Přesun blogu na No IF - just LIFT

Přesunula jsem se na nový blog. Tam už se něvěnuju jenom knížkám, i ty tam ale najdete, a tak pokud chcete nadále číst moje recenze nebo články obecně, mrkněte na:

No IF - just LIFT

Leave a comment

RECENZE: Siréna - Kiera Cassová

Kahlen je obyčejná dívka, kterou od většiny odlišuje jenom to, že je němá. Není tedy divu, že se do ní zamiluje její spolužák. Ten ale neví, že Kahlen přece jen něco skrývá. Je totiž siréna.

Zdroj
Kahlen před osmdesáti lety přežila námořní katastrofu. Všichni se utopili, jen ona zůstala naživu. Za těch osmdesát let navíc nezestárla ani o rok, stále byla mladá a krásná. Výměnou za záchranu jejího života jí totiž Oceán nabídl, aby se stala sirénou a pracovala pro něj po dalších sto let. Od toho dne tedy Kahlen obstarávala s dalšími sirénami potravu pro Oceán, což znamenalo, že pomáhala potápět lodě plné lidí.

Posted in | 1 Comment

RECENZE: Trest a smrt - Mats Olsson

,,Výprask je nový misionář."
Tohle heslo v soukromí razí bývalý známý švédský novinář Harry Svensson. Své tajemství si však musí začít střežit, protože ho pojí k jedné ze dvou vražd, jež byly spáchány v západním Švédsku. Aby toho nebylo málo, druhou oběť sám objevil. Když se kvůli těmto vraždám vrací k novinařině, neví ještě, že jeho tajemství někdo zná a hodlá toho využít...

Zdroj
Název: Trest a smrt
Originální název: Straffa och låta dö
Autor: Mats Olsson
Překlad: Olga Džupová
Nakladatelství: kniha ZLIN
Počet stran: 573
Rok vydání originálu: 2014
První vydání v ČR: 2016

Kniha Trest a smrt byla jednou nejčtenějších knih ve Švédsku roku 2014. A já se tomu vůbec nedivím. První věc, která mne do knihy okamžitě vtáhla, byl styl psaní, který autor používá. Jak už jsme ze severských detektivek zvyklí, spisovatelé se s ničím nepářou. V této knize sice nenajdete tolik brutalit, jako v ostatních jí podobných, na druhou stranu nenucený způsobem přečtete o mnoha sexuálních praktikách či prostě jen o jakž takž normálním (o té normálnosti ale musíme hodně polemizovat) životě jednoho Švéda, bez obalu a bez servítek. 

Příběh a hlavní zápletka jsou velmi poutavé, alespoň mě vždy zajímalo, kdo je vrah a jaký další krok, především s ohledem na hlavní postavu Harryho, chystá. Ale stejně tak zajímavé a propletené byly i vztahy mezi jednotlivými postavami, které děj taktéž silně ovlivňují. Děj navíc docela svižně ubíhá, a to i přesto, že má kniha více než 500 stran. Autor se nezdržuje zdlouhavými úvody a vysvětlováním.

Hlavní postavu Harryho si dost možná velmi rychle oblíbíte. Určitě to ale nebude proto, že by šlo o kladnou postavu bez poskvrnky. Zřejmě to bude tou jeho lidskostí. Tím, že nás čtenáře nechává autor nahlédnout do všech koutů Harryho duše, zdá se nám hned bližší. Chvílemi jsem měla pocit, že se v tom všem hrabu společně s Harrym...

Pokud máte rádi Skandinávii, bude se vám také líbit zasazení děje, který se odehrává nejen v několika švédských městech, ale také například v Kodani. Často upršené a pochmurné počasí, na které si postavy mnohokrát stěžují, se k příběhu opravdu hodí, čtenář totiž v knize moc světlých či zábavných momentů nenajde. 

*****

Knihu bych doporučila hlavně čtenářům severských detektivek, protože až na možný nedostatek brutalit bych tuto detektivku zařadila mezi ukázkové příklady tohoto žánru, a to právě i díky tomu, že se v knize nachází tolik typicky severských aspektů, jako jsou třeba zpočátku odměřené skandinávské povahy, či Švédská snaha o globalizován se. Milovníci Skandinávie, jako já, si tedy také přijdou na své, nejen při popisu Harryho cest po Švédsku a okolí.

