nejednou pobaví. Nadále pro dánovky platí, že na každé stránce najdete nové informace, které byste si nejraději sami zapisovali, abyste v nich mohli zpětně listovat. Sami si tak budete připadat jako detektivové, vaším vyšetřováním však bude pochopit knihu a příběhy v ní. 

Kniha má dvě hlavní dějové linky, na které však navazují další a další menší příběhy. Čtenář dostane možnost seznámit se s fungováním v podsvětí, nahlédne do jeho hierarchie a vztahů mezi jednotlivými aktéry. Stejně tak ale pozná i vztahy v rámci policie. Ne vždy je právo a zákon určujícím faktorem její práce. I díky tomu je Richard nepohodlný nejen zločincům, ale často i svým nadřízeným. 

I tentokrát si Richard nechává některé poznatky a informace pro sebe a jediný, komu plně důvěřuje, je jeho kolega Fischer. Prostřednictvím informátorů a známých nahlédnou do struktury podsvětí provázaného s nejvyššími politickými i policejními místy v zemi a na vlastní pěst tyto informace používají, což je věc velice nebezpečná, ohrožující nejen je samotné, ale i jejich blízké. 

 *****

Kniha podle mého může zaujmout široké spektrum čtenářů. Děj je zasazen do nám blízkého prostředí na Slovensko, a tak nám může být bližší. To platí i pro dobu, ve které se odehrává. Já osobně si poměry v Česku a na Slovensku z roku 1996 nepamatuji, nějaké povědomí o nich ale mám, a tak si mohu děj a informace z knihy dobře představit. Moje babička, která knihu četla hned po mě, se do děje dokázala vžít ještě lépe. Různé situace si z dané doby pamatuje a říkala, že vidí paralelu mezi mafiánskými praktikami na Slovensku i u nás.

*****

"Sečný rány, bodný rány a řezný. Kdybysme spočetli všechny defekty, tak to dělá přesně třiašedesát. Všechny rány nebyly stejný, tedy stejně hluboký a nebezpečný. To si myslím podle toho, co jsem viděl v bytě a teď na pitvě. Na sto procent můžeme říct, že máme vražednou zbraň. To je ta mačeta, co byla ve vaně. Pachatel se prostě šel umej a bůhvíproč umyl i mačetu. Nechal ji ve vaně, a když šel pryč, tak ji neschoval ani neodnes pryč. Z toho bych mys..."
"Hele, prr, tyhle duchaplnosti nech laskavě nám."
"Dobře víš, jak to vždycky dopadne, co se myslí na začátku případu, a jak to skončí."
"...lel," dokončil Lengyel. 

*****



Kniha mne velmi bavila, Dominik Dán totiž dokáže čtenáře svým projevem i daným příběhem vtáhnout do děje a už ho nepustit. Detektivku doporučuji jako dárek pod stromeček, ale připravte se na to, že na vás obdarovaný nebude mít celé Vánoce čas. 
Přestože v knize občas najdete i vtipné dialogy, její vyznění je v podstatě velmi vážné a znepokojující. Děj románu přesně naplňuje motto: Homo homini lupus. (Člověk člověku vlkem.) Každý čtenář sám pozná, zda nekompromisní Richard v boji za spravedlnost a slušnost zvítězil....

PS: Moje babička po přečtení knihy Dominika Dána chápe, proč autor píše pod pseudonymem. Je totiž možné, že chobotnice, kterou autor v knize popisuje, ještě nepřišla o všechna svá dlouhá chapadla...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji týmu Dominika Dána.
Více informací naleznete na facebooku Dominika Dána.

Posted in | 2 Comments

RECENZE: Syn - Jo Nesbø

Dnes vychází další kniha u nás snad nejznámějšího norského autora, Joa Nesbøa. Pokud se vám ale hned vybavilo jméno detektiva Harryho Holea, zaplašte ho. Norský spisovatelský čaroděj se s Harrym už nadobro rozloučil a detektivka Syn má jiného hlavního hrdinu. Nebo dokonce dva?

Zdroj

Název: Syn
Originální název: Sønnen
Autor: Jo Nesbø
Nakladatelství: kniha ZLIN
Překlad: Kateřina Krištůfková
Počet stran: 500
Rok vydání originálu: 2014
První vydání v ČR: 2015

*****

Sonny sedí od svých osmnácti let ve vězení za dvojnásobnou vraždu. Na život ve vězení si navíc zvykl. Trest se mu prodlužuje, protože na sebe bere vinu za činy majetných občanů. Díky tomu má navíc stálý přísun heroinu, a tak si svůj pobyt za mřížemi vlastně užívá. Protože je ale velmi tichý, chodí za ním ostatní vězni a zpovídají se mu. Sonny je tak brán za bezproblémového muže, který dost možná ani nevnímá okolní svět, a který zřejmě celý život stráví právě ve vězení. To by mu ale nesměl jeden zpovídající se vězeň prozradit, že jeho otec vlastně ani sebevraždu, kvůli které se Sonnyho život obrátil na ruby, nespáchal... 

Jo Nesbø se znovu předvedl jako mistr detektivky. Celou dobu znáte vraha, máte ho dokonce rádi, ale Nor vás na posledních stránkách znovu překvapí. Děj a způsob, jakým je podáván, se vám mohou v průběhu čtení zdát průměrné, možná občas až klidné, přesto se od něj ale nebudete chtít odtrhnout, protože je natolik protkaný detaily a maličkostmi, které vás udrží ve střehu a vy budete chtít vědět, k čemu vás a hlavní hrdiny vlastně mají dovést.

Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.

Jak už jsem psala v předchozím odstavci, Jo Nesbø v každé své knize stvoří postavu, kterou čtenáři budou v její životní cestě podporovat. Harry Holem počínaje a Olavem Johansenem zdaleka nekonče. V Synovi je takových postav hned několik. Klidný, na první pohled mírumilovný a správný mladík Sonny si vás okamžitě získá. Spravedlivý, starostlivý a vtipný detektiv Kéfas tvoří skvělou dvojici s mladou a nezkušenou vyšetřovatelkou Kari, která zpočátku vypadá jako klasická premiantka, která bude mít ale v praxi problémy, to ale Kéfasovi i čtenářům rychle vyvrátí. V neposlední řadě budete fandit i milé a dobrosrdečné Martě...

S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...

