RECENZE: Deník prostitutky - Micheal Weber

Už vás nebaví číst knížky s podobným názvem, kde dívky nadšeně popisují svůj luxusní život a rozmanité sexuální hrátky? Přečtěte si o dvojím životě paní Ester, protože ta vám přiblíží život české prostitutky bez jakéhokoli přikrášlování!

Název: Deník prostitutky - Dvojí život paní Ester
Autor: Michael Weber
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 256
Rok vydání: 2012

Anotace: Pravdivý příběh učitelky, která se po desetiletém manželství a rozvodu ocitla v nové životní situaci. Cestu z ní se rozhodla hledat v takzvaném Velkém světě. Záhy však zjistí, že ten je prolezlý falší, podvody a zradou. Těžké existenční potíže a dluhy ji donutí stát se jednou z žen, které nabízejí sexuální služby v salónu vyhlášené madam Camilly W. Brzy v něm získá pozici nejžádanější prostitutky, která má řadu obdivovatelů i bohatých milenců. Žádný z nich však netuší, že ve dne pracuje jako učitelka v mateřské škole. Podaří se jí nalézt toho pravého muže pro život?

*****

Kniha Deník prostitutky vypráví o učitelce v mateřské školce, která si odpoledne přivydělává v jednom z ostravských privátů. Životní příběh paní Ester si čtenář může vychutnat hezky od začátku, přičemž kapitoly vyprávějící o současnosti a naopak o minulosti se střídají. Přesto se v knize nebudete ztrácet, navíc je zajímavé porovnávat životní situace a změny názorů. Ester popisuje své dětství v silně věřící rodině, bouřlivé mládí na studentské ubytovně,  šťastné manželství, brzké mateřství, práci v mateřské školce, ale také práci prostitutky se vším, co k ní patří. 

Někdo by si mohl myslet, že ženy, které se prodávají, mají potlačené city. Z tohoto omylu vás pisatelka svého deníku velmi rychle vyvede. Celá kniha je plná citů a pocitů. Ester je neskrývá a naopak jim dává volný průchod, proto s ní budete prožívat úspěchy i zklamání v lásce či při hledání práce. Ani prožitky v posteli s klienty nejsou jednobarevné, a tak vám Ester ukáže, jak zoufale se může s klientem cítit, ale i to, jak si svou práci někdy užívá. Stejně tak Ester ukazuje, že prostitutka nemusí být vůbec hloupá, a tak v knize najdete i hodnocení české politické scény nebo Esteřiny znalosti cizích zemí. 

Pokud jste již četli mnoho dalších podobných knih, většinou jste se setkali s dívkami, které se nazývají luxusními společnicemi, a popisují svůj peprný sexuální život jako něco, co bychom jim mohly závidět. Ve zpovědi paní Ester však nic takového nehledejte. Celý příběh vyobrazuje život mladé matky, která je zoufalá při hledání práce, a tak skončí v podniku poskytujícím sexuální služby. Bez okolků vám vysvětlí, jak se musí v tomto zaměstnání ohánět, aby stihla splácet půjčky a žít jinak normální život.

Hrdinka románu, je sice v jádru křehká žena, ale stejně tak, jako se nepáře s klienty, nejde ani daleko pro sprostá až vulgární slova. Neočekávejte tedy zaobalený popis životních zkušeností a zážitků z práce, naopak! Vyjadřování je často ovlivněno tím, jak se Ester při psaní cítila, takže si někdy čtenář přečte velmi syrový popis akce, jindy je stránka zase poseta spoustou zdrobnělin a láskyplných slov. 

*****

Příběh paní Ester je pravdivý, a tak jsou zápletky takové, jaké je napsal sám život. Někomu by ale v závěru mohlo chybět větší napětí či zajímavější vyvrcholení, což je asi jediná věc, kterou bych knize mohla vytknout. Na druhou stranu si všichni čtenáři po přečtení poslední stránky uvědomí, proč tomu tak je, a že s tímto faktem nejde nic udělat. Navíc vás závěr určitě překvapí a zasáhne. 

Knihu Deník prostitutky bych doporučila všem milovníkům životopisů či autobiografií, ale také zvědavcům, kteří by rádi nahlédli pod pokličku nejstaršího řemesla. Pro většinu čtenářů může být také zpestřením fakt, že se celý příběh odehrává v České republice, konkrétně na Ostravsku, čímž si můžou některé situace lépe představit.

*****

Byly ve mně skryty dvě Esterky. Ta první byla hodná - uctivě zdravila starší, dobře se učila, uměla být i poslušná. Když se jí zachtělo, nebo se očekávala nějaká odměna... Té hodné dával pan farář s pochvalou cukrátka. Ta druhá byla zlobivá - nevynechala žádnou lumpárnu, sbírala na zastávkách autobusů staré vajgly a pak je chodila dokuřovat do stohu. Což bylo v deseti a společně se svou šestiletou sestrou! Taková ostuda, že to vůbec píšu...

*****

Vlastní hodnocení:
Knize dávám čtyři hvězdičky, protože je to opravdu skvělá. Myslím si, že by se mohla líbit velkému množství lidí. Jak už jsem výše zmínila, v závěru mi chybělo nějaké to vyvrcholení, i když chápu, že v tomto případě je takřka nemožné ho vytvořit. Nebojte se začíst se do syrového příběhu české ženy, kterou život zavedl k práci prostitutky, nebudete toho litovat. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Brána!
Knihu naleznete ZDE.

Posted in | 7 Comments

Každý někdy začínal - vzhled blogu


Ahoj všichni :)
Dnes se budu teprve vracet z minidovolené na Berounce, takže radši článek přednastavuji. Navíc se mi celý zbytek srpna a začátek září značně komplikuje, zamotává, i když často příjemně, takže si vůbec nejsem jistá, jak budu zvládat články přidávat, ale ráda sliby plním, a tak se budu snažit vše stíhat včas! :)

Dnešní článek, respektive odpovědi, se věnují vzhledu blogu. Myslíte si, že je důležitý? Jaký by měl být? Podívejte se, co si o tom myslí odpovídající blogeři ;)

Jsou pro tebe důležité vzhled a přehlednost blogu? Na co se při příchodu na nový blog zaměříš nejvíc a nejdřív? Existuje nějaká ,,vychytávka", která podle tebe nemá chybět na žádném blogu?

Bastera - Knihy nekoušou
Samozřejmě, to jsou věci, které jsou důležité u každé webové stránky. Existují na to pravidla, která by bylo dobré znát. Vzhled by měl být střídmý a přehledný, nepřeplácaný. Důležité je dávat pozor na barvy a fonty, někdy písmo splývá s pozadím a pak i když bych si ráda přečetla článek nemám šanci. Přehlednost blogu je důležitá, existuje pravidlo dvakrát a dost, které znamená, že uživatel hledání vzdává většinou po dvou kliknutím. Když dvakrát klikne a stále není na tom bodě, který chce, přestane hledat. Je dobré mít rubriky, ale tak aby uživatel jednou dvakrát kliknul a našel, co potřebuje. U knižního blogu by neměly chybět recenze a kontakt viditelné hned a dostupné ze všech stránek, nejen z té úvodní, protože častokrát se uživatel dostane na stránku přes google a rovnou na nějaký článek, takže by bylo dobré, aby minimálně kontakt a důležité prvky byly viditelné ze všech stránek. Hraji si na chytrou, ale existuje na to dokonce celý jeden obor zabývající se vztahem uživatele a webu (blízký tomu mému), tak jsem si dovolila chvíli být za rádce :)

Pro mě vzhled není až TAK důležitý (vzhledem k tomu, že jsem grafický antitalent a design mi dělala Kath). Samozřejmě, že radši chodím na blogy, které mají příjemný vzhled, a dobře se na blogu orientuji. Dávám přednost jednodušším designům, obyčejný název blogu v pěkném fontu není od věci. Nemám moc ráda blogy, které mají podobné designy, nejlépe jako přes kopírák. Neříkám, že na takové blogy nechodím. Chodím. Ale je pro mě těžší si je zapamatovat, když jsou všechny stejné. Při příchodu na blog se zaměřím asi na tom, jak je blog rozvržen. Je to pro mě první známka toho, jak se mi bude na blogu v budoucnu líbit. Na blogu vždy uvítám nějaké okénko s odkazy na instagram a další kontakty. Plus GFC (pokud je na blogeru). 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Vzhled a přehlednost jsou jistě důležité pro každého. Člověku se více zalíbí přehledný blog, než neurčitě přeplácané cosi nebo naopak kde nic tu nic. První čeho si všimne asi každý je vzhled a rozvržení, a tím rozvržením nemyslím nějaké detailní zkoumání toho, co kde je, ale třeba jen ty nejdůležitější věci, že jsou hned po ruce. A vychytávka na to asi neexistuje. Podle mého, by si měl každý najít svoji cestu, co se mu líbí a co se líbí ostatním a prostě najít kompromis. 