*****

Dnes jsou ze skladů vonících po jídle a koření obytné domy, galerie a koncertní domy a samotný přístav Nyhavn se stal lákadlem pro turisty. Dřív býval Nyhavn fascinující místo plné zlodějíčků, námořníků, tatérů, bordelů, barů a žen, které se vystavovaly v oknech a mezi dvěřmi a prodávaly něco, co jsem tehdy ještě nedokázal pochopit.
Kodaň už není, co bývala.
Dřív to bylo město hipíků a amerických jazzmanů. Neměli na to, aby hráli v USA, ale v Dánsku našli svobodné město, kde bylo snadné sehnat hulení, publikum a ženy, které obdivovaly, toužily a dávaly.
Není snadné zvyknout si na to, že dřív tak svobodná Kodaň se stala útočištěm toho, co můžete potkat ve všech velkých městech. Gap, 7-Eleven, Gucci, Tommy Hilfiger, Ralph Lauren a další mezinárodní blbosti za vyděračské ceny. Jestli se Dánové dřív vysmívali Stockholmu pro jeho ambice stát se něčím větším a lepším, třeba i mezinárodním centrem, tak přesně tím je teď Kodaň s těmi zrenovovanými jatkami ve stylu Meatpacking District v New Yorku a všemi michelinskými hvězdičkami, kterých je víc než jointů v Christianii. 

*****

Hodnocení: 9/10

*****

Kniha Trest a smrt se mi opravdu líbila. I když jsem si původně po dobu Erasmu knihy na recenzi brát nechtěla, protože jsem s časem opravdu na štíru, ale když jsem zjistila, že jde ve Švédsku o velmi populární knihu, jejíž děj se částečně odehrává i v Göteborgu, ve kterém právě studuji, nemohla jsem odmítnout. A dobře jsem udělala. Nejen, že se mi opravdu líbil děj a styl psaní, které knihu dělají zajímavou pro všechny čtenáře, ale zaujaly mne také kulturní vsuvky o Švédsku, potažmo Skandinávii. Protože tu momentálně sama studuji, můžu si spoustu věcí ověřit, některé už vím, jiné od chvíle, co jsem se o nich v knize dozvěděla, objevuji. Pro ostatní čtenáře možná popisy Göteborgu a jeho podniků či uliček nebudou tak zajímavé, jako pro mě, když se v nich denně procházím, ale pokud vás sever a život zde zajímá, v této knize se o něm (možná nečekaně a někdy nenápadně) dozvíte hodně. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství kniha ZLIN!
Knihu najdete ZDE.

Posted in | 3 Comments

RECENZE: Kečupová mračna - Annabel Pitcherová

Když mi přišel mail, jestli si nechci přečíst a následně zrecenzovat knížku Kečupová mračna, slyšela jsem o ní poprvé a hned název mne trochu zarazil. I když jsem času teď neměla nazbyt (kdo neví proč, mrkněte na můj druhý blog a článek o tom, jak za měsíc odlétám na ERASMUS), na nabídku jsem ráda kývla. Proč? Kniha plná dopisů vězni sedícímu v cele smrtí je snad dostatečně lákavé téma...


Název: Kečupová mračna
Originální název: Ketchup Clouds
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Počet stran: 271
Rok vydání originálu: 2013
První vydání v ČR: 2015

*****

Teenagerka, říkejme jí Zoe, prožila hrůzný rok plný viny a smutku. Pravdu zná jen jediný člověk, se kterým se už ale Zoe nestýká, a protože ze sebe všechny své emoce spolu se svým tajemstvím potřebuje dostat, rozhodne se je svěřit člověku, který jí může nejlépe rozumět, vězni Harrisovi, který sedí v cele smrti a čeká na upřesnění data své popravy za několikanásobnou vraždu...

V noci se tak často vykrádá z domu a potají v kůlně píše dopisy pro vraha v USA. V nich ho seznamuje se svým příběhem, jenž je zajímavý, vtipný, emotivní, smutný a hlavně skrývá jedno velké tajemství, které Zoe skrývá ... musí.

*****

Celý příběh je psán formou dopisů. V nich nás Zoe společně s vězněm Harrisem seznamuje se svou minulostí, ze které se chce vypsat, stejně tak ale píše i o tom, co se kolem ní děje v přítomnosti. Dějové linky minulosti i přítomnosti na sebe samozřejmě navazují, a tak je čtenáři dokonale pochopí až v závěru, na druhou stranu je děj díky mnoha náznakům docela předvídatelný. 

Hlavní dějová rovina a její zápletka je naprosto jasná. Jako v téměř většině YA knih se hlavní hrdinka zamiluje. Aby toho ale nebylo málo, ocitá se na vrcholu klasického milostného trojúhelníku. Udělat z trojúhelníku úsečku není vůbec snadné a Zoe se do toho pořádně zamotává, až vše vyvrcholí nepříjemnou událostí, která navždy změní životy všech. 

Mezitím se ale Zoe potýká i s problémy doma, a tak řeší nejen problémy s první láskou a hned dvěma nápadníky, ale také rozhádané rodiče, přísnou matku a vztahy se sestrami, z nichž je jedna navíc hluchá. Rodinné trable sice v příběhu nejsou nejdůležitější, hezky ho ale doplňují, podporují a nakonec samy vyústí v prozrazení rodinných tajemství. 