*****

,,Byla to řeka. Udělal to manžel?"
Kněz sebou trhl. Jako když přímo před vámi cosi nečekaně protne černou vodní hladinu. ,,To nevím. Je to důležité?"
Žádná odpověď. Vollan si povzdychl. Opět pocítil nevolnost. Přepadá ho takhle už nějakou dobu. Možná by se měl objednat k lékaři na vyšetření.
,,Na to nemyslete Sonny. Nejdůležitější je, že venku se musí takoví jako vy neustále štvát, aby si opatřili dávku, ale tady se on postará o všechno. A nezapomeňte, že čas běží. Až si odkroutíte trest za ty minulé vraždy, už pro něj nebudete mít žádnou cenu. Tahle vražda vám lhůtu prodlouží."
,,Udělal to manžel. Je bohatý?"
Vollan ukázal na bibli. ,,Dům, do kterého jste vstoupil, je popsán tady. Zdál se vám velký a pěkně zařízený. Ovšem alarm, který měl to pěkné zařízení hlídat, nebyl zapnutý, dokonce ani nebyly zamčené dveře. Jméno Morsand. Ten rejdař s páskou přes oko. Možná jste ho zahlédl v novinách?"
,,Ano."
,,Vážně? Nehádal bych, že..."
,,Ano, zabil jsem ji. Ano, přečtu si, jak jsem to provedl."

*****


Knize dávám plné hodnocení proto, že jsem nenašla nic, co by mi na ní vadilo. Já jsem vlastně ani nehledala, protože mne bavil jak děj, tak postavy. Zmiňovala jsem se o tom, že se mi děj zdál občas poklidný, na to, že jde o detektivku, byl ale zajímavý a nutil mne číst dál. Líbilo se mi na příklad, že jsem si občas právě ani nepřipadala, jako když čtu detektivku. Byly chvíle, kdy šlo o klasický román a i tyhle pasáže se Nesbøvi povedly. Téměř s jistotou můžu říct, že pokud se vám líbily předchozí knihy, které norský spisovatel napsal, nebudete zklamaní ani z této. Je velmi podobná těm předchozím ve stylu psaní, najdete v ní i některé paralely, přesto se jedná o zcela nový příběh, který vás překvapí. Pozitivně také vnímám to, že jde o uzavřený příběh, takže si na těchto 500 stránkách vychutnáte úplně vše, co klasické detektivky nabízejí.

Pokud vás na knihu dostatečně nenaladila moje recenze, možná se to podaří traileru:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Kniha ZLIN!
Knihu najdete ZDE.

Posted in | 7 Comments

RECENZE: Je načase začít jíst život - J Vita

Knihy o jídle a zdravém životním stylu mě baví a zajímají, tahle je ale trošku jiná než většina těch, které najdete na pultech knihkupectví...

Zdroj

Název: Je načase začít jíst život
Autor: J Vita
Vydavatel: Jan Šuba - makniha.cz
Počet stran: 155
Rok vydání: 2015

*****

Která žena si ještě nekoupila knihu o zdravém životním stylu s cílem zhubnout přebytečná kila? Zřejmě jich moc nebude. Název téhle knihy už ale napovídá, že tady půjde o víc, než jen o nějaký ten tuk. Alespoň ten okem viditelný autor tolik neřeší...

J Vita se totiž rovnou zaměřuje na špatné stravování, které především západní civilizace provozuje. Chcete žít zdravě a bez doktorů až do konce poklidného života? V téhle knize se (zatím celkem povrchově) dozvíte, jak na to. Buďte ale připraveni na mnoho kontroverzních tvrzení, autor boží mýty a nahrazuje je vlastními názory, které často má, ale někdy také nemá, vědecky podložené. Očekávejte, že vám tato kniha zakáže spoustu ,,potravin" (lépe řečeno otravin?), i když, vlastně nezakáže. Autor sice mluví o vyřazení potravin, nikomu ale nic nenařizuje. Sám píše, že jak se bude kdo stravovat a ovlivňovat tak nejen svůj život ale i životy ostatních (nejen lidí) na této planetě, je jen jeho věc, a tak je pouze na vás, co si ze čtení knihy odnesete...

V knize se zřejmě dozvíte mnoho zajímavého a zboříte některé mýty ve vaší hlavě, které vám tam nacpala společnost. Proč píšu vy? Protože sama se o stravu a jednotlivé složky potravy už docela dlouho zajímám a spoustu z těchto věcí jsem už dlouho věděla. Přesto jsem si je ráda přečetla znovu, tentokrát v trochu radikálnější a hlavně ucelenější verzi. Kniha vás společně se mnou donutí zamyslet se. Nad svým životem, nad životem ostatních, nad existencí přírody apod, ale také nad existencí marketingu a jeho působení. Určitě vás čtení nenechá chladnými. Možná vás některé pasáže přesvědčí změnit váš jídelníček, někdo se spíš bude usmívat a dál si myslet svoje. Ať tak či tak, některé pasáže, studie a přiložená videa vám mohou otevřít oči, které jste doposud zavírali, nebo vám je spíš zavírala sama společnost.

Kniha je relativně krátká, autor navíc píše v krátkých odstavcích, které se rychle čtou, takže ji můžete mít za odpoledne přečtenou. Hned na začátku nás autor upozorňuje, že kniha neprošla redakcí, což se na textu opravdu odrazilo. Nejsem gramatický úchyl a ani občasné vulgarity a nespisovnost mi nevadily, takže to pro mě bylo celkem překousnutelné. Poprosit nějakého kamaráda, aby si těch pár hodin na přečtení vyhradil a minimálně pár ,,íček" či opakujících se slov (které pak dělají větu nesmyslnou) opravil, by ale vážně nebylo od věci, protože takovéto naprosto základní chyby mi kazily celkový dojem a rušily mě u přemítání nad tématy, o kterých kniha pojednává. 

Na druhou stranu budete mít pocit, že s vámi autor mluví jako s kamarádem, což také zamýšlel. Neočekávejte tedy žádné slohové útvary na vysoké úrovni, očekávejte jednoduše a přímo podaná fakta či domněnky, které autor dokládá autoritami, výzkumy či vlastním selským rozumem. Jak už jsem se zmínila, v textu najdete spoustu odkazů hlavně na videa, některá jsem ani neotvírala, protože jsem věděla, co v nich bude a vidět jsem to opravdu nechtěla. Což taky něco dokazuje... Mnoho příkladů ze života autora či lidí, které poznal, jsou také skvělým zpestřením. 

*****

Teď přichází chvíle, kdy si musíme ujasnit jednu věc.
Budu vám zde sdělovat informace, o kterých nejspíš budete pochybovat. To uděláte naprosto správně.
Je potřeba přemýšlet nad tím, co vám kdo říká a vyhodnocovat, jestli vám to dává smysl nebo ne - a to ideálně jako lidské bytosti - ne jako výtvoru naší společnosti. V tom je velký rozdíl.
Mám totiž podezření, že společnost nás učí hodnotám, které se hodí společnosti (pár lidem z ní) a ne nám, jakožto lidským bytostem. 
Jednou z mnoha věcí, kterou nás naše společnost učí, je:
Poslouchej autority. Bude to tak, jak říkám. Ty jen poslouchej (mě a mé příkazy). 