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Myslím, že vzhled a přehlednost je hodně důležitá. První dojem je vždy nejdůležitější. Hodně knižních blogů vypadá dost podobně a já sama si je občas pletu. Sama jsem se snažila být originální, aby můj blog svým vzhledem trochu vyčníval a byl co nejpřehlednější, protože nemám ráda ta dlouhá menu plná ikonek, co se dlouho načítají. O žádné vychytávce nevím, stačí si ale uvědomit, že méně je někdy více a úplně jednoduchý vzhled blogu vypadá často lépe než "přeplácaný".

Jana - U Margarety
Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě zásadní. Vždycky lidem na svých Naučmese kurzech říkám, že jakožto bloger preferuju minimalismus, ale jako čtenář potřebuju minimalismus. Blog by měl být přehledný, jednoduchý, sladěný a dobře čitelný. Nejdůležitější je samozřejmě jeho obsah, ale design by se neměl podcenit. 
A vychytávka, kterou by měl mít každý? Nic takového mě nenapadá, spíš by měl každý bloger koukat na to, aby se od ostatních něčím odlišoval, aby byl pro čtenáře dobře zapamatovatelný.

Myanmar - Book-lords
Na vzhledu podle mého určitě záleží. Osobně mám ráda jednoduché designy, které nehýří přehnaným množstvím barev, ale rozhodně to není podmínkou pro to, abych daný blog navštěvovala. Daleko podstatnější je pro mě právě ta přehlednost. Pokud mám dojem, že na mě na blogu ze všech stran vyskakují odkazy na všechno možné a hromada zbytečných obrázků, většinou se vůbec nesnažím někam proklikat. Pokud se jedná o knižní blog, považuji za důležitý zejména rychlý a snadný přístup k seznamu recenzí, který by měl být v ideálním případě řazený dle abecedy. 
Žádnou zaručenou vychytávku nemám, ale uvítám, pokud má blog v menu odkaz na sledování prostřednictvím služby bloglovin‘. Tam totiž své oblíbence vyhledávám nejvíce.

Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě hodně důležité. Hlavně přehlednost. Přiznám se, že když narazím na blog, který má dvě neuvěřitelně dlouhá menu plná ikonek typu TEAM DAMON apod., většinou rovnou odcházím a nepřečtu si ani jediný článek. A takových blogů je opravdu hodně, což mě docela dost rozčiluje. V jednoduchosti je krása a to by si měl uvědomit každý. Nevidím důvod, proč někdo musí mít v menu obálky všech knih, které si chce přečíst, tisíc ikonek svých oblíbených sérií a podobné věcí, které akorát zabírají místo. Takže nováčci prosím snažte se o to, aby byly vaše blogy přehledné a žádnou vychytávku nebudete potřebovat.

Filipshk - Magician's Book
Nebudeme si nic nalhávat – v dnešní době je vzhled vše, na čem záleží. Stejně jako každý čtenář cizích webů, i já se vždy nejdřív zaměřím na to, jak je vše uspořádané a teprve až poté přejdu na samotný obsah. Co mě nejdříve zaujme je většinou název a vzhled. Neměl by být přeplácaný, stejně ani jako křiklavý, nebo aby obsahoval mnoho rušivých prvků, které by odváděly pozornost od článků, nebo by z přílišného zírání způsobily bolest očí. Jestli nějaká ‚vychytávka‘ opravdu existuje, tak o tom si nejsem za zcela jistý. Každý má jiný vkus, takže si i následně vytvoří svůj vlastní vzhled plný nápaditosti. Lidské představivosti se meze nekladou a pokud se na velký plusový bod!

Neřekla bych přímo vzhled ale na mě dost působí barvy. Nevím jak Vám to mám popsat ale ,když má blog určitou barvu a tak nějak styl tak mě upoutá. 
Většinou se jako první kouknu na recenze knih o které si chci taky přečíst nebo které jsem už četla. Abych věděla názor onoho blogera. Následně se kouknu jaké má bloger rubriky. Nebo do jakých projektů je zapojen. Ráda mám třeba Měsíční chvástačky nebo Bookshelf tour. :) 
Vychytávka ? V tomhle momentu mě nic nenapadá. Snad jenom ,že lištička (ano nevím jak jinak to nazvat :D ) prostě to kde máte třeba recenze atd. (Víte co myslím ? :D ) je dobrá když je nahoře. Mě to příjde takové přehlednější. 
Moment…
Není to tak úplně vychytávka ale mám ráda ,když je na blogu třeba jaký Team ten bloger je. Doufám ,že víte co myslím. :) Protože když u někoho třeba vidím ,že je stejně jako já Team Warner nebo ve VA Team Adrian vím ,že s tím blogerem si nejspíš budu rozumět. Tak začnu na jeho blog chodit pravidelně a někdy mu třeba i napíšu. :)

Myslím si, že přehlednost je důležitější než vzhled blogu. Přeci jen když máte krásný blog, ale čtenář na něm není schopen najít to, co by ho zajímalo, tak už se s největší pravděpodobností nevrátí. Na druhou stranu vzhled je to první, co na blogu uvidíte a jak všichni víme, tak udělat dobrý první dojem také není k zahození.
Když příjdu na nový blog, tak se jako první dívám na horní lištu, kterou zároveň jako první projedu a až poté se podívám na články (na ty hned na první straně). Takže přehlednost blogu je pro mě přednějsí.

Neřekla bych tomu úplně vychytávka, ale hrozně mě štve, když nějaký blog nemá menu. Některé designy jsou hrozně úžasné, když nemají menu.. Ale kdo se v tom pak má vyznat?

Jo, to je asi jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Jak není blog přehledný, je to problém. Nejvíc a nejdřív se zaměřuju na to, zda je blog příjemný mým očím, tzn. že nehraje neonovýma barvama, nic tam nepříjemně nebliká apod. - to jsou pro mě takové rušivé elementy. Když blog projde v mých očích, pouštím ho do svojí mysli a hodnotím kvalitu příspěvků. Dobrou vychytávkou pro přehlednost jsou pro mě štítky, ty mám ráda.

Terry Shmash - Devils Handbag
Pro mě vzhled určitě důležitý je. Možná jsem v tomhle trochu povrchní, ale pěkný design mě vždycky upoutá a zaujme. Jednoduchým designem se vůbec nic nezkazí, ba naopak se mi mnohdy líbí víc než přeplácané barevné hrůzy. Když je design hrozný, tak se vždycky trochu divím, když má blog hodně čtenářů. Je jasné, že je to hlavně o obsahu, ale i tak si myslím, že na designu opravdu záleží.
A vychytávka... asi tlačítko pro followery hned v menu. Vždycky se můžu zbláznit, když chci sledovat nějaký hezký blog a nemůžu to udělat jednoduše. 

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Stejně jako název je důležitý vzhled blogu. Dělá to totiž první dojem a ten je kolikrát nejdůležitější. Asi nějaká univerzální rada neexistuje, ale já osobně nemám ráda, když nejde přečíst text, nebo když je na blogu spoustu obrázků a třpytek a malůvek. A každý knižní blog by určitě měl mít vyhledávač nebo seznam všech recenzí. Nic mě nerozzlobí víc, když chci najít jednu konkrétní recenzi a majitel blogu je nemá přehledně uspořádané.

Vzhled a přehlednost blogu jsou pro mě velice důležité. Obzvláště přehlednost. Když například hledám na některém z blogů recenzi, nebo některý z příspěvků a nikde nevidím rubriky, či vyhledávač, jsem velice zklamaná, jelikož opravdu nemám ráda, když musím projíždět blog stránku po stránce. 
Na žádném z blogů by rozhodně něměl chybět obsah a rubriky, protože ty  jsou dle mého názoru velice důležité.

Mája - Fantasy MaKa
Jako první když k někomu jdu na blog, vidím záhlaví a zkoumám barvy. Co třeba já nemám ráda, tak je zdlouhavé načítání a to říkám, že máme velmi vysoké a dobré připojení. Tři minuty čekám než se blog načte, jelikož autor si nedokázal odpustit dát do světa vědět, kterým týmům fandí, svou oblíbenou píseň a fotky svých miláčků. Já jsem pro to všechno, ale v míře, ne to hodit vše na blog a čtenáři čekej. A co nesmí chybět? Pořádné menu. Když hledám recenzi, chci kliknou na recenzi, když hledám článek, chci kliknout na článek. Ne rolovat tři měsíce zpětně.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Zajímavé odpovědi, že? Třeba se budete na vzhled svého blogu dívat jinak :)

Posted in | 7 Comments

Rozbaleno #5

Ahoj všichni :)
Sice jsem pořád ještě na dovolené, ale nerada bych, abyste u mě na blogu po dobu mé nepřítomnosti neměli co číst, takže přidávám alespoň tolik oblíbený unboxing :) Zajímá vás co jsem našla v balíčku?


Posted in | 2 Comments

Každý někdy začínal - název blogu


Ahoj všichni :)
Další přednastavený článek do projektu Každý někdy začínal je tu! Já zatím dost možná klepu kosu v malé chatičce poblíž Berounky, kde je sice krásně, ale chce to teplo! Alespoň bude chuť si číst :))
Ale vás určitě zajímá, proč se blogy našich účastníků jmenují právě tak, jak se jmenují? A jaké názvy raději nepoužívat?