Kniha se dobře čte, autorka totiž na nic nečeká a děj posouvá rychle dopředu. Na nudu tedy při čtení není čas. Přesto možná všechny čtenáře nemusí zaujmout způsob, jakým je kniha psaná, který se totiž odráží od toho, kdo je hlavní postava - teenagerka. 

*****

Knihu bych doporučila hlavně dívkám. Protože jde o YA literaturu, a to opravdu doslova, myslím si, že zaujme hlavně mladší ročníky. Čtenářky stejného věku, jako je hlavní postava, mohou spolu s ní prožívat trable, které s sebou tohle životní období přináší. My o maličko starší se na ně zase rádi (možná protože už jsou pryč? :)) zavzpomínáme, což ostatně mohou i starší čtenářky, jen je možné, že vám, stejně jako mně, bude styl, jakým se Zoe ve svých dopisech vyjadřuje, už občas lézt na nervy. I přes tíživou zápletku se podle mě jedná spíš o oddychovou knihu, a tak pokud hledáte čtení třeba na vánoční svátky, Kečupová mračna mohou být to pravé ořechové.

*****

Milý pane Harrisi, 
jestli jste tenhle dopis otevřel, tak to asi znamená, že Vás zajímá, co se chystám napsat dál. To je bezva, ale neberu to jako kompliment, protože ruku na srdce, dokážu si představit, jak se ve své cele smrti musíte nudit a že nemáte nic na práci, teda kromě svých básní, které jsou mimochodem fakt dost dobré. Hlavně ten sonet o smrtící injekci. Četla jsem je na Vašem profilu a z té o divadle se mi chtělo brečet. Vsadím se, že když se v tom představení Dorotka vydala po cestě dlážděné žlutými cihlami, netušil jste, že za čtyřicet osm hodin spácháte vraždu. 
Zvláštní: dokážu to napsat bez mrknutí oka. Bylo by to jiné, kdybych to taky neudělala. Předtím bych se Vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Úplně na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste měl milovat, a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a smutek a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno. 

*****


Kniha Kečupová mračna se mi líbila, přesto si ale myslím, že by mne více zaujala tak před třemi až čtyřmi lety. Asi jsem už stará :) Věřím ale, že se může mnoha čtenářkám líbit, protože je to kniha vtipná, autorka se nebojí okořenit jakoukoli situaci. Spojení vtipu, emocí a problémů zaujme téměř každého. Pokud se tedy rádi vrátíte na střední školu a budete řešit první polibky, pro kterého kluka se máte rozhodnout, jak musíte dělat domácí úkoly a že musíte být doma z párty vždy jako první, tenhle příběh vás bavit bude. Někdo možná, jako já, ten smutný a vážný podtón navíc v knize téměř nezaznamená... :) Závěrem se musím přiznat, že jsem od dopisů vězni v Texasu čekala úplně něco jiného, nemůžu ale říci, že bych byla zklamaná!

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji nakladatelství Slovart spolu s Just Communication (a Janičce :)).
Více o knize naleznete ZDE.

Posted in | 5 Comments

RECENZE: Popel všechny zarovná - Dominik Dán


Název: Popel všechny zarovná
Originální název: Popol všetkých zarovná
Autor: Dominik Dán
Nakladatelství: Slovart
Překlad: Josef Šmatlák
Počet stran: 398
Rok vydání originálu: 2005
První vydání v ČR: 2015

*****


Jednoho dne je v zamčením bytě nalezena mrtvá stará žena, která byla viditelně ubita k smrti mačetou, jež se našla v koupelně. Případ dostává do rukou Richard Krauz a na pitevně se dozvídá o brutalitě vraždy. Zajímavé však je, že se vrah do bytu nedostal násilím, protože nebyl porušen zámek. Vražedná zbraň byla navíc součástí výzdoby bytu a ačkoli byly v bytě poměrně vzácné a drahé věci, žádná z nich se neztratila.

Při vyšetřování vraždy se Richard spolu s Fischerem zároveň zamotají do nebezpečné hry, ve které figurují politici, tajná služba a podsvětí. Jako vždy se Richard nekompromisně staví na stranu práva, spravedlnosti a dobra a dostává se tak do mnoha svízelných situací...

*****

Detektivky Dominika Dána mají mnoho podobných znaků. Knihy jsou psány čtivou formou, čtenáře udržují v napětí a především ho vždy překvapí. Knihu přečtete jedním dechem i díky velkému množství dialogů, které jsou navíc často okořeněny vtípky a příhodami ze života. Těmi vás autor nejednou pobaví. Nadále pro dánovky platí, že na každé stránce najdete nové informace, které byste si nejraději sami zapisovali, abyste v nich mohli zpětně listovat. Sami si tak budete připadat jako detektivové, vaším vyšetřováním však bude pochopit knihu a příběhy v ní. 