*****

Normálně bych v tuhle chvíli knize udělila hodnocení, tentokrát se mi do toho nechce. Myslím si, že názor na tuto krátkou knihu, která je však plná mnoha (přinejmenším velmi zajímavých) informací, by si měl udělat každý z nás a ten názor bude naprosto odlišný člověk od člověka. Já sama jsem teď po dočtení knihy v pořádně rozpolceném stavu, kdy přemýšlím, jak chci nadále žít já, jak se tohle všechno, včetně světa samotného, bude vyvíjet a jakou součástí toho budu. Neříkám, že jsem právě z lednice vyhodila všechno maso a ani neříkám, že už si nikdy nekoupím oreo sušenku, na druhou stranu mám své (už teď dost špatné) zdraví ráda a chtěla bych si ho uchovat, nejlépe zlepšit a souhlasím, že k tomu budu potřebovat změnu. Jak to udělám, to ještě nevím. Myslím si, že ani autor by nechtěl, aby se každý čtenář teď obrátil bez většího přemýšlení k jeho tvrzením a žil už jen tak. O této knize totiž opravdu musíte přemýšlet... 

Myslím, že můj názor na knihu jsem vysvětlila už v předchozích odstavcích. Pokud bych to měla shrnout, kniha se mi (možná špatně řečeno) líbila a na rozdíl od jiných knih, které nás učí ,,správně" jíst, nás tahle učí správně přemýšlet nad tím, jak (snad správně) žít. Sama jsem nad mnoha tvrzeními váhala, u některých i nesouhlasila (jezte tofu a sojové maso - s tím ani náhodou nesouhlasím!), to už je ale rozdílné u každého čtenáře. Určitě bych ale příště investovala alespoň trochu času do korekce textu samotného. A doufám, že se autor odhodlá i k další knize, kde podá i víc informací k tomu, jak naopak jíst správně. V této knize se totiž věnuje hlavně tem špatným návykům a jejich vysvětlení, proč jsou špatné.

Knihu doporučuji všem lidem, kteří se zajímají o své tělo a zdraví, stravu i fungování světa. Musíte mít mysl alespoň trochu otevřenou (čímž nemyslím, že byste do čtení měli jít s tím, že okamžitě změníte celý svůj život...), jinak je pro vás kniha ztrátou času, protože číst něco, nad čím se nehodláte ani při samotném čtení zamyslet, je zbytečné... Věřím ale, že většinu lidí by tato kniha zaujala, ať už by si z ní odnesli cokoli. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji e-shopu http://makniha.cz/.
Knihu najdete ZDE.

Za tohle by mě autor zrovna nepochválil, ale... takhle jsem začínala číst ;)

Posted in | 3 Comments

#BlogTour: Soutěž - vyhlášení výsledků

Přestože je #BlogTour s Dominikem Dánem a Rudým kapitánem již týden minulostí, soutěž o dva výtisky bude vyhlášena ale až dnes!


Před týdnem jsem vám položila několik otázek a chtěla na ně odpovědi... Několik vás na ně odpovědělo a já jsem právě před chvílí za pomocí random.org vybrala dva vítěze! 

A těmi jsou...

Aneta Bednářová
Milada Čaloudová

Oběma vítězkám se ozvu mailem a počkám 3 dny, pokud se neozvou, budu losovat znovu.
A doufám, že vy ostatní ani tak na dánovky nezanevřete a Rudého kapitána si stejně přečtete :)


Posted in , | 4 Comments

#BlogTour: Soutěž o dva výtisky knihy Rudý kapitán

A máme tu poslední článek blogtour ... Jak jsem slíbila, bude soutěž! Dávali jste v průběhu blogtour pozor? :)


Četli jste na vybraných blozích všechny články o Dominiku Dánovi a hlavně knize Rudý kapitán a teď byste si detektivku rádi přečetli? Zatím nemusíte chodit do knihkupectví, dva z vás totiž mohou vyhrát výtisk Rudého kapitána. Stačí odpovědět na pár jednoduchých otázek, takže lenost stranou, soutěživost vpřed! :) 

Co pro výhru musíte udělat?

Napište mi na můj email vavrinovamichaela@gmail.com s předmětem Soutěž s BlogTour

1) Mít doručovací adresu v ČR (Slovákům se omlouvám, ale stejně předpokládám, že posílat dánovku na Slovensko by bylo jako nosit dříví do lesa :))
2) Napište váš email (na který vás v případě výhry kontaktuji a odpověď budu očekávat do 5 dnů)
3) Odpovězte na otázky:
  • Jak se jmenuje Dominik Dán?
  • Ve kterém městě se odehrávají příběhy Dominika Dána?
  • Jak se jmenuje hlavní postava všech dánovek a kdo ji ztvární ve filmové adaptaci?
  • Kdy přijde do kin filmová adaptace Rudého kapitána?
4) Doporučte mi knihu, kterou bych si měla přečíst (potřebuju nové tipy :))

A teď už musíte mít jen trochu štěstí a doufat, že vás random.org vybere!

Dvě z těchto krásek na vás čekají, a dokonce i v barevném provedení! :)

Soutěž končí příští středu, tedy 23. 9. 2015!

Posted in | Leave a comment

#BlogTour: Filmová adaptace knihy Rudý kapitán

Knížku Rudý kapitán už mám přečtenou, uvnitř je navíc i příloha s prvními fotkami z natáčení její filmové adaptace. Ty mne zaujaly a na film samotný patřičně navnadily...


Už vloni v červenci padla první klapka při natáčení filmu Rudý kapitán, který je inspirován stejnojmennou knihou slovenského autora Dominika Dána. Jak by také ne, celý příběh se totiž odehrává v horkém létě roku 1992, a tak štáb strávil letní měsíce v českých městech, konkrétně v Olomouci, Brně, Praze či Teplicích, ale také ve slovenském hlavním městě Bratislavě nebo v polském Krakově. Z těchto tří zemí pocházejí i představitelé hlavních postav...

Richarda Krauze hraje ostřílený polský herec Maciej Stuhr, kterého slovenský režisér Michal Kollár do této role také proto, že Maciej představuje kombinaci chlapecké zranitelnosti a určité tvrdosti. 
Maciej Stuhr...
...alias Richard Krauz. 