Jak se zrodil tvůj název blogu? Myslíš si, že je pro čtenáře důležitý? Na co by se blogeři při vymýšlení názvu svého blogu měli zaměřit?

Bastera - Knihy nekoušou
Můj název blogu se zrodil v podstatě sám od sebe. Přezdívka i adresa blogu jsou se mnou už od začátku blogování, ale název jsem chtěla nějaký, aby bylo poznat, že má být hlavně o knížkách a první, co mě napadlo, bylo že Knihy přece nekoušou, tak že nevím, proč se lidi bojí číst a bylo to :) Název blogu je podle mě jednou z nejdůležitějších věcí, je to něco, co vás jednoznačně identifikuje. Název by měl být hlavně krátký, stručný, úderný a jasný. Dřív tu moc blogů nebylo, takže jsme měli relativně volnou ruku, ale postupem času přibývalo blogu, kteří se jmenovali Knižní něco a pak se to v tom množství už ztrácí. Zase je divné, když se blog o knížkách jmenuje tak, že vypadá spíš jako kosmetický nebo podobně, tady je důležité si hlavně uvědomit, zda chceme, aby byl vysloveně knižní nebo o všem možném včetně knih. Neměl by být moc dlouhý, mně se ty dlouhé a nejlépe anglické názvy hrozně snadno vytrácí z paměti a myslím, že nejen mně. Důležité je si pak s tím jménem spojit nějaký důvod, proč vznikl. Když by se Knižní blog jmenoval třeba Peklo zní to divně, ale když si na tom autor založí originalitu, že je to Peklo, kterým musí projít všechny knihy a buď obstojí a dojdou do knižního ráje nebo neobstojí a jejich čtení je opravdu peklo apod. hned to vyzní úplně jinak. Hlavní je, aby název vyjadřoval nás sebe samé a nebyl jen umělě vytvořeným názvem, který nikdy nepřiroste k srdci ani autorovi, jak by potom mohl přirůst k srdci čtenářům :)

S názvem jsem se příliš nepárala. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale chtěla jsem mít v názvu něco se sny. Jsem totiž takový snílek, takže pro to. Chtěla jsem něco anglického, protože jsem celkem velký anglofil. A tak vznikl Vendea’s dream world of books. Nic moc originálního, ale já jsem spokojená. Při vymýšlení názvu blogu by blogeři měli být kreativní (pokud tedy chtějí něčím zaujmout). Neříkám, že to musí být něco inovátorského nebo tak, ale vzhledem k tomu, kolik je knižních blogů, to není od věci. Osobně si myslím, že není špatné si jako název blogu dát své vlastní jméno či přezdívku. Tu vám nikdo nevezme.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Současný název blogu - Mezi nebem a peklem - vznikl z původního názvu na starém blogu - Between heaven and hell. A chtěla jsem tím vyjádřit místo, které se nachází mezi těmi dvěma místy. Místo, kde najdete mou tvorbu, kam budu moct dát své myšlenky a názory. Kam se budu moci uchýlit, když mě realita bude prudit. 
S postupem času zjišťuji, že mít tak dlouhé jméno blogu není nic lehkého. Na vizitky, fotky, bannery..atd se mnohdy musí namáčknout, aby se vůbec vlezlo a navíc mají lidé větší problém si ho zapamatovat. Takže jedna rada do začátků: Rozmyslete si dobře délku jména, protože to bude důležitější než si myslíte.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
 Můj blog vlastně ani pořádný název nemá. :D "Nejen knižní blog..." jsem ho pojmenovala proto, protože je to převážně blog o knihách, ale občas tam chci přidávat i něco mimo knižní svět, a tak jsem chtěla takový nějaký neutrální název. Ale jinak se myslím hodí, když název blogu souvisí s jeho adresou, lépe se to pak pamatuje. Nebo rovnou s přezdívkou majitele blogu. Je prostě dobré, když si vás lidé snadno zapamatují. 

Jana - U Margarety
Název blogu je samozřejmě strašně důležitý. Pochopitelně by bylo nejlepší, aby název odpovídal zaměření blogu, ale to není jednoduché. Třeba já jsem si říkala, že když dám do názvu něco s knížkama, tak se toho pak budu muset držet a nebudu moci psát o něčem jiném. A to jsem nechtěla.
"Margareta" v podstatě nic neznamená. Hodně lidí si ze začátku myslelo, že je to mé skutečné jméno. :) Vzniklo tak, že jsem si řekla, že vyberu první jméno, kterého si všimnu na svém vyhledávači, tehdy ještě na Seznam.cz. No a jako první jsem uviděla nějaký bulvární článek o Paroubkovi a jeho dceři Margaretě, což se mi zalíbilo, znělo to neutrálně a hezky a tajemně. Dnes bych vymyslela spoustu lepších a trefnějších názvů blogu, ale při představě, co všechno bych kvůli tomu měla měnit, mi jde mráz po zádech. Blog U Margarety už je prostě zažitý.
Každopádně začínajícím blogerům rozhodně doporučuju strávit nad vymýšlením názvu víc času. :) 

Myanmar - Book-lords
Když jsme s eM. Vymýšlely název blogu, dalo nám to docela zabrat. Vzhledem k tomu, že jsme obě velké fanynky seriálu Doctor WHO, odkazujeme se v názvu blogu právě na něj (Time Lord Book Lord). Stejně tak text v záhlaví (Books ... bigger on the inside) vznikl v souvislosti s tímto seriálem. 
Myslím, že je opravdu důležité název blogu dobře promyslet. Právě prostřednictvím názvu se vás budou čtenáři totiž snažit dohledat nejčastěji. Podle mého názoru by měl být název především dobře zapamatovatelný a ideálně i dobře vyslovitelný. Totéž platí pro adresu URL. Dále se snažte nepoužívat název hodně podobný tomu, který zvolil někdo před vámi – zbytečně to mate.

Název blogu je rozhodně důležitý, protože je to něco, podle čeho si vás čtenáři zapamatují. Není tedy dobré mít název příliš dlouhý nebo podobný názvu jiného blogu. Například je hrozně moc blogu, které mají ve svém názvu "knižní", což se sice tematicky hodí, ale je opravdu těžké si je všechny zapamatovat. Nováčci by se tedy měli snažit vymyslet něco originálního, co se zároveň dobře pamatuje. Já si upřímně už moc nevzpomínám, jak jsem přišla název svého blogu přišla. Prostě jsem jen chtěla, aby to nějak souviselo s knihami.

Filipshk - Magician's Book
Když si vzpomenu, jak dlouho jsem dumal nad názvem svého blogu, tak se musím zasmát. Protože mám v oblibě fantasy žánr, tak název Magician’s Book pro mě byl asi jasnou volbou – název blogu totiž v překladu znamená: ‚kouzelníkova kniha‘, což asi už o něčem vypovídá. :) Název blogu je asi důležitou složkou, protože blog bez jména, nebo s nějakou dlouhou patlaninou, kterou nelze ani vyslovit, si asi těžko někdo zapamatuje. V dnešní době ale všude převládají anglické názvy a proto se leckdo může lehce ztratit a název blogu si jednoduše nezapamatovat. Od pár lidí se mi už ale párkrát doneslo, že když má blog český název, působí více... já nevím, česky, lépe se pamatuje a přitom poukazuje na to, že jsme hrdí občané České republiky? Vymyslet název blogu je těžké a řeknu vám, že znova bych si tím vším nechtěl projít. Pokud ale nad něčím takovým přemýšlíte, zkuste se nejdříve zamyslet nad obsahem, o čem blog je a co se na něm bude objevovat. Název by podle mě měl vystihovat váš zájem, koníčky a třeba i žánry, které máte v oblibě. Je asi jasné, že blog s názvem: ‚Žijeme zdravě‘ nebude o knihách, že?

Upřímně ? Já ani nevím. Možná to bylo tím ,že jsme v tu dobu vyklízeli pokoj a tak jsme dávali všechny knihy do krabic. Takže to byl asi ten důvod. Nenapadá mě nic na co by jste se měli vážně zaměřit. Jenom bych Vám (doporučila ?) ,že mě (Je to vážně jen můj názor. Je možné ,že ostatní to budou považovat za pitomost.) příjde dobré ,když je v názvu knížního blogu zmíněno slovo - kniha nebo book. Ono se to potom tak pěkně pozná. Hned víte ,že je to blog o knihách. Ale samozřejmě to není nutnost jenom takový můj poznatek.

Původně jsem chtěla český název, ale napadaly mě pouze nesmyslně dlouhé názvy, které by si stejně nikdo nezapamatoval. Tak jsem jeden dlouhý název přeložila do angličtiny a tak vzniklo Bookshelf Stories (Příběhy z mojí knihovničky).
Název blogu je určitě důležitý. Je to totiž jeden z faktorů, díky kterým si ho čtenáři pamatují. Jenže vymyslet název není zase tak jednoduché! Pokud Vás nějaký napadne, tak se určitě podívejte, jestli nějaký blogger nemyslel na to samé. Už jsem totiž vyděla dva blogy se stejným názvem a je to dost matoucí. 