Kniha má dvě hlavní dějové linky, na které však navazují další a další menší příběhy. Čtenář dostane možnost seznámit se s fungováním v podsvětí, nahlédne do jeho hierarchie a vztahů mezi jednotlivými aktéry. Stejně tak ale pozná i vztahy v rámci policie. Ne vždy je právo a zákon určujícím faktorem její práce. I díky tomu je Richard nepohodlný nejen zločincům, ale často i svým nadřízeným. 

I tentokrát si Richard nechává některé poznatky a informace pro sebe a jediný, komu plně důvěřuje, je jeho kolega Fischer. Prostřednictvím informátorů a známých nahlédnou do struktury podsvětí provázaného s nejvyššími politickými i policejními místy v zemi a na vlastní pěst tyto informace používají, což je věc velice nebezpečná, ohrožující nejen je samotné, ale i jejich blízké. 

 *****

Kniha podle mého může zaujmout široké spektrum čtenářů. Děj je zasazen do nám blízkého prostředí na Slovensko, a tak nám může být bližší. To platí i pro dobu, ve které se odehrává. Já osobně si poměry v Česku a na Slovensku z roku 1996 nepamatuji, nějaké povědomí o nich ale mám, a tak si mohu děj a informace z knihy dobře představit. Moje babička, která knihu četla hned po mě, se do děje dokázala vžít ještě lépe. Různé situace si z dané doby pamatuje a říkala, že vidí paralelu mezi mafiánskými praktikami na Slovensku i u nás.

*****

"Sečný rány, bodný rány a řezný. Kdybysme spočetli všechny defekty, tak to dělá přesně třiašedesát. Všechny rány nebyly stejný, tedy stejně hluboký a nebezpečný. To si myslím podle toho, co jsem viděl v bytě a teď na pitvě. Na sto procent můžeme říct, že máme vražednou zbraň. To je ta mačeta, co byla ve vaně. Pachatel se prostě šel umej a bůhvíproč umyl i mačetu. Nechal ji ve vaně, a když šel pryč, tak ji neschoval ani neodnes pryč. Z toho bych mys..."
"Hele, prr, tyhle duchaplnosti nech laskavě nám."
"Dobře víš, jak to vždycky dopadne, co se myslí na začátku případu, a jak to skončí."
"...lel," dokončil Lengyel. 

*****



Kniha mne velmi bavila, Dominik Dán totiž dokáže čtenáře svým projevem i daným příběhem vtáhnout do děje a už ho nepustit. Detektivku doporučuji jako dárek pod stromeček, ale připravte se na to, že na vás obdarovaný nebude mít celé Vánoce čas. 
Přestože v knize občas najdete i vtipné dialogy, její vyznění je v podstatě velmi vážné a znepokojující. Děj románu přesně naplňuje motto: Homo homini lupus. (Člověk člověku vlkem.) Každý čtenář sám pozná, zda nekompromisní Richard v boji za spravedlnost a slušnost zvítězil....

PS: Moje babička po přečtení knihy Dominika Dána chápe, proč autor píše pod pseudonymem. Je totiž možné, že chobotnice, kterou autor v knize popisuje, ještě nepřišla o všechna svá dlouhá chapadla...

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji týmu Dominika Dána.
Více informací naleznete na facebooku Dominika Dána.

Posted in | 2 Comments

RECENZE: Syn - Jo Nesbø

Dnes vychází další kniha u nás snad nejznámějšího norského autora, Joa Nesbøa. Pokud se vám ale hned vybavilo jméno detektiva Harryho Holea, zaplašte ho. Norský spisovatelský čaroděj se s Harrym už nadobro rozloučil a detektivka Syn má jiného hlavního hrdinu. Nebo dokonce dva?

Zdroj

Název: Syn
Originální název: Sønnen
Autor: Jo Nesbø
Nakladatelství: kniha ZLIN
Překlad: Kateřina Krištůfková
Počet stran: 500
Rok vydání originálu: 2014
První vydání v ČR: 2015

*****

Sonny sedí od svých osmnácti let ve vězení za dvojnásobnou vraždu. Na život ve vězení si navíc zvykl. Trest se mu prodlužuje, protože na sebe bere vinu za činy majetných občanů. Díky tomu má navíc stálý přísun heroinu, a tak si svůj pobyt za mřížemi vlastně užívá. Protože je ale velmi tichý, chodí za ním ostatní vězni a zpovídají se mu. Sonny je tak brán za bezproblémového muže, který dost možná ani nevnímá okolní svět, a který zřejmě celý život stráví právě ve vězení. To by mu ale nesměl jeden zpovídající se vězeň prozradit, že jeho otec vlastně ani sebevraždu, kvůli které se Sonnyho život obrátil na ruby, nespáchal... 