Zkušeného detektiva Burgera ztvární Slovák Marián Geišberg, nenápadnou ale důležitou postavou je i paní archivářka Marika, kterou hraje slovenská herečka Zuzana Kronerová.
Detektiv Burger společně s Krauzem.
Paní Marika
V příběhu důležitou postavu si zahrál již jednadevadesátiletý slovenský herec Ladislav Chudík, objeví se jako farář Janetka. Ten je ve spojení hlavně se svým nadřízeným monsignorem Jastrabem, kterému tvář propůjčil známý český herec Jan Vlasák.
Ladislav Chudík v roli faráře Janetky.
Jan Vlasák alias Jastrab.

Pro vyšetřování velmi důležitou osobu Ranince ztvárnil český herec a komik Michal Suchánek.
Michal Suchánek v roli Ranince.

A konečně stěžejní roli Rudého kapitána si zahrál známý český komik a herec Oldřich Kaiser.
Oldřich Kaiser alias Rudý kapitán alias Vlastimil Miloučký.

Jak už jsem zmínila, koprodukční česko-slovensko polský film si vzal pod režisérskou taktovku slovenský režisér Michal Kollár, který se postaral i o scénář snímku. Aktivně se na tvorbě filmu podílel i autor knižní předlohy, slovenský spisovatel Dominik Dán. Ten díky svým dlouholetým zkušenostem od policie pomáhal tvůrcům zajistit například korektnost a reálnost scén.

Natáčení bylo rozděleno do dvou bloků, přičemž první proběhl v létě roku 2014, druhý poté začal na jaře 2015. Film by ovšem měl do kin přijít až na začátku března roku 2016. 


Už podle zdařilé krátké ukázky někteří filmový fajnšmekři odhadují, že by mohlo jít velmi kvalitně zpracovanou středoevropskou detektivku. Napovídá tomu i samotné obsazení. Přesto se ale nechme překvapit...

Fotky z natáčení filmu Rudý kapitán:
Finální zúčtování 

Richard Kauz při vyšetřování

Pitva

Ranincovo ponížení
Oddělení vražd
Krauz s Burgerem při vyšetřování na hřbitově
Krauz ohledává lebku Karla Kloknera, do které byl zatlučen hřebík

Já osobně se při prohlížení fotek na film opravdu těším. Zajímá mne, jak se tvůrci popasují s některými scénami. Nebo spíš jak se s nimi popasuji já, protože žaludek na mučení opravdu nemám. Doufám ale, že se ve filmu najde prostor i pro vtípky, které jsou na oddělení vražd tak časté. Nejdůležitější ale pro mě bude ztvárnění jednotlivých postav. Obsazení vypadá velmi dobře, i když samotného Ríšana jsem si představovala trošku jinak, to ale neznamená, že by mi Maciej nemohl nakonec padnout do noty...

Mordparta
Nechme se tedy překvapit, jak celá filmová adaptace Rudého kapitána dopadne. Jedno je ale jisté, spisovatel Dominik Dán nastavil laťku hodně vysoko...

Posted in | Leave a comment

#BlogTour: RECENZE: Rudý kapitán - Dominik Dán

Zajímalo by mne, kdy vyjdu z údivu... Dominik Dán a jeho Rudý kapitán umí v člověku zanechat ... zmatenost?


Dnes u mě na blogu pokračuje #BlogTour s Dominikem Dánem a Rudým kapitánem právě recenzí na knihu Rudý kapitán. Líbila se mi kniha? Čtěte a uvidíte sami, jak na mě tento zamotaný příběh plný křivd z minulosti zapůsobil...


Název: Rudý kapitán
Originální název: Červený kapitán
Autor: Dominik Dán
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Josef Šmatlák
Počet stran: 400
Rok vydání originálu: 2007
První vydání v ČR: 2015

*****

Richard Krauz z oddělení vražd už si v kolektivu vynutil uznání. Stále je to mladý detektiv, pár náročných případů už ale dotáhl do zdárného konce, a tak v modrpartě platí za dobrého a chytrého vyšetřovatele, snad ještě víc je ale známý svou paličatostí a odhodláním, každé zápletce chce totiž přijít na kloub a nezastaví se před žádnou překážkou. A to ani tehdy, když se tím sám zamotá do problémů, nebo tehdy, když se případ zdá neřešitelný...

Všechno výše zmíněné se potvrdí ve chvíli, kdy je náhodou objeven hřebík v lebce člověka, jež byl pohřben už před několika lety. Richard Krauz se svým parťákem Burgerem nejdřív nečekají, že by šlo o nějaký náročný případ. Potom co se ale do vyšetřování první ponoří, zjistí, že vidí opravdu jen malou pověstnou špičku ledovce. Fakt, že je onen ledovec poskládán z vysokých církevních i světských představitelů navíc nevěští nic dobrého ani v porevolučním čase...

*****

Od Dominika Dána jsem četla zatím jen dvě knihy, Básníka a tentokrát Rudého kapitána. Obě knihy byly ale psány tak, že člověku čtení odsýpalo. Autor příběh staví hlavně na dialozích, které jsou nejen důležité pro pochopení děje, jsou také plné vtípků a popichování, které odlehčují povětšinou tíživou atmosféru samotného vyšetřování. Pokud už slovenský spisovatel přistoupí k popisným odstavcům, většinou vás zahrne takovými informacemi, ze kterých vám až jde hlava kolem a vy byste si nejraději na pomoc vzali zápisník a dělali si poznámky. Naštěstí to bystrý Richard většinou později shrne za nás!

Rudý kapitán je o poznání akčnější než Básník, možná i proto, že je akčnější již ostřílenější hlavní postava Richarda Krauze. I když se na začátku může zdát situace a celý případ neřešitelná, detektivové brzy zjistí, že píchají do pouze zdánlivě prázdného vosího hnízda. Minulost, a to i ta velmi hluboká, se znovu dává do pochodu a s ní i celý děj. Richard během vyšetřování vyslýchá mnoho osob a svědků, což zavaří mozkové závity nejen jemu, ale i vám, čtenářům. Do toho je ale všude kolem cítit napětí, Krauz se totiž dotkl citlivé struny a je nepohodlný hned pro několik skupin lidí. Lidí, kteří se nebojí sáhnout k násilí...

Přestože se zpočátku případ hřebíku v hlavě může zdát nezajímavý a dost možná neřešitelný, budete se společně s Richardem divit, co všechno se za ním skrývá. Tentokrát nejde ani tak o určení vraha, jako spíš o odhalení hrůz minulosti. Jenže Dominik Dán je mistrem překvapení. Pokud chcete případ nebo knihu hodnotit před samotným závěrem, z vlastní zkušenosti vám doporučuji, nedělejte to...

