Ahoj všichni :)
Nemám teď moc času, protože přestavujeme hned několik pokojů (proč to dělat po jednom...), ve vesnici jsme slavili letní Vánoce (a brzo bude Silvestr! :)) a já ještě potřebovala dočíst druhý recenzák pro Neoluxor - detektivku Noční pád. Skvělá kniha, těšte se na recenzi, hodím odkaz :) A navíc mám díky ní první zářez do výzvy Pětistovka je jen číslo. A vím o dalších dvou knížkách, které mi k téhle první pětistovce do konce prázdnin ještě přibudou :))
Ale abych se dlouho nevykecávala a dostala se k jádru pudla... Dneska odpoledne jsem objevila (zapomněla jsem po těch letech, kde jsou) knížky, které jsem četla v dětství. No nebudu lhát, nostalgie na mne padla a já mám teď chuť si většinu knížek znovu přečíst, ale vím, že tak nadšená už bych z nich znovu nebyla.
Tohle jsou většinou knížky, které jsem dostala v období kdy mi nebylo víc jak 10 nebo 11. Téměř všechny jsou z Pony Clubu, což byly takové balíčky, které mi domů chodily každý měsíc (za nehorázné peníze a prd v nich), kde byla spousta maličkostí pro malé koňáky a taky nějaká ta knížka. Sbírku svých koňských encyklopedií jsem zapomněla vyfotit, ale umíte si to určitě představit. Koně miluju dodnes, ale už na nich kvůli zdravotním problémům nemůžu jezdit, bohužel. Jako malá jsem u nich ale trávila veškerý volný čas a když jsem byla doma, alespoň jsem o nich četla. Pojďte se podívat, které knížky mi motaly hlavu...
Tohle jsou ještě pořád spíš naučné knížky, hlavně pro děti, takže jednodušší.
Omlouvám se za to světlo na fotce, ale propršený den lepším fotkám nenahrával. Tyhle knížky jsou všechno samostatné příběhy - pamatuju si, že jsem si nejvíc oblíbila Hotel U Zeleného koně, u kterého jsem se hodně bála. Hříbě jménem Naděje byla skvělá knížka, kterou jsem objevila pod jiným jménem v knihovně jako celou sérii :) Ve většině knížek jde o přátelství mezi teenagerkami, záhady, nadpřirozeno nebo první lásky :))
Koňský útulek Srdíčko je nečekaně srdcovou záležitostí. Pamatuju si, že si hlavní hrdinka k sobě dokázala připoutat nezvladatelného koně a stali se z nich nerozluční přátelé. Já se naivně snažila o to samé a byla pak pěkně naštvaná, že za mnou kůň nechodil jako pejsek :)
Diablo mě naučil, že nejkrásnější kůň je černý hřebec s bílou hvězdičkou na čele - klišé :)
Pony Klub jsem milovala. Jaká malá koňařka by taky mohla odolat příběhu o těžce zvladatelném hřebci, se kterým hlavní (čtvrnáctiletá) hrdinka vyhrává jeden všestranností závod za druhým (pokaždé s nějakou komplikací) a navíc má za přítele dvacetiletého blonďáka, majitele celé stáje a profesionálního parkurového jezdce ... Další klišé :)
Moje absolutně nejoblíbenější samostatní knížka o koních z dětství, strašně jsem si přála mít někde v zapadlé stáji taky koně - ducha - Nespoutanou duši :)
A tohle jsem musela vzít na dvakrát - pokud máte dceru co miluje koně, nebo si něco s koňskou tématikou chcete přečíst i vy (spíš pro čtenáře ve věku kolem čtrnácti :)), nemůžu nedoporučit! Dívky v sedlech mají snad třicet dílů, já jich mám o poznání méně, ale zbytek byl naštěstí v naší jinak nevybavené knihovně :) Nebudu lhát, kdybych teď měla po ruce první díl, snad se do něj znovu začtu, protože příběhy o třech nejlepších kamarádkách byly prostě skvělé. Chtěla jsem být jako ony - nejmladší a ve škole nejpoctivější Lisa, která stíhala i tancovat a hrát na hudební nástroje. Rozpustilá, vtipná a odvážná jako Steffi. A rozumět koním a umět na nich tak dobře jezdit, to jsem záviděla nejstarší Carol. Až jednou nebude co číst, k těmhle krátkým příběhům se vrátím :))
Znáte některou ze sérií nebo knih? Asi si teď ťukáte na čelo, ale já byla do koní tak zapálená, že jsem jiné knížky ani nečetla. Až do chvíle, kdy mi životem prošel Harry :)
Asi tak mladé čtenáře nemám, ale pokud by si někdo z vás kteroukoli knihu (i ty encyklopedie, které jsem nevyfotila) chtěl koupit, zkuste mi napsat mail, za poštovné a případně pár korun navíc je ráda pošlu dál :)
Po Diablu jsem se v dětství mohla utlouct :D Ale já spíš četla takové ty dětské detektivky, ty mě hodně bavily. :)
OdpovědětVymazatPěkný článek, v našem okolí se všichni koňským knížkám smáli, ale mě nevadily :) Já nejraději četla Penny, měla tátu zvěrolékaře nebo tak nějak a bylo tam spoustu zvířat :)
OdpovědětVymazatSkvělé knížky! :) Já jsem jako dítě koně vždycky milovala, bohužel jsem kvůli alergiím nemohla jezdit. Asi před třemi lety se mi konečně na vyšetření potvrdilo, že jsem se jich nějak zázračně zbavila, takže jsem začala (konečně) jezdit. Začala jsem ve čtrnácti a jde to pomalu, ale snad budu jednou schopná pořádně skákat. :D
OdpovědětVymazatNejsi sama, kdo byl zapálený do koní. Samotných koní se bojím do teď, ale knížky jsem četla v dětství pořád. Diablo a další knihy z Pony Clubu, to bylo moje.. :) Dále jsem hodně četla knížky od Věry Řeháčkové..
OdpovědětVymazat