Jo Nesbø se znovu předvedl jako mistr detektivky. Celou dobu znáte vraha, máte ho dokonce rádi, ale Nor vás na posledních stránkách znovu překvapí. Děj a způsob, jakým je podáván, se vám mohou v průběhu čtení zdát průměrné, možná občas až klidné, přesto se od něj ale nebudete chtít odtrhnout, protože je natolik protkaný detaily a maličkostmi, které vás udrží ve střehu a vy budete chtít vědět, k čemu vás a hlavní hrdiny vlastně mají dovést.

Nevím, jestli se u Nesbøvých knih vůbec hodí používat označení ,,hrdina" pro hlavní postavy, přesto ho nadále používám. Oni totiž hrdinové většinou jsou, i když trošku zvrácení a určitě ne každým coulem správní. Přesto, kdo měl rád Harryho Holea, bude mít rád i hlavního vyšetřovatele Šimona Kéfase a ústřední postavu Sonnyho. Oba jsou zatíženi těžkou minulostí a oba se s ní vyrovnávají po svém. Ne vždycky jednají čestně a správně, přesto vás Jo donutí mít je rád. Sonnymu dokonce odpustíte i vraždy, budete mu vlastně přát, aby vzal spravedlnost do svých rukou. Je ale možné, že mu postupem času budete fandit méně a méně.

Jak už jsem psala v předchozím odstavci, Jo Nesbø v každé své knize stvoří postavu, kterou čtenáři budou v její životní cestě podporovat. Harry Holem počínaje a Olavem Johansenem zdaleka nekonče. V Synovi je takových postav hned několik. Klidný, na první pohled mírumilovný a správný mladík Sonny si vás okamžitě získá. Spravedlivý, starostlivý a vtipný detektiv Kéfas tvoří skvělou dvojici s mladou a nezkušenou vyšetřovatelkou Kari, která zpočátku vypadá jako klasická premiantka, která bude mít ale v praxi problémy, to ale Kéfasovi i čtenářům rychle vyvrátí. V neposlední řadě budete fandit i milé a dobrosrdečné Martě...

S tou se pojí romantičtější část knihy. Nesbø do svých příběhů rád motá city, nikdy ale nejde o jednoduché vztahy. Další podobnost můžete vidět v detektivech, protože jak Harry, tak Šimon, se vyléčili ze závislosti, bojují se svou minulostí a velmi osobitým a často netradičním způsobem také se zločinci. Roli v této detektivce sehraje nám všem již známý Kripos, který Jo Nesbø zřejmě opravdu nemá rád, protože si spolu s osloskou policií budou znovu lézt do zelí. O místech, na kterých už jsme se v Oslo procházeli třeba s Harrym Holem ani nemluvím...

*****

,,Byla to řeka. Udělal to manžel?"
Kněz sebou trhl. Jako když přímo před vámi cosi nečekaně protne černou vodní hladinu. ,,To nevím. Je to důležité?"
Žádná odpověď. Vollan si povzdychl. Opět pocítil nevolnost. Přepadá ho takhle už nějakou dobu. Možná by se měl objednat k lékaři na vyšetření.
,,Na to nemyslete Sonny. Nejdůležitější je, že venku se musí takoví jako vy neustále štvát, aby si opatřili dávku, ale tady se on postará o všechno. A nezapomeňte, že čas běží. Až si odkroutíte trest za ty minulé vraždy, už pro něj nebudete mít žádnou cenu. Tahle vražda vám lhůtu prodlouží."
,,Udělal to manžel. Je bohatý?"
Vollan ukázal na bibli. ,,Dům, do kterého jste vstoupil, je popsán tady. Zdál se vám velký a pěkně zařízený. Ovšem alarm, který měl to pěkné zařízení hlídat, nebyl zapnutý, dokonce ani nebyly zamčené dveře. Jméno Morsand. Ten rejdař s páskou přes oko. Možná jste ho zahlédl v novinách?"
,,Ano."
,,Vážně? Nehádal bych, že..."
,,Ano, zabil jsem ji. Ano, přečtu si, jak jsem to provedl."

*****


Knize dávám plné hodnocení proto, že jsem nenašla nic, co by mi na ní vadilo. Já jsem vlastně ani nehledala, protože mne bavil jak děj, tak postavy. Zmiňovala jsem se o tom, že se mi děj zdál občas poklidný, na to, že jde o detektivku, byl ale zajímavý a nutil mne číst dál. Líbilo se mi na příklad, že jsem si občas právě ani nepřipadala, jako když čtu detektivku. Byly chvíle, kdy šlo o klasický román a i tyhle pasáže se Nesbøvi povedly. Téměř s jistotou můžu říct, že pokud se vám líbily předchozí knihy, které norský spisovatel napsal, nebudete zklamaní ani z této. Je velmi podobná těm předchozím ve stylu psaní, najdete v ní i některé paralely, přesto se jedná o zcela nový příběh, který vás překvapí. Pozitivně také vnímám to, že jde o uzavřený příběh, takže si na těchto 500 stránkách vychutnáte úplně vše, co klasické detektivky nabízejí.