Je velmi těžké určit, nakolik se autor inspiroval reálným příběhem a co už je smyšlené, přesto celý příběh působí reálně. Velmi překvapivá je spojitost případu s hlubokou minulostí, kterou čtenář ale dlouho netuší. Ta dává případu, který se točí stále kolem stejných skupin lidí, rázem nový rozměr. Mne navíc nepřestávala udivovat obrovská podzemní síť, která už vlastně ani existovat neměla...

*****

Knihu bych doporučila opravdu širokému spektru čtenářů. Velmi zajímavá je spojitost s nedávnou československou minulostí, která upoutá jak pamětníky, tak nás, kdo jsme socialistickou dobu nezažili, ale chceme se o poměrech v tehdejší společnosti dozvědět víc. Pokud máte rádi detektivky, pak není co řešit, dánovky jsou knihy pro vás, autor totiž pořádně prověří vaše vyšetřovací schopnosti. A jestli chcete, aby v detektivkách bylo něco víc, než jen zajímavý případ, můžete se těšit na autorův (nebo Richardův?) smysl pro humor, o úsměvné situace totiž není nouze. Stejně tak je v knize hezky vykreslený způsob života v Československu na počátku 90. let!

*****


A jak hodnotím knihu Rudý kapitán já? Pokud jste četli mou recenzi na Básníka, pak víte, že si mne Dominik Dán získal hned první knihou. Rudý kapitán mě navíc od začátku bavil, nejen pro humorné vsuvky, ale hlavně zapeklitostí případu a propojením mnoha lidí a organizací. Přibližně v druhé třetině příběhu jsem si ale začínala myslet, že tentokrát knize chybí nějaká ta poslední špetka koření, což jsem přičítala tomu, že si autor zvolil profláknuté téma, které chtěl udržet v reálných kolejích. Neměla jsem ale Dominika Dána podceňovat, poslední desítky stran otočily snad všechno, co jsem si o knize doposud myslela. Není to ale tak, že bych předtím knihu zatracovala, jen jsem na příběh nahlížela z jiné strany, než ze které nakonec autor zasadil onen pověstný poslední úder. Momentálně mám knihy stále plnou hlavu... zřejmě za to může kombinace politiky, víry a lidskosti. A samozřejmě  Richardův bravurní postup při vyšetřování, ale na to už jsme si zvykli...

Posted in , | Leave a comment

#BlogTour: Ukázka z knihy Rudý kapitán

Dnes se na pulty českých knihkupectví dostala další dánovka, konkrétně dlouho očekávaný Rudý kapitán. Tři výtisky přistály i v mojí schránce. Co z toho plyne? Můžete se těšit na soutěž! Ale ještě před tím, vás na knihu chci pořádně navnadit... ukázkou!


„Mayor... prosím... jistě... nejsem u sebe, jsem u Krauze v kanceláři! V pořádku, přehoďte mi ho sem... čekám... ahoj! Ne... neslyšel... Krauz je tady půl metru ode mě...“ Mayor ztichl, dlouho poslouchal a potom vyjekl: „Burger!?“ Prudce se otočil a s vyvalenýma očima zíral na Krauze. Ten si čmáral něco do notesu.
„... dobrá... prověřím to... ne, zatím to nikam neposílej...“ 
Mayor položil sluchátko a nevěřícně vytáhl obočí. Povolil si kravatu. 
„Zases mi lhal!“ 
„Nelhal... fakt ho bolela hlava...“ 
„Ale neřek si, po čem!!!“ 
„To ne... ale nelhal sem...“ 
„Ne! Ty nikdy nelžeš! Ty jenom... zapomeneš doříct, co? Hergot... já tě... teď! Ale já ti teď taky něco řeknu a nezapomenu!! to doříct... jestli se to doví říďa a budou z toho nějaký opruzy, tak vám sundám takový procenta z platu, že se prohnete... oba dva!“ Mayor zlostí až supěl. 
„Nedoví... pokud mu to neřekneš...“ 
„Neser mě! Co já!? Už je toho plný město! Burgera postřelili a ty si ve špitále rozsekanej na cucky!!“ Mayor nalehl na stůl a nevěřícně kroutil hlavou. „Ty...“ nedořekl, protože se rozlétly dveře. Tlusťoch Váňa vpadl dovnitř a zařičel. 
„Kurva... chlapi... postřelili Burgera...“
„Vy... pad... ni,“ zasyčel Mayor.
Váňa si je nechápavě změřil a vycouval. Ještě stihl zasyčet směrem ke Krauzovi: „A tebe prej zkopali dokulata a jsi na hadry ve špitále...“ a vypadl. Mayor se přemohl a co nejroztomileji se zeptal: „Řekni mi jedno... co mám s váma dělat!? Richarde! Porvete se v hospodě jako parchanti...“
„Nervali sme se... Eda to koupil...“
„A tys tam jen tak stál, co? A tomu, co ho mlátil, si tleskal do taktu... co? To ti mám spolknout, co?“
 „No... jen sem ho trochu...“
„To si dovedu představit...!!“
„Nic se mu nestalo...“
„To doufám! To doufej! Modlete se...“ zuřil Mayor.
Krauz na to raději neodpověděl. Posléze se rozmyslel.
„Eště ty začínej s modlením! Kvůli nim vlastně... teda kvůli farářům se to všechno semlelo... jo, když sme u těch farářů, chtěli bysme schválit jeden odposlech telefonu na faráře...“
„Jsi normální!? To mě chceš nasrat!? Nic víc mi k tomu neřekneš!? Namísto toho se vytasíš s takovou kravinou!?“
„Uklidni se, prosím tě, vždyť se v podstatě nic nestalo! Vyšli sme z kláštera a dali sme u Bučáka jedno točený. Nějakej potetovanej magor to psychicky nezvlád, popad odvedle půllitr, a jak šel kolem, vzal Edu po šišce. Tři štychy má, nic víc. Zejtra je v cajku.“
„A copak tys podnikal na místě činu?“
„Dostal dvě přes tlamu a bylo to. Žádná krev, nic zlámanýho...“
Mayor ho propaloval očima.
„Jestli... dojde na lámání chleba a budu chtít někomu děkovat... podotýkám... jestli budu chtít!... tak musím znát pravdu...“
„To je mi známo. Teď ji znáš.“
„Celou pravdu!!“
„Znáš celou!“
„V pořádku! Znáš toho blba?“
„Já ne, ale Eda jo... a možná i... Hanzel...“
 „Dobrá...“
„Kdo nás prásknul?“
„Neměj péči!“
„A co ten odposlech...“
„Tos myslel vážně? Odposlouchávat faráře!? V týhle politický situaci!? Ti teď budou vládnout, a ne běhat po výslechách... časy se měněj...“
„Zejtra nashle... to znám! Jaký časy? Jak se měněj? Tak, že za týhle politický situace se už nemusejí vyšetřovat vraždy?“ rozčílil se teď Krauz.
Mayorovi naběhly žíly na krku, pustil se stolu a zamířil ke dveřím.
„Pro jistotu napíšeš o tom dnešku hlášení... zatím ho dáš do skříně... já si du šlehnout jeden nitrák, aby mi to neurvalo aortu...“
„Dones i mně...“
Mayor raději vypadl, a aby bylo zřejmé, kdo je tady pánem, třískl dveřmi, až se sypala omítka.
Po něm přišel Hanzel a odvážil se i Váňa. Opatrně vstoupili.
„Ledacos sem slyšel... v ulicích našeho města...“ píchl Hanzel.
„Víte, co mi můžete...“ mávl Krauz rukou a raději nedořekl.
„Na to, že si na smrt pomlácenej, si dost čilej... a drzej... zobák!“
Do konce pracovní doby se už nic zvláštního nestalo... pouze Váňa spořádal půlkilovou porci tresky, protože měl prý doma tichou domácnost a nebyl si jist, že bude mít navařeno... ale ani to nebylo nic zvláštního...
Strany 96-98, Rudý kapitán; Dominik Dán