Kvůli adrese blogu, která se mi vždy přestala líbit jsem se několikrát stěhovala :D. Takže by se blogeři při vymýšlení adresy měli zaměřit určitě nato, aby byl název bez nějaké chyby, aby to nebyl úplný nesmysl.. A možná bych se vyhnula i tomu, dávat do názvu svou přezdívku, protože.. co když ji pak chcete změnit? Tohle mi bohužel došlo až tak po roce, haha.

Vymyslela jsem ho, když jsem si kdysi dávno zakládala postavu ve hře World of Warcraft.Chtěla jsem, aby zněl jako jméno postavy z Pána prstenů:-) Myslím, že název důležitý rozhodně je. Měl by být originální, aby nedocházelo k záměnám a taky jednoduchý, aby se dobře pamatoval (což není zrovna můj případ:-))

Terry Shmash - Devils Handbag
Adresa mého blogu je www.devils-handbag.blogspot.cz, který jsem vymyslela podle Ďáblovy kabelky, klubu ze Zavrženého, protože se mi to hrozně líbilo a bylo to volné. Je to trochu zvláštní, ale tak, aspoň originální :D 
Jinak název určitě pro čtenáře důležitý je, lépe se píše a pamatuje něco logického nebo jednoduchého. Když je v názvu tisíc pomlček, opakující se slova, nebo je příliš dlouhý, kostrbatý, je to určitě špatně. Taky už mě nudí všechno, co má v názvu -knižní. Já vím, že je to naprosto na místě, ale když za jeden den vidím dvacet knižních konečen, poliček, hvězdiček, stránek a podobně, trochu mě to nudí. Ale co jiného, že? Určitě to není nic špatného nebo chyba, jenom je jich prostě hodně.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Myslím si, že název blogu je nesmírně důležitý. Protože pokud je snadno zapamatovatelný, máte větší šanci, že si vás někdo na googlu opravdu najde. Náš vznikl v době, kdy nám bylo tak 13, 14 a nad názvem jsme nijak nepřemýšlely. Prostě jsme jen chtěly mít blog. Dneska bychom si vymyslely určitě název úplně jiný, ale na tomhle starém máme veškeré zázemí, spoustu článků a skoro dvě stovky recenzí. To už se vám přesidlovat někam jinam moc nechce…A název vznikl díky lásce Markét k filmu Moderní Popelka, a zdatní angličtináři vědí, že v angličtině je Popelka právě Cinderella.

Vymyslet název blogu, který by byl poutavý bylo obtížné. Jelikož, bylo na internetu spoustu knižních blogů s všemožnými názvy, tedy převážně anglickými, tak jsem se rozhodla pro název Život s knihami. 
V době, kdy jsem si zakládala blog si založila jedna z knižních blogerek knižní blog se stejným názvem. 
Postupem času mě to docela rozčilovalo, jelikož si myslím, že si nás blogeři pletli. Proto jsem tedy po dlouhém uvažování změnila název na Knižní království. Jsem s ním spokojená, jelikož si myslím, že je snadno zapamatovatelný. 
Myslím si, že pro název blogu je důležité, aby si ho lidé pamatovali. :)

Mája - Fantasy MaKa
Myslím, že je velmi důležitý. Nesmí být složitý, musí být zapamatovatelný a pro mě osobně, i trochu osobní. Měl by v sobě nést to, oč na blogu jde a trochu tvého já. Proto fantasy – jelikož to je naše vášeň a od toho se odvíjí další – jako knihy, filmy atd. A MaKa? To je jednoduché Mája a Katka. Třeba takové blogy s aj názvy. Zní to pěkně, tak trochu „vznešeně“, ale absolutně mě nebaví přemýšlet, když ten blog vyhledávám, jak on se vlastně jmenoval a jakže se to vlastě píše? Takže asi tak.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Jak byste na tuto otázku odpověděli vy? 

Posted in | 7 Comments

Každý někdy začínal - motivace a cíle


Ahoj všichni :)
Jsem tu s další várkou odpovědí, tentokrát se dozvíte více o prvotní motivaci a cílech účastníků. 
Zatímco vy čtete tento článek, já jsem právě na svém prvním knižním blogu v Plzni, který pořádá Laurdes. Dost možná se ztrapňuju tím, že jsem 90% knížek nečetla, nebo tím, že nebudu všechny blogery a blogerky znát, ale i tak se na tuhle akci opravdu hodně těším :))
Ale vy se už pojďte podívat, jak odpověděli blogeři na mou další otázku...

Jaká byla tvá prvotní motivace, vytyčil/a jsi si nějaký cíl? Myslíš si, že to je v začátcích důležité?

Bastera - Knihy nekoušou
Moje prvotní motivace byla zkrátka jen podělit se o svoji zálibu ve čtení a sblížit se s ostatními knižními blogery, kteří mi v tomhle ohledu budou rozumět. Postupem času se moje motivace měnila, chtěla jsem se neustále zlepšovat a dosáhnout něčeho, na co bych mohla být pyšná. Myslím si, že je důležité, ale ne nutné si vytyčit cíl, jestli si chci psát jen tak pro sebe pro zábavu nebo jestli se chci neustále zlepšovat a postupně se někam propracovat. Samozřejmě může jedno navazovat snadno na druhé a cíle a motivace se mohou měnit, ale je dobré si vytyčit nějaký cíl, protože dle mého se pak za ním jde lépe :)

Moje první motivace? No, blog jsem si zakládala do budoucna hlavně kvůli přijímačkám na vysokou, protože v té době byl na můj současný obor ještě pohovor, kde by to, že si vedu knižní blog a případně mám i nějaké ty spolupráce mohlo hrát celkem velkou roli. Takže jsem měla motivaci v tom, že se na ten obor díky tomu dostanu. A ano, určitě je důležité si ze začátku vytyčit cíle, protože pak máte nějakou tu motivaci a žene vás to kupředu.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Prvotní motivace byla psát tak, abych s tím byla spokojená a smířit se s tím, že mou práci budou číst i jiní. V životě blogera totiž vždy přijde moment, kdy se najde nějaký rýpálek a začne vás a vaši práci kritizovat - mnohdy k tomu nemá důvod. Takže podle mě je důležité se smířit hned na počátku s tím, že píšete pro sebe a pro lidi, kterým se vaše práce líbí. Hlavně u prvního rýpálka neházet takříkajíc flintu do žita.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Žádný cíl jsem neměla, vlastně naopak jsem si řekla, že už nebudu vůbec řešit návštěvnost apod., že to bude prostě jen můj malý skromný blog, kam občas, když budu mít náladu a čas, něco zveřejním. Na mém starém blogu mi totiž až moc záleželo na tom, aby tam bylo stále živo, nové články, hodně čtenářů a komentářů, jenže potom mi to bralo všechen volný čas a já si řekla dost, už takhle dál blogovat nechci. Takže ne, žádný cíl jsem neměla a ani jsem nepotřebovala žádnou motivaci, prostě mě jen bavilo psát o knihách, to je vše.

Jana - U Margarety
Vytyčit si nějaký cíl je důležité, pokud chcete něčeho konkrétního dosáhnout. Tak to ale s blogem nemám. Dělám to pro radost, protože mě to baví a veškeré úspěchy z toho plynoucí beru jako příjemné plus. Nechci, aby se z toho stala povinnost. A mou největší motivací jsou samozřejmě mí čtenáři.

Myanmar - Book-lords
Mou prvotní motivací bylo sdílení dojmů ze čtení s dalšími lidmi. V reálném světě jsem k tomu neměla příliš příležitostí – kamarádi četli buď jiné knihy než já, nebo nečetli vůbec. Cíl jsem si nevytyčila asi žádný. Většinou se nechám spíš unášet proudem událostí, než abych soustředěně směřovala k nějakému konkrétnímu výsledku. Myslím ale, že u někoho může být stanovení cíle hlavním hnacím motorem pro to u blogování vydržet.

Žádné cíle jsem si nestanovila, alespoň ne na začátku. Psala jsem prostě o tom, co mě baví. Měla jsem blog doslova přeplácaný různými meme a tagy. Až po nějakém čase jsem si uvědomila, že bych chtěla, aby blog vypadal trochu jinak. Tak jsem se přestěhovala na jinou adresu a zaměřila se na psaní recenzí, protože jsem si tou dobou hrozně přála navázat spolupráci s nějakým nakladatelstvím. Takže bych řekla, že je fajn, když hned od začátku víte, co chcete, ale nic se nastane, když se chvíli hledáte. 