Pokud vás na knihu dostatečně nenaladila moje recenze, možná se to podaří traileru:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Kniha ZLIN!
Knihu najdete ZDE.

Posted in | 7 Comments

RECENZE: Je načase začít jíst život - J Vita

Knihy o jídle a zdravém životním stylu mě baví a zajímají, tahle je ale trošku jiná než většina těch, které najdete na pultech knihkupectví...

Zdroj

Název: Je načase začít jíst život
Autor: J Vita
Vydavatel: Jan Šuba - makniha.cz
Počet stran: 155
Rok vydání: 2015

*****

Která žena si ještě nekoupila knihu o zdravém životním stylu s cílem zhubnout přebytečná kila? Zřejmě jich moc nebude. Název téhle knihy už ale napovídá, že tady půjde o víc, než jen o nějaký ten tuk. Alespoň ten okem viditelný autor tolik neřeší...

J Vita se totiž rovnou zaměřuje na špatné stravování, které především západní civilizace provozuje. Chcete žít zdravě a bez doktorů až do konce poklidného života? V téhle knize se (zatím celkem povrchově) dozvíte, jak na to. Buďte ale připraveni na mnoho kontroverzních tvrzení, autor boží mýty a nahrazuje je vlastními názory, které často má, ale někdy také nemá, vědecky podložené. Očekávejte, že vám tato kniha zakáže spoustu ,,potravin" (lépe řečeno otravin?), i když, vlastně nezakáže. Autor sice mluví o vyřazení potravin, nikomu ale nic nenařizuje. Sám píše, že jak se bude kdo stravovat a ovlivňovat tak nejen svůj život ale i životy ostatních (nejen lidí) na této planetě, je jen jeho věc, a tak je pouze na vás, co si ze čtení knihy odnesete...

V knize se zřejmě dozvíte mnoho zajímavého a zboříte některé mýty ve vaší hlavě, které vám tam nacpala společnost. Proč píšu vy? Protože sama se o stravu a jednotlivé složky potravy už docela dlouho zajímám a spoustu z těchto věcí jsem už dlouho věděla. Přesto jsem si je ráda přečetla znovu, tentokrát v trochu radikálnější a hlavně ucelenější verzi. Kniha vás společně se mnou donutí zamyslet se. Nad svým životem, nad životem ostatních, nad existencí přírody apod, ale také nad existencí marketingu a jeho působení. Určitě vás čtení nenechá chladnými. Možná vás některé pasáže přesvědčí změnit váš jídelníček, někdo se spíš bude usmívat a dál si myslet svoje. Ať tak či tak, některé pasáže, studie a přiložená videa vám mohou otevřít oči, které jste doposud zavírali, nebo vám je spíš zavírala sama společnost.

Kniha je relativně krátká, autor navíc píše v krátkých odstavcích, které se rychle čtou, takže ji můžete mít za odpoledne přečtenou. Hned na začátku nás autor upozorňuje, že kniha neprošla redakcí, což se na textu opravdu odrazilo. Nejsem gramatický úchyl a ani občasné vulgarity a nespisovnost mi nevadily, takže to pro mě bylo celkem překousnutelné. Poprosit nějakého kamaráda, aby si těch pár hodin na přečtení vyhradil a minimálně pár ,,íček" či opakujících se slov (které pak dělají větu nesmyslnou) opravil, by ale vážně nebylo od věci, protože takovéto naprosto základní chyby mi kazily celkový dojem a rušily mě u přemítání nad tématy, o kterých kniha pojednává. 

Na druhou stranu budete mít pocit, že s vámi autor mluví jako s kamarádem, což také zamýšlel. Neočekávejte tedy žádné slohové útvary na vysoké úrovni, očekávejte jednoduše a přímo podaná fakta či domněnky, které autor dokládá autoritami, výzkumy či vlastním selským rozumem. Jak už jsem se zmínila, v textu najdete spoustu odkazů hlavně na videa, některá jsem ani neotvírala, protože jsem věděla, co v nich bude a vidět jsem to opravdu nechtěla. Což taky něco dokazuje... Mnoho příkladů ze života autora či lidí, které poznal, jsou také skvělým zpestřením. 

*****

Teď přichází chvíle, kdy si musíme ujasnit jednu věc.
Budu vám zde sdělovat informace, o kterých nejspíš budete pochybovat. To uděláte naprosto správně.
Je potřeba přemýšlet nad tím, co vám kdo říká a vyhodnocovat, jestli vám to dává smysl nebo ne - a to ideálně jako lidské bytosti - ne jako výtvoru naší společnosti. V tom je velký rozdíl.
Mám totiž podezření, že společnost nás učí hodnotám, které se hodí společnosti (pár lidem z ní) a ne nám, jakožto lidským bytostem. 
Jednou z mnoha věcí, kterou nás naše společnost učí, je:
Poslouchej autority. Bude to tak, jak říkám. Ty jen poslouchej (mě a mé příkazy). 