Posted in | 1 Comment

#BlogTour: Richard Krauz

Hlavní postava musí mít nějaké vlastní osobní kouzlo. Většinu holek mého věku okouzlují kluci měnící se v upíry nebo vlkodlaky, mě momentálně baví drzý detektiv, kterému se v teple zařezávají propocené slipy do p... hýždí. 


Krauzovi nebylo do smíchu. Bylo mu vedro! Nesnášel horko... a navíc se mu do hýždí začaly zařezávat propocené slipy. 
Rudý kapitán, Dominik Dán

Richard Krauz, hlavní postava všech detektivek Dominika Dána, nemá rád horko. A nosí slipy. A Dominik Dán to na něj všechno (a ještě víc) práskne... 

Ale o to víc máme my čtenáři tohohle jinak téměř neomylného detektiva rádi, vidíme totiž, že je to taky jen člověk. To bychom totiž ve chvílích, kdy se do své práce ponoří a jde si tvrdě za svým, málem zapomněli. Nesmlouvavostí a nebojácností počínaje a šestým smyslem zdaleka nekonče. 

Richarda Krauze potkáváme jako detektiva poprvé v březnu roku 1988, kdy se na oddělení vražd dostal z pozice pochůzkáře Veřejné bezpečnosti. Hned u prvního případu se vyznamenal, detektivní zelenáč rychle dozrál ve společnosti svých zkušenějších kolegů. Na ty bychom taky neměli zapomínat a ono to vlastně ani nejde, každý z nich je totiž jiný a má nějaký významný rys, díky kterému, si ho zamapatujete. Ať už to je Váňův věčný hlad nebo Hanzelovo sukničkářství. Vraťme se ale k mladému a perspektivnímu Krauzovi...

,,Jmenuju se Krauz... detektiv Richard Krauz z oddělení vražd a vyšetřuju případ hřebíku zatlučenýho do hlavy Karla Kloknera. Sem drzej, nezkušenej, ale perspektivní a seru na tebe... nula nula sedmičko... jasný!?"
Rudý kapitán, Dominik Dán

Sebevědomí mi opravdu nechybí. Richard Krauz se ve službě otrkal velmi rychle. Pálí mu to, je rychlý, bystrý a hlavně se rychle učí, nejen od svého zkušeného kolegy Burgera. Při vyšetřování se ničeho jen tak nezalekne, je tvrdý a neúprosný. Žádná myška, nebo spíš krysa, mu mezi prsty neproklouzne. To ale neznamená, že je neomylný. 

,,Jak to, že ne?! Před momentem jsi přece říkal, žes jich na střední hobloval tucet, na vejšce dokonce docentku, a s Dianou jste si to rozdávali v Lišáku doteď, a to už jsi ženatej!" Burger
Básník, Dominik Dán

A to ani v soukromém životě, vždyť ani slovo milenka mu není neznámé a problémy s nimi také ne. To však neznamená, že bychom pro Richarda Krauze nemohli použít označení ,,správný chlap". To je vlastně první, co mě při jeho zmínce napadne. Richard Krauz se totiž nebojí postavit jak sám za sebe, tak za svoje přátele a rodinu. 

Světoznámý Harry Hole by Richarda v hospodě asi přepil, ani jeho slovenský protějšek se ale ,,na jedno" nenechá lákat dlouho. Společně s kolegy pak probírají nejen práci, ale i peprnější zážitky. Přesto tráví Ríšan, jak mu kolegové ,,z mordparty" říkají, většinu času v práci. Není to žádný naivní sluníčkář, spravedlnost má ale rád. 

,,Pro mě to není žádný rejpání. A žádná minulost. Vražda je promlčená až po dvaceti letech, do tý doby je pro nás všechno živý. Možná je to minulost pro vás, pro mě je to jen pár dní starej případ... takže čerstvej! Zabili chlapa a zatloukli mu do hlavy hřebík. Jsem placenej za to, abych zjistil, kdo to byl a jak ho dostat za mříže."
Rudý kapitán, Dominik Dán

Na střední škole psal básničky, v dospělosti si krátí čas čtením latinských citátů. Své kolegy i nás čtenáře často překvapuje nejen tím, že dokáže zlehčit snad každou situaci. Hlavně si ale umí dělat legraci i sám ze sebe, ne všechno bere příliš vážně a nenechá se jen tak odradit...

,,Du!" vstal Burger a společně zamířili ke dveřím. Ani na něj nepohlédli.
,,Tak já... du k Jumbovi sám..." zvedl se vzdorně Krauz a zamířil rovněž ke dveřím... ale nejdřív je nechal vyjít a zahnout za roh, aby si nemysleli, že je na ně nalepený. 
Rudý Kapitán, Dominik Dán

Richard Krauz je osobnost, která vás rozhodně zaujme. Možná ho nebudete milovat, určitě ho ale budete, stejně jako ostatní postavy v Dánových detektivkách, respektovat. Charisma má mladý detektiv na rozdávání, a tak se nemusíte bát, že by vás hlavní postava všech dánovek nezaujala. A většinou je to on, kdo se postará o to, abyste se při čtení nenudili! 

