Dnes se na pulty českých knihkupectví dostala další dánovka, konkrétně dlouho očekávaný Rudý kapitán. Tři výtisky přistály i v mojí schránce. Co z toho plyne? Můžete se těšit na soutěž! Ale ještě před tím, vás na knihu chci pořádně navnadit... ukázkou!
„Mayor... prosím... jistě... nejsem u sebe, jsem u Krauze v kanceláři! V pořádku, přehoďte mi ho sem... čekám... ahoj! Ne... neslyšel... Krauz je tady půl metru ode mě...“ Mayor ztichl, dlouho poslouchal a potom vyjekl: „Burger!?“ Prudce se otočil a s vyvalenýma očima zíral na Krauze. Ten si čmáral něco do notesu.
„... dobrá... prověřím to... ne, zatím to nikam neposílej...“
Mayor položil sluchátko a nevěřícně vytáhl obočí. Povolil si kravatu.
„Zases mi lhal!“
„Nelhal... fakt ho bolela hlava...“
„Ale neřek si, po čem!!!“
„To ne... ale nelhal sem...“
„Ne! Ty nikdy nelžeš! Ty jenom... zapomeneš doříct, co? Hergot... já tě... teď! Ale já ti teď taky něco řeknu a nezapomenu!! to doříct... jestli se to doví říďa a budou z toho nějaký opruzy, tak vám sundám takový procenta z platu, že se prohnete... oba dva!“ Mayor zlostí až supěl.
„Nedoví... pokud mu to neřekneš...“
„Neser mě! Co já!? Už je toho plný město! Burgera postřelili a ty si ve špitále rozsekanej na cucky!!“ Mayor nalehl na stůl a nevěřícně kroutil hlavou. „Ty...“ nedořekl, protože se rozlétly dveře. Tlusťoch Váňa vpadl dovnitř a zařičel.
„Kurva... chlapi... postřelili Burgera...“
„Vy... pad... ni,“ zasyčel Mayor.
Váňa si je nechápavě změřil a vycouval. Ještě stihl zasyčet směrem ke Krauzovi: „A tebe prej zkopali dokulata a jsi na hadry ve špitále...“ a vypadl. Mayor se přemohl a co nejroztomileji se zeptal: „Řekni mi jedno... co mám s váma dělat!? Richarde! Porvete se v hospodě jako parchanti...“
„Nervali sme se... Eda to koupil...“
„A tys tam jen tak stál, co? A tomu, co ho mlátil, si tleskal do taktu... co? To ti mám spolknout, co?“
„No... jen sem ho trochu...“
„To si dovedu představit...!!“
„Nic se mu nestalo...“
„To doufám! To doufej! Modlete se...“ zuřil Mayor.
Krauz na to raději neodpověděl. Posléze se rozmyslel.
„Eště ty začínej s modlením! Kvůli nim vlastně... teda kvůli farářům se to všechno semlelo... jo, když sme u těch farářů, chtěli bysme schválit jeden odposlech telefonu na faráře...“
„Jsi normální!? To mě chceš nasrat!? Nic víc mi k tomu neřekneš!? Namísto toho se vytasíš s takovou kravinou!?“
„Uklidni se, prosím tě, vždyť se v podstatě nic nestalo! Vyšli sme z kláštera a dali sme u Bučáka jedno točený. Nějakej potetovanej magor to psychicky nezvlád, popad odvedle půllitr, a jak šel kolem, vzal Edu po šišce. Tři štychy má, nic víc. Zejtra je v cajku.“
„A copak tys podnikal na místě činu?“
„Dostal dvě přes tlamu a bylo to. Žádná krev, nic zlámanýho...“
Mayor ho propaloval očima.
„Jestli... dojde na lámání chleba a budu chtít někomu děkovat... podotýkám... jestli budu chtít!... tak musím znát pravdu...“
„To je mi známo. Teď ji znáš.“
„Celou pravdu!!“
„Znáš celou!“
„V pořádku! Znáš toho blba?“
„Já ne, ale Eda jo... a možná i... Hanzel...“
„Dobrá...“
„Kdo nás prásknul?“
„Neměj péči!“
„A co ten odposlech...“
„Tos myslel vážně? Odposlouchávat faráře!? V týhle politický situaci!? Ti teď budou vládnout, a ne běhat po výslechách... časy se měněj...“
„Zejtra nashle... to znám! Jaký časy? Jak se měněj? Tak, že za týhle politický situace se už nemusejí vyšetřovat vraždy?“ rozčílil se teď Krauz.
Mayorovi naběhly žíly na krku, pustil se stolu a zamířil ke dveřím.
„Pro jistotu napíšeš o tom dnešku hlášení... zatím ho dáš do skříně... já si du šlehnout jeden nitrák, aby mi to neurvalo aortu...“
„Dones i mně...“
Mayor raději vypadl, a aby bylo zřejmé, kdo je tady pánem, třískl dveřmi, až se sypala omítka.
Po něm přišel Hanzel a odvážil se i Váňa. Opatrně vstoupili.
„Ledacos sem slyšel... v ulicích našeho města...“ píchl Hanzel.
„Víte, co mi můžete...“ mávl Krauz rukou a raději nedořekl.
„Na to, že si na smrt pomlácenej, si dost čilej... a drzej... zobák!“
Do konce pracovní doby se už nic zvláštního nestalo... pouze Váňa spořádal půlkilovou porci tresky, protože měl prý doma tichou domácnost a nebyl si jist, že bude mít navařeno... ale ani to nebylo nic zvláštního...
Strany 96-98, Rudý kapitán; Dominik Dán