*****

Normálně bych v tuhle chvíli knize udělila hodnocení, tentokrát se mi do toho nechce. Myslím si, že názor na tuto krátkou knihu, která je však plná mnoha (přinejmenším velmi zajímavých) informací, by si měl udělat každý z nás a ten názor bude naprosto odlišný člověk od člověka. Já sama jsem teď po dočtení knihy v pořádně rozpolceném stavu, kdy přemýšlím, jak chci nadále žít já, jak se tohle všechno, včetně světa samotného, bude vyvíjet a jakou součástí toho budu. Neříkám, že jsem právě z lednice vyhodila všechno maso a ani neříkám, že už si nikdy nekoupím oreo sušenku, na druhou stranu mám své (už teď dost špatné) zdraví ráda a chtěla bych si ho uchovat, nejlépe zlepšit a souhlasím, že k tomu budu potřebovat změnu. Jak to udělám, to ještě nevím. Myslím si, že ani autor by nechtěl, aby se každý čtenář teď obrátil bez většího přemýšlení k jeho tvrzením a žil už jen tak. O této knize totiž opravdu musíte přemýšlet... 

Myslím, že můj názor na knihu jsem vysvětlila už v předchozích odstavcích. Pokud bych to měla shrnout, kniha se mi (možná špatně řečeno) líbila a na rozdíl od jiných knih, které nás učí ,,správně" jíst, nás tahle učí správně přemýšlet nad tím, jak (snad správně) žít. Sama jsem nad mnoha tvrzeními váhala, u některých i nesouhlasila (jezte tofu a sojové maso - s tím ani náhodou nesouhlasím!), to už je ale rozdílné u každého čtenáře. Určitě bych ale příště investovala alespoň trochu času do korekce textu samotného. A doufám, že se autor odhodlá i k další knize, kde podá i víc informací k tomu, jak naopak jíst správně. V této knize se totiž věnuje hlavně tem špatným návykům a jejich vysvětlení, proč jsou špatné.

Knihu doporučuji všem lidem, kteří se zajímají o své tělo a zdraví, stravu i fungování světa. Musíte mít mysl alespoň trochu otevřenou (čímž nemyslím, že byste do čtení měli jít s tím, že okamžitě změníte celý svůj život...), jinak je pro vás kniha ztrátou času, protože číst něco, nad čím se nehodláte ani při samotném čtení zamyslet, je zbytečné... Věřím ale, že většinu lidí by tato kniha zaujala, ať už by si z ní odnesli cokoli. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji e-shopu http://makniha.cz/.
Knihu najdete ZDE.

Za tohle by mě autor zrovna nepochválil, ale... takhle jsem začínala číst ;)

Posted in | 3 Comments

#BlogTour: Soutěž - vyhlášení výsledků

Přestože je #BlogTour s Dominikem Dánem a Rudým kapitánem již týden minulostí, soutěž o dva výtisky bude vyhlášena ale až dnes!


Před týdnem jsem vám položila několik otázek a chtěla na ně odpovědi... Několik vás na ně odpovědělo a já jsem právě před chvílí za pomocí random.org vybrala dva vítěze! 

A těmi jsou...

Aneta Bednářová
Milada Čaloudová

Oběma vítězkám se ozvu mailem a počkám 3 dny, pokud se neozvou, budu losovat znovu.
A doufám, že vy ostatní ani tak na dánovky nezanevřete a Rudého kapitána si stejně přečtete :)


Posted in , | 4 Comments

#BlogTour: Soutěž o dva výtisky knihy Rudý kapitán

A máme tu poslední článek blogtour ... Jak jsem slíbila, bude soutěž! Dávali jste v průběhu blogtour pozor? :)


Četli jste na vybraných blozích všechny články o Dominiku Dánovi a hlavně knize Rudý kapitán a teď byste si detektivku rádi přečetli? Zatím nemusíte chodit do knihkupectví, dva z vás totiž mohou vyhrát výtisk Rudého kapitána. Stačí odpovědět na pár jednoduchých otázek, takže lenost stranou, soutěživost vpřed! :) 

Co pro výhru musíte udělat?