Filipshk - Magician's Book
Jak bylo již zmíněno, mou první motivací bylo informování ostatních o jiných knihách, které mě v tehdejší době bavily. V té době, řekněme 14 let, jsem žádný cíl neměl, protože jsem si žil svým jednoduchým blogerským životem, psal články a byl rád za jakýkoli komentář. Jestli je ale důležité si při začátcích blogování vztyčit nějaký jasný cíl, ke kterému byste chtěli směřovat? To se asi těžko posuzuje. Protože jsem sám v té době ještě nevěděl, co to blogosféra vlastně je, žádný cíl jsem neměl. Ano, možná takový, aby se mi u článku objevil jeden dva komentář. Když se na to ale teď dívám zpětně, tak jsem si nějaký cíl vztyčit měl. Cíl, či sen, je vždy hlavním podnětem, který nás přinutí zatnout zuby, zamyslet se nad tím, co děláme špatně a následně se v tom zlepšit. Stejně jako vždy, i zde ale platí pravidlo, že každá mince má dvě strany. Člověk by si měl dávat pozor, k jakému cíli směřuje. Protože ne všechny jsou realizovatelné.

Prvotní motivace asi byli právě ti nový přátelé. A můj cíl byl/je/bude aby se můj blog lidem líbil, aby se na něj rádi vraceli, aby mě měli rádi a zanechali tam svůj názor... Určitě to je jedna z důležitějších věcí. Přece jenom ,když nebude chtít něčeho dosáhnout tak pro to nic nebudete dělat. Takže ano měli by jste mít nějakou motivaci, nějaký cíl

Prvotní motivace? Hmm...Řeknu to takhle. V mém okolí nebylo moc lidí, kteří četli (jedině taťka a s tím jsem se moc o knížkách bavit nemohla, protože spoileruje a schválně), takže jsem blog viděla jako možnost podělit se o svůj názor na knížky, které jsem přečetla. Nevím o tom, že bych si dala nějaký cíl a čím víc nad tím uvažuju, tak si myslím, že jsem opravdu žádný neměla.

Myslím, že vytyčit si na začátku nějaký cíl není důležité. Prostě psát o tom, co mě baví a zbytek pak už jde sám :).

Chtěla jsem psát o něčem, o čem by se dalo psát dlouhodobě. Hledala jsem něco, co mě jen tak neomrzí a čtení je asi jediná věc, která se mi za dlouhé roky nikdy nezajedla. (Měla jsem blog o háčkování, korálkování a já nevím o čem ještě a vždycky se mi to časem omrzelo) Myslím, že v začátcích (a nejen v nich) je nejdůležitější chuť psát a ne mít cíle, kam až to chci dotáhnout. Stanovování cílů samozřejmě není na škodu, ale pro mě konkrétně je nejdůležitější, že mě to baví.

Terry Shmash - Devils Handbag
Já jsem vždycky ráda na blog psala svůj názor a kritizovala. Taky jsem vždycky hodně četla knihy, které moc lidí nečetlo. Takže jsem prostě chtěla sdělit svůj názor. Můj další cíl pak byly recenzní výtisky :D :D Já vím, trochu hloupé, ale v naší knihovně jsou tak pramálo zásobení, takže to byl jeden z cílů. Ale tak, koho by nelákalo dostávat knihy zadarmo, že? Asi teď zním dost povrchně, ale prostě mě odjakživa štvalo, že se ke mně nové knihy dostanou za půl roku, pokud vůbec. Teď jsem asi trochu vyrostla a můj hlavní cíl ukázat čtenářům a budoucím spisovatelům chyby, stereotypy a klišé, které se v knihách často objevují, protože už mě přestává bavit číst po padesáté o nádherné, ale OBYČEJNÉ hlavní hrdince a králi školy a podobně. Takže teď je to hlavně tohle. A taky bych moc ráda zvýšila v blogovém světě zájem o literární klasiku, jako je třeba Remarque, Hamingway a podobně.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Prvotní motivace asi nebyla nijaká zvláštní. Opravdu to bylo jen sdílení zážitků s knihami. Až postupně si člověk začne dávat větší cíle, jako získat spolupráci s vysněným nakladatelstvím nebo se osmělit a natočit první video. Motivace je nesmírně důležitá, jinak u toho člověk nevydrží, ale zase by to neměly být samé materiální cíle.

Na začátcích byl pro mě problém pouze zveřejnit příspěvek. Nenacházela jsem vhodná slova a častokrát jsem přemýšlela, že se na psaní blogu jednoduše vykašlu, jelikož jsem byla bezradná. 
Postupně, když jsem se stále snažila psát jeden a ten samý příspěvek, jsem ho nakonec dopsala. Má motivace v tu chvíli byla, že jsem chtěla mít blog, jako ostatní blogeři. 
Uvědomila jsem si, že to nebude jednoduché. Začátky jsou vždy těžší, ale pokud si chcete založit blog, tak se rozhodně nevzdávejte, protože časem nebudete vědět, jaký článek máte zveřejnit dříve, jelikož budete mít hlavu plnou nápadů. :)

Mája - Fantasy MaKa
Motivace je určitě důležitá, ale cíl? To je ta motivace. :-D Zpočátku ani žádný moc nebyl. Prostě pobavit lidi, vypsat se a udělat si takovou svou menší databázi knih. Později už se to stupňovalo a člověk měl na sebe větší nároky a chtěl něčeho dosáhnout. Čtenáři, uznání, spolupráce a od toho se odvíjí další naše příběhy.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Musím říct, že je vážně zajímavé, jak se názory liší. A o tom to právě je, každý jsme jiný, každému se líbí něco jiného. Tyto odpovědi nejsou receptem či návodem na úspěch, pouze rady, které vám mohou ale nemusí pomoci :)

Posted in | 2 Comments

Měsíční NEJ #2

Ahoj všichni :)
Včera měl blog dvouměsíční narozeniny (nesměj se, Velký Bratr tě sleduje!) a stejně tak jako minule, i teď přicházím s měsíčním shrnutím. Opravdu nevím, kde tento projekt či meme, jak chcete, začal, pokud to víte, pošlete mi odkaz ať daného blogera můžu ve svých článcích zmiňovat. Já se ale při psaní prvního článku nikým neinspirovala. Teď bych ale ráda přidala nové kategorie a ty jsem si našla v jednom z článků u NikyRoovy. Ještě než se k nim ale dostaneme přichází...

Měsíc v číslech
18. července jsem měla po měsíci blogování 11 sledujících na své facebookové stránce, dnes (18.8. - píšu článek o den dřív) je to už pro mě krásných 39! Z 18 pravidelných čtenářů se rázem stalo 34. A 3777 zobrazení stránky se většině z vás už může zdát směšně malé, ale já z něj mám obrovskou radost. Děkuju vám všem, kteří na můj blog ať už více či méně pravidelně navštěvujete a komentujete články :)
Jinak se mi za poslední měsíc podařilo přečíst pouze 5 celých knih, jednu jsem rozečetla a už ji nedokončím a druhou jsem rozečetla právě dnes (pro vás včera :D :)). Na jednu knihu se recenze stále chystá, vyjde na blogu knihkupectví Neoluxor, zatímco druhá už tam je :)
Spočítala jsem si také kolik stran jsem celkem přečetla a je to opravdu bída, musím se polepšit, protože finální cifra je pouhých 2289. Maličko mě mrzí, že Silo nemá o 4 stránky víc, protože pak bych si mohla v projektu Pětistovka je jen číslo odškrtnout už třetí knížku (Noční pád a Hostitel se naštěstí nad tohle číslo přehouply :)).

Knihy budu hodnotit hned v několika kategoriích a přiznám se, že výběr byl opravdu těžký, možná ještě těžší kvůli nízkému počtu přečtených knih!
Vybírala jsem z knih:

  • Silo - Hugh Howey (496)
  • Mámin seznam . St John Greene (nedočteno, 80)
  • Ovládněte svůj metabolismus - Jillian Michaels (270)
  • Prach jsi a v prach se obrátíš - Chris Tvedt (354)
  • Noční pád - Nelson DeMille (517)
  • Hostitel - Stephenie Meyer (552)
  • Deník prostitutky - Michal Weber /100 - není zahrnuta v kategoriích)
Kniha, která mne nejvíce překvapila
Noční pád - Nelson DeMille
Od ostatních knih jsem čekala hodně a většina to naplnila, ale Noční pád mne mile překvapil tím, že je v něm skvěle protkaná fikce s realitou. Anotace se mi líbila, ale čekala jsem něco úplně jiného a dost možná méně kvalitního, naštěstí jsem se spletla ...

Kniha, která mne nejvíce zklamala
Mámin seznam - St John Greene
Očekávala jsem zajímavý příběh, hezky popsaný, příběh ze života. Dočkala jsem se pouze tak přeslazeného popisu vztahu, že jsem opravdu nedokázala ve čtení pokračovat.

Nejvíce přeceňovaná kniha
Silo - Hugh Howey
Přestože jsem knize dala čtyři hvězdičky a líbila se mi, čekala jsem od ní díky vychvalování v zahraničí a na obálce daleko víc.

Kniha, která nebyla určena pro mě
Mámin seznam - St John Greene
Asi jsem cynik, stejně tak jako většina našeho národa (ve srovnání s dalšími národnostmi), ale tohle bylo tak přeslazené, že to někdo jako já nemohl skousnout. Možná je to tím, že jsem takovou lásku na celý život (v necelých dvaceti) ještě nezažila a vlastně ani nemohla, ale minimálně zatím tuhle knihu nedokážu ocenit a ani číst...