Posted in | Leave a comment

#BlogTour: Dominik Dán a jeho tvorba

Místo učení se na zkoušku už několik hodin čtu informace o Dominiku Dánovi a hlavně rozhovory s ním. Právě jsem se dostala do stavu, kdy bych nejraději zrušila všechno, co mě v následujících dnech a týdnech čeká, nakoupila všech zbylých 18 dánovek a vrhla se do čtení... A také doufám, že se mi tohle nadšení povede přenést i na vás!


Jméno Dominik Dán už slyšel snad každý Slovák a téměř každý Čech, většina z nich také ví, že jde o slovenského spisovatele, který píše detektivní romány. Někteří také ještě vědí, že píše pod pseudonymem. Tím už ale informovanost většiny lidí i samotných čtenářů dánovek končí. Vševědoucí wikipedie vám ještě prozradí datum narození, které však není správné, Dominiku Dánovi je ve skutečnosti o několik let méně. 

O momentálně nejpopulárnějším slovenském spisovateli toho tedy víme opravdu málo. Víme ale, že všech svých dosavadních dvacet knih vydal po pseudonymem. Z rozhovorů vyplývá, že to je jednak tím, že Dominik Dán sám stále pracuje jako kriminalista a prozrazení totožnosti by pro jeho práci rozhodně nebylo přínosem, navíc ani nestojí o zájem médií. Víme ale, jak toto ,,krycí jméno" vzniklo! Spisovatel s ním přišel už když psal svou první knihu, kovbojku, kterou psal ještě na základní škole. Své spisovatelské vlohy prokázal už při psaní do školního časopisu na střední škole, tyto výtvory si však zřejmě nepřečteme s vědomím, že je psal právě tento Dominik Dán, jsou totiž uveřejněny pod jeho pravým jménem. 

Od střední školy se Dominik Dán zřejmě psaní více nevěnoval, posledních deset let ale píše jednu knihu za druhou, přesněji řečeno dvě ročně. Pokud se Dána zeptáte, jak zvládá práci u kriminálky a ještě dvakrát ročně vydat knihu, odpoví vám, že má velmi přísný denní režim. K psaní potřebuje klid,  tmu, cigarety, pivo a hořící termín. Každý román je prý totiž jako vejce, musí se vysedět (Celý rozhovor). 

Všechny příběhy jsou situovány do Našeho města, což je sice vymyšlené město, jehož popis ale odpovídá Bratislavě. Ústřední postavou je mladý policista Richard Krauz, jehož životní příběh je jedním z pojítek knih. Tento příběh si však musí čtenáři poskládat sami stejně tak, jako to dělá při psaní právě Dominik Dán. Knihy totiž nejdou chronologicky za sebou, což je dáno jednak tím, že se autor drží skutečných případů, na kterých sám pracoval, Dán ale také věří, že jsou jeho čtenáři chytří lidé, kteří si s těmito přeskoky dokáží poradit. Sám při psaní používá poznámky, díky kterým se ujišťuje, že dodržuje časovou posloupnost. 

Já vám ale pro jistotu knihy vypíši seřazené podle toho, v které době se odehrávají (v závorce uvádím rok vydání na Slovensku):
Uzol - 1988 (2012)
Básnik - 1988 (2013)
Mucha - 1990 (2009)
Beštia - 1990 - 1992 (2006)
Mucholapka - 1991 (2010)
Červený kapitán - 1992 (2007)
Nehanebné neviniatko - 1997 (2005)
Na podpätkoch - 1998 (2011)
Jednou nohou v hrobě - 1998 (2014)
Cela číslo 17 - 1998 - 1999 (2007)
Žiješ iba dvakrát - 1999 (2011)
Sára - 2002 (2006)
Studňa - 2002 a 2003 (2010)
Knieža Smrť - 2003 (2008)
Kožené srdce - 2003 (2011)
Kráska a netvor - 2008 (2014)
Noc temných klamstiev - 2009 (2009)
(Ufff, doufám, že je to všechno správně, už se mi z těch dat a slovenštiny motala hlava :))

Všechna data vydání jsou data vydání na Slovensku. V České Republice se s dánovkami chtělo prosadit již Nakladatelství XYZ, ale neuspělo. Momentálně se toho však ujalo nakladatelství Slovart, které Dánovy knihy publikuje také na Slovensku, a zdá se, že si čeští čtenáři cestu k tomuto slovenskému fenoménu, který už na Slovensku prodal přes 600 tisíc výtisků svých knih, konečně našli. 

Jak by taky ne! Dánovy detektivky jsou čtivé hlavně díky velkému množství rozhovorů, které celý děj zatraktivňují a urychlují. Sám Dán v rozhovoru pro slovenský internetový deník rozdíl mezi detektivkou a románem přirovnal k hokeji a krasobruslení, u hokeje je totiž potřeba tah na branku. V ději tedy nenajdete zbytečné popisy, místo toho se autor zaměřuje na fakta a samotné vyšetřování, které díky jeho pracovním zkušenostem nejen reálně působí, ale opravdu takové jsou. Příběhům navíc přidá na atraktivnosti také fakt, že jsou všechny z větší části postavené na skutečných základech, jež mohou někteří čtenáři i znát ze Slovenských (a někdy i Českých) médií. 

Na věrohodnosti si Dán opravdu zakládá. Snaží se čtenáři ukázat jak případy a jejich vyšetřování, tak ,,normální" život kriminalistů, vtípky v kancelářích a popichování nad pivem. Do jaké míry jsou ale jednotlivé detektivky pravdivé neuvádí, stejně tak ani neprozradil, které postavy jsou inspirovány reálnými osobnostmi z Dánova okolí. Pro větší uvěřitelnost Dominik Dán spolupracoval i na námětu a scénáři česko-slovenského seriálu Kriminálka Staré Město, kde působil jako odborný konzultant. Díky tomu by měl být seriál natočen tak, jak skutečné vyšetřování opravdu funguje, na rozdíl od zahraničních kriminálek, které jsou podle Dána daleko za hranicí reality a dají se považovat spíše za sci-fi. 

A když už jsme u televizní kriminálky, fanoušky dánovek stejně tak jako milovníky filmů určitě potěší informace, že se připravuje filmová adaptace Dánovy knihy Rudý kapitán, o tom ale více zase později... 

Posted in | Leave a comment

BlogTour s Dominikem Dánem a Rudým kapitánem


BlogTour s Dominikem Dánem a Rudým kapitánem

Když mi bylo nabídnuto zúčastnit se Blog Tour, ve které vám já a další vybraní blogeři máme představit jak známého slovenského spisovatele, tak jeho novou detektivku jménem Rudý kapitán, neváhala jsem a souhlasila, i když mě právě v době konání #blogtour čeká nejtěžší zkouška semestru a ostatní nabídnuté knihy jsem odmítala. Proč? Protože mě předchozí ,,dánovka" zaujala natolik, že si chci přečíst nejen knihu následující právě vycházející, ale také všechny předchozí. 