Napište mi na můj email vavrinovamichaela@gmail.com s předmětem Soutěž s BlogTour

1) Mít doručovací adresu v ČR (Slovákům se omlouvám, ale stejně předpokládám, že posílat dánovku na Slovensko by bylo jako nosit dříví do lesa :))
2) Napište váš email (na který vás v případě výhry kontaktuji a odpověď budu očekávat do 5 dnů)
3) Odpovězte na otázky:
  • Jak se jmenuje Dominik Dán?
  • Ve kterém městě se odehrávají příběhy Dominika Dána?
  • Jak se jmenuje hlavní postava všech dánovek a kdo ji ztvární ve filmové adaptaci?
  • Kdy přijde do kin filmová adaptace Rudého kapitána?
4) Doporučte mi knihu, kterou bych si měla přečíst (potřebuju nové tipy :))

A teď už musíte mít jen trochu štěstí a doufat, že vás random.org vybere!

Dvě z těchto krásek na vás čekají, a dokonce i v barevném provedení! :)

Soutěž končí příští středu, tedy 23. 9. 2015!

Posted in | Leave a comment

#BlogTour: Filmová adaptace knihy Rudý kapitán

Knížku Rudý kapitán už mám přečtenou, uvnitř je navíc i příloha s prvními fotkami z natáčení její filmové adaptace. Ty mne zaujaly a na film samotný patřičně navnadily...


Už vloni v červenci padla první klapka při natáčení filmu Rudý kapitán, který je inspirován stejnojmennou knihou slovenského autora Dominika Dána. Jak by také ne, celý příběh se totiž odehrává v horkém létě roku 1992, a tak štáb strávil letní měsíce v českých městech, konkrétně v Olomouci, Brně, Praze či Teplicích, ale také ve slovenském hlavním městě Bratislavě nebo v polském Krakově. Z těchto tří zemí pocházejí i představitelé hlavních postav...

Richarda Krauze hraje ostřílený polský herec Maciej Stuhr, kterého slovenský režisér Michal Kollár do této role také proto, že Maciej představuje kombinaci chlapecké zranitelnosti a určité tvrdosti. 
Maciej Stuhr...
...alias Richard Krauz. 

Zkušeného detektiva Burgera ztvární Slovák Marián Geišberg, nenápadnou ale důležitou postavou je i paní archivářka Marika, kterou hraje slovenská herečka Zuzana Kronerová.
Detektiv Burger společně s Krauzem.
Paní Marika
V příběhu důležitou postavu si zahrál již jednadevadesátiletý slovenský herec Ladislav Chudík, objeví se jako farář Janetka. Ten je ve spojení hlavně se svým nadřízeným monsignorem Jastrabem, kterému tvář propůjčil známý český herec Jan Vlasák.
Ladislav Chudík v roli faráře Janetky.
Jan Vlasák alias Jastrab.

Pro vyšetřování velmi důležitou osobu Ranince ztvárnil český herec a komik Michal Suchánek.
Michal Suchánek v roli Ranince.

A konečně stěžejní roli Rudého kapitána si zahrál známý český komik a herec Oldřich Kaiser.
Oldřich Kaiser alias Rudý kapitán alias Vlastimil Miloučký.

Jak už jsem zmínila, koprodukční česko-slovensko polský film si vzal pod režisérskou taktovku slovenský režisér Michal Kollár, který se postaral i o scénář snímku. Aktivně se na tvorbě filmu podílel i autor knižní předlohy, slovenský spisovatel Dominik Dán. Ten díky svým dlouholetým zkušenostem od policie pomáhal tvůrcům zajistit například korektnost a reálnost scén.

Natáčení bylo rozděleno do dvou bloků, přičemž první proběhl v létě roku 2014, druhý poté začal na jaře 2015. Film by ovšem měl do kin přijít až na začátku března roku 2016. 


Už podle zdařilé krátké ukázky někteří filmový fajnšmekři odhadují, že by mohlo jít velmi kvalitně zpracovanou středoevropskou detektivku. Napovídá tomu i samotné obsazení. Přesto se ale nechme překvapit...

Fotky z natáčení filmu Rudý kapitán:
Finální zúčtování 

Richard Kauz při vyšetřování

Pitva

Ranincovo ponížení
Oddělení vražd
Krauz s Burgerem při vyšetřování na hřbitově
Krauz ohledává lebku Karla Kloknera, do které byl zatlučen hřebík

Já osobně se při prohlížení fotek na film opravdu těším. Zajímá mne, jak se tvůrci popasují s některými scénami. Nebo spíš jak se s nimi popasuji já, protože žaludek na mučení opravdu nemám. Doufám ale, že se ve filmu najde prostor i pro vtípky, které jsou na oddělení vražd tak časté. Nejdůležitější ale pro mě bude ztvárnění jednotlivých postav. Obsazení vypadá velmi dobře, i když samotného Ríšana jsem si představovala trošku jinak, to ale neznamená, že by mi Maciej nemohl nakonec padnout do noty...

Mordparta
Nechme se tedy překvapit, jak celá filmová adaptace Rudého kapitána dopadne. Jedno je ale jisté, spisovatel Dominik Dán nastavil laťku hodně vysoko...

Posted in | Leave a comment

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.