Nejzajímavější námět 
Hostitel - Stephenie Meyer
Tohle je bez debat, alespoň pro mě, ale když uvážím, že jsem knihu četla již podruhé, tak pokud bych vybírala pouze z nově přečtených knih, zvítězil by Noční pád od Nelsona DeMillea.

Nejzábavnější kniha
Ovládněte svůj metabolismus - Jillian Michaels
Ani jedna z knih není zábavná, pouze občasným pasážím se možná uchechtnete (nezahrnuji do kategorií Deník prostitutky, kde už jsem pár zajímavých a vtipných pasáží našla, i když kniha jako celek zase tak úsměvná asi nebude). V knize od Jillian najdete tolik smutných a strašidelných informací, že může mé zasazení do této kategorie vypadat jako sarkasmus, ale naštěstí Jillian umí vytasit i pár vtipných a úsměvných slovních obratů.

Nejlepší pár
Ian a Poutnice (Wanda) z knihy Hostitel - Stephenie Meyer
Tak tady jsem si jinak vybrat nemohla, protože já sama celou dobu toužila být Wandou a občas úplně vymazat Jareda...

Nejnapínavější kniha
Prach jsi a v prach se obrátíš - Chris Tvedt
Kniha plní napětí od začátku do konce, co víc si přát.

Nejhezčí obálka











Nejhorší obálka












NEJ letní čtení
Hostitel - Stephenie Meyer
Kniha do kategorie ,,letní čtení" ani náhodou nezapadá, ale nejvíce se jí může přiblížit ...

NEJ kniha


Nedokázala jsem vybrat ... Hostitel možná převažuje, ale protože jsem ho četla podruhé, měla bych dát šanci i Prachu :)

Četli jste více z výše zmíněných knih? Jak byste vybrali vy? :)

Posted in | 6 Comments

Každý někdy začínal - blogové začátky


Ahoj všichni :)
Mám obrovskou radost z tolika zpráv, které mi chodí, že se vám nápad tohoto projektu líbí a těšíte se na články. Doufám, že vaše očekávání následující články nezklamou!
Dnes tu máme druhou várku odpovědí. Slíbila jsem, že budu články zveřejňovat obden, maličko se mi to komplikuje kvůli dovolené (od středy do neděle budu mimo domov) a pak následné brigádě, ale doufám, že to všechno nějak zvládnu sepsat, přednastavit nebo někde chytit wifi!
Teď už se ale pojďte podívat na to, proč si vlastně naši oblíbení blogeři založili blog :)

Kdy tě napadlo, že si založíš blog (se zaměřením na knihy), kdy jsi tak skutečně učinil/a a co tě k tomu vedlo?

Bastera - Knihy nekoušou
Blogovala jsem již delší dobu na svém starém blogu zaměřeném na všechno. Začala jsem sledovat starý blog Brabikate, kde psala k všem i recenzi na knížky, jako velkou čtenářku a vystudovanou knihkupkyni mi to zaujalo. Pak jsem našla blog Knižního Doupěte a Knižního nekonečna a časem se rozhodla založit si knižní blog. Přispívala jsem jednou za čas a stále vedla svůj osobní blog. Pak jsem zažila nejhorší rok v životě a blogování šlo stranou. Cca rok jsem nebyla vůbec aktivní, ale sledovala jsem ostatní. Brzy se začaly ozývat lidi, jak se mám a jestli začnu blogovat znovu. Napsala jsem článek a komentáře lidí mě hrozně motivovalo a od té doby bloguji relativně pravidelně, často a ráda :) Blog jsem si založila přesně 22. října 2011 a opravdu aktivní jsem od října 2012.

Vlastně ani nevím, bylo to tak dva tři měsíce před založením blogu (tipuji rok 2011?). Už předtím jsem publikovala pár článků o knihách na svůj původní blog na blog.cz, který jsem měla od roku 2004. Přelom nastal až někdy v prosinci 2011. Navštěvovala jsem čím dál víc Abyssin blog a tradá. Chtěla jsem mít vlastní.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Napadlo mě to někdy v deváté třídě, kdy jsem vlastně začala pořádně číst - tedy hlavně mě to začalo bavit. K založení knižního blogu pak došlo v červenci 2011. To mluvím o svém starém knižním blogu, který ještě sídlil na blog.cz (http://between-heaven-and-hell.blog.cz/). Před rokem pak ruply nervy a z blog.cz jsem se musela přestěhovat.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Blogovala jsem již dříve, ale pak jsem přestala a když jsem objevila knižní blogy a začala je číst, opět jsem dostala chuť založit si nový blog. To jsem uskutečnila 25.dubna 2012. A co mě k tomu vedlo? Už odmalička jsem měla ráda knihy a ráda četla, a i když mě do té doby nenapadlo o tomto svém koníčku psát na blog, najednou mi to přišlo jako dobrý nápad. 

Jana - U Margarety
Napadlo mě to a učinila jsem tak v jeden den. :) Bylo to koncem prosince 2011. Ráda jsem psala a ráda jsem četla a chtěla jsem to nějak spojit dohromady. A tak jsem začala psát o knížkách.

Myanmar - Book-lords
První impulz k blogování o knihách jsem dostala přibližně před čtyřmi lety, kdy jsem narazila na stránky Knižního nekonečna. To mě inspirovalo k tomu přidávat na svůj do té doby spíše deníčkový blog postřehy z knižního světa. Svůj první čistě knižní blog jsem založila přibližně rok poté – a k psaní deníčku už jsem se nikdy nevrátila.

Vlastní blog o knihách mě napadlo si založit úplnou náhodou. Více jak před rokem jsem totiž neměla o existenci knižní blogů vůbec tušení. Tou dobou jsem trávila hodně času na votocvohoz.cz, a když jsem se jednoho dne přihlásila na svůj profil, uviděla jsem odkaz na soutěž o knihy. Tak jsem narazila na Pearl (blog už bohužel neexistuje), prvního blogera, kterého jsem začala pravidelně sledovat a který se zároveň stal i mým prvním pravidelným čtenářem. Hrozně mě fascinovalo, že někdo píše o knihách, a po několika týdnech jsem se rozhodla to zkusit taky. A jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože mě to moc baví. :)

Filipshk - Magician's Book
Myšlenka, že bych si založil knižní blog, se mi v hlavě objevila kdysi v březnu roku 2012, kdy jsem si přečetl nějakou dobrou knihu a řekl si, že by bylo vhodné, kdybych svůj názor vyřkl veřejně a tak nějak ho mohl „vykřičet“ do světa. Jelikož se mi ta myšlenka zalíbila, tak jsem si takřka okamžitě, přesně 11. března 2012, založil svůj první knižní blog a napsal první článek. Ze začátku jsem se pouze pokoušel o to napsat na knihy názory, ale následně jsem přešel do fáze, kdy jsem toužil po recenzích. Zatnul jsem zuby, přijímal kritiku a doslova nad recenzemi potil krev. A to vše jenom kvůli tomu, abych lidem ukázat, že knihy, které jsem přečetl, za jejich pozornost vážně stojí.

Poprvé to asi bylo ,když jsem začala být na knihách už vážně závislá. Tenkrát jsem si řekla ,že bych mohla o svých názorech na knihy psát blog. Další impuls byl ,že jsem se o knihách neměla téměř s kým bavit. Neměla jsem skoro nikoho s kým bych mohla sdílet své pocity z knih a o mých domněnkách a tak... Bylo parné odpoledne 3.července 2013 a v české/slovenské blogsféře se objevil další blog. Blog jež měl v záhlaví název : Boxes of books. Vedla mě k tomu právě touha poznat další (s prominutím) blázny jako jsem já.

Nemůžu říct, že bych o založení blogu přemýšlela nějak dlouho. Knížky jsem měla vždycky ráda a pár blogů jsem i sledovala, ale psát recenze na mě vlastně ani nenapadlo. Myslela jsem si totiž, že bych na to neměla. Pak uspořádala Rodaw svůj první sraz - Na slovíčko s knížkou a já tam šla. Druhý den ráno jsem si založila svůj blog :)

Různé blogy jsem měla už předtím, ale pak na mě přišlo takové čtecí období a já se chtěla podívat na nějaké s knižním zaměřením. Hned jsem narazila na Abyss, a od ní jsem se pak dostala i na nějaké další. Po pár týdnech jsem si pak řekla, že to zkusím taky, ale dřív mě každý blog po chvíli přešel, tak jsem to ze začátku nebrala vůbec vážně.. A přestože teď už nepřispívám tak často, pořád mě o knihách psát baví! :)

O knihách píšu od ledna tohoto roku, jinak všeobecně na různých místech bloguju tak od 13 let, což je 13 let. (To vypadá straně, když je to takhle napsaný, připadám si jako blogující kmet:)) Jako inspirace mi posloužily knižní blogy, které čtu už dlouho. Rozhodla jsem se to prostě zkusit taky.