A na co se tedy v následujících 14 dnech můžete u mne na blogu těšit? V prvním článku bych vám ráda představila Dominika Dána a jeho tvorbu. Druhý článek bude trošku oříšek, ale snad zajímavý, protože se rozepíši o hlavní postavě ,,dánovek", Richardu Krauzovi. V dalším článku už se dostaneme k samotné knize Rudý kapitán, ze které si budete moci přečíst ukázku. Pokud budete ještě váhat, zda si knihu koupit, pomůžu vám v rozhodování svou Recenzí knihy. O důvod víc, proč si Rudého kapitána přečíst, je připravovaná Filmová adaptace, o které se rozepíši v předposlední kapitole. Pokud se po tomto článku budete chtít rozběhnout do knihkupectví, počkejte, možná se vám podaří u mne na blogu vyhrát jeden ze dvou výtisků Rudého kapitána v rámci Soutěže, jež vyhlásím v posledním článku!

Já sama už se na tyto dva nadcházející týdny těším a doufám, že vy také! A to si nemyslím, že by #BlogTour byla určena jen pro milovníky knih Dominika Dána, naopak. Já jsem čerstvý fanoušek ,,dánovek" a věřím, že vy se jím můžete stát také velmi rychle! :)

Přiznávám, že u některých pasáží se opravdu jíst nedá...

Pro dnešek je to všechno, zítra ale začínáme naplno! 
Hezký večer

Posted in , | Leave a comment

TAG: Čtecí návyky

Ahoj všichni :)
Jak říkám, nemám ráda, když jsou na blogu jen recenze, na druhou stranu teď sedím hlavně nad učením a nemám ani moc nápady, co jiného bych přispívala, takže... je tu bohužel trošku prázdno. Snad se alespoň rádi dozvíte, jaké jsou mé čtecí návyky (protože já vlastně ani ještě nevím, jestli nějaké mám! :D)! Nechte se tedy překvapit společně se mnou :)

Na tenhle TAG jsem narazila na blogu u Katy a doufám, že jí nebude vadit, že jsem si ho od ní takto vypůjčila :)

1. Máš doma určité místo na čtení?
Nemám. Čtu, kde se dá a kde zrovna neleží nějaká kočka :) Nejčastěji si ale doma čtu na gauči nebo venku na zahradě na lehátku. Ráda bych si četla i v teploučku v posteli, ale to se mi poštěstí málokdy, většinou mě i ta nejakčnější kniha po pár stránkách uspí :D

2. Záložka, nebo kousek papírku, který se válí poblíž?
Naprosto cokoli. Od papírového ubrousku po dopis, občas ale najdu jednu ze záložek a to se pak hned cítím patřičně na výši :D Ale ne, opravdu mi jedno, čím knihu založím.

3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?
Můžu, nevadí mi ani nechat knihu rozečtenou uprostřed stránky, pokud od ní ale odcházím na delší dobu, mám raději, když dočtu kapitolu. Jak už jsem ale výše zmínila, když si knihu vezmu večer do postele, většinou nedočtu ani první rozečtenou kapitolu :D

4. Jíš nebo piješ během čtení?
Ano! Čaj mi většinou vystydne, jídlo naopak dlouho nevydrží. Snažím se jídlo u čtení omezovat, ne proto, abych nezašpinila knížku, jen nechci, abych měla zadek ještě větší, než už mám :D

5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Ne. Obojí mne rozptyluje. Televize obzvlášť, to se nedokážu vůbec soustředit a pořád jen poslouchám, co říkají v televizi. Písničky si občas pustím, ale i ty, které neznám, mne většinou vtáhnou a spíš poslouchám text písničky, než abych se soustředila na řádky v knížce.

6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?
Ještě před půlrokem jsem se hrdě chlubila tím, že vždy čtu jen jednu knížku a další začnu až potom, co tu první dočtu. To se ale změnilo ve chvíli, kdy jsem rozečetla Měděného jezdce a tak ve třetí čtvrtině mne začal nudit. Od té doby ho mám pořád rozečtený, ale ještě jsem ho nedočetla :D Většinou čtu ale jen jednu knížku, víc jsem jich četla snad jen poslední měsíc ve škole, kdy jsem jednu četla při přednáškách na tabletu a doma dočítala druhou, papírovou. Stejně to ale vždy sklouzlo k tomu, že jsem zůstala jen u jedné.

7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?
Preferuji čtení doma, protože mám ráda u čtení klid (když neposlouchám televizi, poslouchám - i když nechtěně - rozhovory v tramvajích atd.) a ráda vím, že mě nikdo nebude rušit. Vím, že nemusím za 5 minut vystupovat z vlaku nebo vím, že teď mám čas opravdu jen a jen na čtení. Ve škole o přednáškách se ale čte dobře :)

8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Čtu pouze ve své mysli. Tohle jsem se naučila opravdu brzy, takže už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si četla nahlas. Vlastně pamatuju! Na testy z dějepisu na gymplu jsem se učila tak, že jsem si jednou celou látku přečetla nahlas - a vycházelo to :)

9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?
Nepřeskakuji ani nečtu konkrétní pasáže dopředu. Mám ale zlozvyk, že když čtu poslední stránku nějaké napínavé kapitoly, u které vím, že na jejím konci bude důležitá informace, skočím očima na její poslední řádek. Takový malý spoiler, ale vždycky jsem na sebe naštvaná! :D

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
Lámu. Lámu, jak je potřeba. Ať je to hardback nebo paperback, lámu, protože mě víc zajímá pohodlí u čtení, než jak kniha vypadá. Mám ráda nové knihy, ale na druhou stranu na těch svých oceňuji, když už jsou poničené, je totiž vidět, že je někdo vážně četl. Třeba takový Harry, ten už je opravdu zničený, ale je to proto, že ho čtu nejraději :)

11. Píšeš do knih?
Ne. Není to ale proto, že by mi to vadilo (i když, pokud by se mi vrátila popsaná kniha, nadšená bych z toho nebyla, takže piště si každý do svých!), jen mě nikdy nenapadlo, do nich psát. Snad bych si i chtěla podtrhávat pasáže, připisovat si poznámky, ale já když čtu, tak mám v mozku prostor jen pro čtení :D

A jaké jsou vaše čtecí návyky? Mě by to vážně zajímalo, takže si ráda přečtu vaše vyplněné TAGy, hoďte mi na ně odkazy do komentářů :)
Mějte se krásně
Míša

Posted in | 1 Comment

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.