Terry Shmash - Devils Handbag
Já bloguju asi tak od osmi let, kdy jsem založila první blog o našem psovi a špionkách. Pak jsem dlouho vedla poměrně úspěšný blog o The sims, ale blogy o knihách jsem zakládala i během téhle éry, protože mě vždycky bavilo číst a četla jsem (a čtu) hodně. Když jsem asi před rokem skončila se Sims, už jsem jenom tady. Blogování miluju, a asi bych nikdy nemohla skončit úplně.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Náš blog se začal věnovat knihám někdy okolo roku 2008. Nebyl to ale nějaký zvláštní knižní blog. Občas se tam spíš objevila recenze na nějakou knihu. Pořádně jsme se do toho obuly až minulý rok na jaře, kdy jsme jako ségry spojily síly. Nějaký zvláštní motiv jsme asi neměly, jen jsme se chtěly podělit se svými názory na knížky s ostatními.

O založení blogu jsem přemýšlela již počátkem roku 2013. 
Důvodem byla návštěva Veletrhu knih v Ostravě, kde jsem si koupila knihu Mrtvá čarodějka přichází od Kim Harrison. 
Jelikož jsem v té době nečetla, protože jsem se čtením ve svých zhruba 12 letech přestala, tak jsem s překvapením měla chuť se do knihy začíst. Četbu jsem si velice užila a měla jsem chuť číst další knihy. Poté jsem od přítele dostala knihu Hostitele, která mě tak vtáhla do děje, že jsem měla nutkání číst neustále.  Během dubna jsem si založila blog, ale z větší části jsem měla problém přidat jakýkoliv příspěvek. 
V květnu 2013 jsem tedy s blogem začala naplno, při čemž jsem konečně dostala nápad na svůj první příspěvek a to Měsíšní chvástačku. :)

Mája - Fantasy MaKa
Blog máme cca půl roku, možná o něco déle. (Na tohle mám Katku) :-D- Napadlo mě to dávno předtím, jelikož čtu neustále a stále ve větší míře. Navíc jsem s podobnými (blogy,weby) atd. měla lehoulinkaté zkušenosti a moc mě to bavilo, tak jsem si řekla, proč ne?

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Musím se přiznat, že na odpovědi na tuto otázku jsem se opravdu hodně těšila, protože sama jsem začínala před dvěma měsíci a pamatuju si svou motivaci a jak jsem se sama se sebou prala, jestli do toho jít mám nebo ne :)
Jak to bylo s vaší motivací?

Posted in | 1 Comment

RECENZE: Hostitel - Stephenie Meyerová

Název: Hostitel
Originální název: The Host
Autor: Stephenie Meyerová
Nakladatelství: Tatran
Překlad: Petra Klůfová
Počet stran: 552
Rok vydání originálu: 2008
První vydání v ČR: 2009

Anotace: Melanie Stryderová se odmítá vzdát.
Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících ,,divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. ,,Poutnice" - její vetřelecká ,,duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.

*****

Kniha Hostitel začíná implantací. Implantací duše do lidského těla. Procedurou, která umožní duši jménem Poutnice žít v těle člověka na Zemi - planetě, která už byla téměř celá osídlena dušemi z mnoha sousedních vesmírných těles. Lidí, jejichž mozek i tělo by neovládal malý stříbrný tvor už na celém světě zbývá jen hrstka a donedávna k nim patřila i mladá dívka Melanie. Ta byla ovšem také lapena Hledači a Léčitel ji tak mohl do těla implantovat právě Poutnici, zkušenou duši, která žila už mnoho životů na několika planetách. Ani tak silná duše ale nedokáže zvládnout vzpurnou hostitelku Melanii, která se ani jako pouhý hlas v hlavě Poutnice nehodlá vzdát. 

Poutnice je čestná a spořádaná duše, a tak se od začátku chová, jako by jí vůbec nic nepřekáželo a snaží se plnit svou funkci. S otravnou Hledačkou v zádech se však cítí stále hůř a moc jí nepomáhá ani fakt, že v hlavě hostitele není tak úplně sama. Melanie stále více touží najít dva muže, které velmi milovala, až se vášnivé emoce přenesou i do myšlenek Poutnice. Přemůže ten neznámý mix pocitů i tak zkušenou duši, jakou Poutnice je, nebo hostitelka Melanie dosáhne svého a dostane šanci své blízké ještě někdy vidět? A může být všechno zase tak jako dřív? Dokáží se dvě rozdílné povahy v jednom těle shodnout a nebude jim tam těsno?

Hlavní dějová linka se drží hlavně Poutnice a jejího hostitele Melanie. Zápletek v příběhu čtenář nalezne hned několik, ale ve všech hrají prim právě dvě dívky, duše, mozky, povahy... Nejdůležitější v celém příběhu jsou ale emoce mnoha rozdílných lidí a tvorů, které vyvolává hlavně mnoho zádrhelů, protože jak to tak bývá, co se může zamotat, to se pořádně zašmodrchá. 

Čtenář by si mohl myslet, že nejdůležitějším prvkem celého románu bude napětí, to ale není tak úplně pravda. Přestože se budete stále snažit předvídat další události a budete chtít celý příběh přečíst jak nejrychleji to půjde, hlavním důvodem, proč u knížky budete sedět tolik hodin v kuse, jsou perfektně vykreslené pocity všech postav. Budete cítit smutek, strach, nadšení, radost i zklamání. V hlavě Melanie není vetřelcem pouze Poutnice, jste to i vy!

Skvělý námět a nápad by nebyl ničím, pokud by ho autorka Stephenie Meyerová nedokázala bravurně zpracovat. Ta dokázala nejlépe zpracovat právě vztah Melanie a Poutnice, stejně tak jako jejich rozmluvy. Čtenář může mít často pocit, že čte rozhovor dvou osob, kamarádek, nepřítelkyň, sokyň či spolutrpitelek, ale vzápětí si uvědomí a je mi silně připomenuto, že tyto dvě bytosti jsou pouze duše uvězněné v jednom těle. 

*****

Knihu bych ráda doporučila opravdu všem čtenářům. Pokud máte rádi romantiku, naleznete ji v knize hned dvojnásobnou. Napětí je samozřejmostí, pokud vám za zády stále číhají Hledači. Temná jeskyně a násilí přidávají příběhu ponurý nádech. Psychologie není zachycena pouze ve vztahu Melanie a Poutnice. Sociologie a mezilidské vztahy jsou popsány na hrstce zbylých lidí, kteří se ještě nestali hostiteli. Dystopické prvky nás nutí zamyslet se nad některými věcmi, které bychom mohli změnit, což se nám autorka snaží ukázat na fungování komunity duší. A co když život na ostatních planetách opravdu existuje, jakou pak asi může mít podobu?

Pokud otevřete Hostitele, očekávejte příběh, který vás od začátku do konce nepustí. Budete se smát ironickým poznámkám a černému humoru, ale také budete ronit slzy u scén, po kterých budete mít ještě dlouho husí kůži.

*****

Hledačka si povzdechla: ,,Čekala jsem od tebe víc. Tvůj seznam dosavadních životů vypadal velmi slibně."
,,Velká škoda, že sama nemůžeš do jiného života. Jsem si jistá, že kdyby sis musela poradit se vzdorným hostitelem, byla by to pro tebe hračka." Neohlédla jsem se po ní. Mluvila jsem klidně. 

*****

Vlastní hodnocení:
Recenze na Hostitele se mi psala velmi těžko, a to hned z několika důvodů. První je ten, že bych vás, čtenáře, ráda seznámila se všemi detaily knížky, protože jsou opravdu fascinující, na druhou stranu bych nejradši nenapsala vůbec nic, abych vás nechala objevovat krásu celého příběhu hned od samého začátku o samotě. Druhý důvod se může zdát divný, ale já opravdu nevěděla, jak vyjádřit mé nadšení. Knihu jsem četla již podruhé a byla jsem z ní stejně unešená. Nejsem milovník ságy Stmívání, ale taky před autorkou hluboce smekám, protože děj je strhující a opravdu propracovaný. V dnešní době každý brečí u knihy Hvězdy nám nepřály (J. Green), zatímco se mnou lomcovalo hned několik scén z knihy, která popisuje životy lidí se stříbrnými červy v hlavě. Málokdy se stane, že bych se nebála knihu doporučit komukoli, tohle je jeden z těch vzácných případů!

Posted in | 11 Comments

Každý někdy začínal - seznámení


Ahoj všichni :)
Máme tu seznamovací článek, protože jsem v první otázce požádala všechny účastníky, aby se trochu představili. Proto v dnešním článku oproti následujícím nebudu uvádět u odpovědí jméno a adresu blogu, všechno si totiž přečtete v samotné odpovědi :) Jdeme na to?

Představ, prosím, svou maličkost čtenářům.

  • Ahoj, já jsem Bastera z blogu Knihy nekoušou. Najdete mě na adrese bastera.blogspot.com. Jsem vystudovaná knihovnice a momentálně pracuji v digitálním archivu. Miluji především knihy a čtení. Nejlepší odměnou je pro mě to, když někdo díky mě najde kladný vztah ke čtení nebo ho utuží  Ráda čtu skoro všechny žánry, ale nejraději mám krimi, thrillery, klasiku, společenské romány a romantiku s pěkným humorem. Dalo by se říct, že jsem nejen knihomol, ale také knižní sysel (knisel?), protože knížky nejen ráda čtu, ale také sbírám :) Na mém blogu najdete především recenze knih a různá povídání okolo knížek a čtení. Kromě knih mám ráda také svého přítele, rodinu, kamarády, jídlo a kafe.

  • Hola amigos, já jsem Vendea z blogu Vendea’s dream world of books (http://vendeadreams.blogspot.com). Jsem skoro jednadvacetiletá studentka Literatury a médií, která ráda sní a čte knihy. Převážně v angličtině. Ráda poslouchám hudbu, koukám na filmy, jím pizzu a obdivuji svůj blog. Moje slabost? Hromadím knihy. Svůj majetek počítám na knihy. Nepřišel mi dopis z Bradavic, ani jsem nenarazila na modrou telefonní budku. Takže se protloukám tady, čtu tunu klasiky do školy, vystupuji jako spořádaný Whovian a bloguji.

  • Jsem devatenáctiletá slečna, která je v blogosvětě známá pod přezdívkou Cathy. Přestože knihy miluji, studuji stavební průmyslovku - takže z knihami se nepotkám, leda ve škole s učebnicí. Vedu od roku 2013 blog Mezi nebem a peklem (http://mezi-nebem-a-peklem.blogspot.cz/), který je zaměřený výhradně na knihy. Nic sálodlouhého vymýšlet nebudu, protože mě ani nenapadá, co víc bych řekla.

  • Moje dlouholetá internetová přezdívka je GiraffeAndy a bloguji od roku 2008. Můj aktuální blog jsem založila ale teprve v dubnu 2012 na adrese http://giraffeandy.blogspot.cz/, v minulosti jsem měla blog na blog.cz (http://giraffeandy.blog.cz/), ten však nebyl o knihách, ale o mé grafické tvorbě. Jinak ve "skutečném světě" se jmenuju Andrea, je mi 18 let a žiju v Praze. :))

  • Jmenuju se Jana Benešová a píšu blog U Margarety. Je mi 21, bydlím na Šumavě a studuju v Praze knihovnictví. Spoustu dalších zajímavějších věcí o mě se dozvíte na mém blogu.



  • Jmenuji se Jitka, ale na blogu vystupuji pod přezdívkou Myanmar. S Barmou nemám společného zhola nic, ale kdysi se mi zalíbil zvuk toho slova a při přechodu na novou blogovou adresu jsem byla líná vymýšlet cokoli nového. Kromě čtení patří k mým velkým koníčkům psychologie, kterou také studuji na vysoké škole. Jsem milovnice chaosu a dlouhých cizích slov, kterým nikdo nerozumí. Mé recenze a další články si můžete přečíst na blogu http://book-lords.blogspot.cz/


  • Jmenuji se Šárka a je mi 19 let. Už nějakou dobu vystupuji na internetu pod přezdívkou Tiwala, zkráceně Tiw, a jsem autorkou blogu Turning over pages. Jsem tichý, poměrně nespolečenský člověk, který nejraději tráví svůj volný čas s hrnkem horkého kakaa a dobrou knihou. Když si zrovna nečtu, chodím na dlouhé procházky, fotím nebo sleduji svoje oblíbené seriály. Mým největším snem je navštívit Nový Zéland, kam se chci podívat asi od té doby, co mi bylo 5. Nejraději čtu fantasy a detektivky, ale nepohrdnu ani erotickými romány.

  • Ahoj! Mé jméno je Filip, ale v blogosféře a na svém blogu Magician’s Book (http://magicians-book.blogspot.cz/) vystupuji především pod přezdívkou Filipskh. Je mi šestnáct let a studuji na střední umělecké škole obor grafika/animace, kde v září nastoupím do druhého ročníku. Mezi mé koníčky patří mimo kreslení (které je asi na takovéto škole jakousi povinností) taktéž psaní příběhů a samozřejmě čtení. Protože mám doma několik desítek fantasy knížek, je asi jasné, který žánr si získal mé srdce... :) I přesto ale hoduji žánrům jako je například young adult, dystopie a sci-fi. Ovšem, já dokážu přečíst takřka vše. Kromě encyklopedií a učebnic dějin výtvarné kultury.

  • Jmenuji se Stanislava Ochranová. Je mi 15 let. Na blogu vystupuji pod zkratkou eS. Můj blog najdete na adrese : http://esknihy.blogspot.cz .

  • Jmenuju se Aneta, ale vy mě možná znáte pod přezdívkou Anette (já vím, není to moc originální, co?) z blogu Bookshelf Stories - http://bookshelf-stories.blogspot.cz/ . Nikdy jsem nebyla dobrá v představování sama sebe, ale pokusím se něco vyplodit :D Takže je mi 21, jsem stále studentka a knížky miluju už od malička. Jo, to je všechno, co zvládnu :D 

  • Tak já jsem Roxana, na blogu Roxanne. Najdete mě na adrese http://roxannes-bookshelf.blogspot.cz, založila jsem ho zhruba před dvěma lety. Jak už název napovídá, věnuji se na něm především knihám. Sem tam se tam objeví něco o mé maličkosti, ale rozhodně převažují recenze a všemožné články o knihách. :)

  • Jmenuju se Eliška, ale na blogu píšu jako Eskandriel. Jsem klasický úkaz knihomola, lítám po knihkupectvích, knihovnách, antikvariátech, knižních veletrzích, knihy jsou zkrátka můj koníček. Zajímá mě nejen to, co je v nich, ale i jejich příběhy, cesty...U starých knih si ráda představuju jejich původní majitele a vždycky mě mrzí, že nemohou vyprávět:) http://eskandriel.blogspot.cz/

  • Moje přezdívka je Kay, ale ve skutečném světě se jmenuju Terka. Ani už nevím, jak mě ta přezdívka napadla, je to takové nicneříkající, ale krátké, a už se mi to nechce měnit :D Jinak je můj pseudonym Terry Shmash. Dlouho jsem si myslela, že ho použiju při vydání knihy, ale nakonec mi budou vydávat e-book pod vlastním jménem. Jinak je mi 18 let a kromě psaní blogu www.devils-handbag.blogspot.cz mám s kamarádkou ještě jeden blog, kde zveřejňujeme naše fotografie. Mezi moje zájmy patří psaní, čtení, fotografování, flákání, spaní, mažoretky a poslouchání hudby. Ze všeho nejvíc miluju Queeny a starší klasiku a jednou bych se hrozně chtěla podívat do Indonésie za bratrem. Pořád hledám něco velkého, nějaký velký smysl života, ale nemůžu najít nic :D

  • Ahoj všem. Jsme ségry, Markét a Jíťa, které se svojí lásku ke knížkám rozhodly vložit do blogu. Nás blog vznikl už v roce 2006 a věnoval se hlavně povídkám na téma Harry Potter, což bylo v té době téma strašně populární. Markét postupně přetvořila blog v knižní a já se k ní minulý rok na jaře přidala. Obě dvě jsme už vysokoškolačky, a i když času není moc, snažíme se blog neustále vylepšovat a dolaďovat. Adresa je http://c-ind-ere-lla.blog.cz/ a přímo tam je i pár osobních článků. 

  • Ahoj, jmenuji se Nikol, je mi sedmnáct let, mám ráda zvířátka, knihy, svou rodinu a jsem nesmírně velká puntičkářka.  Blogování se věnuji zhruba rok a půl. Můj blog nese název Knižní království. Můžete ho najít na této adrese: http://kniznikralovstvi.blogspot.com Na mém blogu můžete najít recenze, různá meme, ale také soutěže, videa a fotografie. Důvod mého blogování je láska ke knihám. Ráda se dělím o své pocity a dojmy z knih, které čtu. Má oblíbená kniha je Hostitel, která stále nemá konkurenta.  

  • Představ, prosím, svou maličkost čtenářům (+ adresa tvého blogu) - tady nechám opravdu jen na vás, co všechno na sebe chcete prozradit :)) Takže ahoj čtenáři! Jmenuji se Mája a spolu se svou nejlepší kamarádkou a sousedkou v jednom, jsme si založily knižní blog www.fantasy-maka.blogspot.cz Myslím, že tam se dočtete úplně všechno nejen o knihách, ale i o nás.

Právě jste se seznámili se všemi účastníky mého projektu, kterým ještě jednou děkuju, že do toho se mnou šli :) Těšte se na další otázky, které už budou zajímavější a přínosnější :)

Posted in | 2 Comments

Rozbaleno #4 a Zachyceno co čtu #3

Ahoj všichni :)

Kromě toho, že jsem dnes předpřipravila článek do projektu Každý někdy začínal, tak jsem vás nechtěla ochudit ani o pár snad hezkých fotek a taky můj v životě největši unboxing - a nesmějte se, nikdy jsem víc než dvě knihy najednou neobjednala :)



Doufám, že si dva takto pospojované články užijete :) 
PS: musela jsem se pochlubit, že taky občas hejbnu zadkem...:)

Posted in , | 17 Comments

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.