Místo učení se na zkoušku už několik hodin čtu informace o Dominiku Dánovi a hlavně rozhovory s ním. Právě jsem se dostala do stavu, kdy bych nejraději zrušila všechno, co mě v následujících dnech a týdnech čeká, nakoupila všech zbylých 18 dánovek a vrhla se do čtení... A také doufám, že se mi tohle nadšení povede přenést i na vás!
Jméno Dominik Dán už slyšel snad každý Slovák a téměř každý Čech, většina z nich také ví, že jde o slovenského spisovatele, který píše detektivní romány. Někteří také ještě vědí, že píše pod pseudonymem. Tím už ale informovanost většiny lidí i samotných čtenářů dánovek končí. Vševědoucí wikipedie vám ještě prozradí datum narození, které však není správné, Dominiku Dánovi je ve skutečnosti o několik let méně.
O momentálně nejpopulárnějším slovenském spisovateli toho tedy víme opravdu málo. Víme ale, že všech svých dosavadních dvacet knih vydal po pseudonymem. Z rozhovorů vyplývá, že to je jednak tím, že Dominik Dán sám stále pracuje jako kriminalista a prozrazení totožnosti by pro jeho práci rozhodně nebylo přínosem, navíc ani nestojí o zájem médií. Víme ale, jak toto ,,krycí jméno" vzniklo! Spisovatel s ním přišel už když psal svou první knihu, kovbojku, kterou psal ještě na základní škole. Své spisovatelské vlohy prokázal už při psaní do školního časopisu na střední škole, tyto výtvory si však zřejmě nepřečteme s vědomím, že je psal právě tento Dominik Dán, jsou totiž uveřejněny pod jeho pravým jménem.
Od střední školy se Dominik Dán zřejmě psaní více nevěnoval, posledních deset let ale píše jednu knihu za druhou, přesněji řečeno dvě ročně. Pokud se Dána zeptáte, jak zvládá práci u kriminálky a ještě dvakrát ročně vydat knihu, odpoví vám, že má velmi přísný denní režim. K psaní potřebuje klid, tmu, cigarety, pivo a hořící termín. Každý román je prý totiž jako vejce, musí se vysedět (Celý rozhovor).
Všechny příběhy jsou situovány do Našeho města, což je sice vymyšlené město, jehož popis ale odpovídá Bratislavě. Ústřední postavou je mladý policista Richard Krauz, jehož životní příběh je jedním z pojítek knih. Tento příběh si však musí čtenáři poskládat sami stejně tak, jako to dělá při psaní právě Dominik Dán. Knihy totiž nejdou chronologicky za sebou, což je dáno jednak tím, že se autor drží skutečných případů, na kterých sám pracoval, Dán ale také věří, že jsou jeho čtenáři chytří lidé, kteří si s těmito přeskoky dokáží poradit. Sám při psaní používá poznámky, díky kterým se ujišťuje, že dodržuje časovou posloupnost.
Já vám ale pro jistotu knihy vypíši seřazené podle toho, v které době se odehrávají (v závorce uvádím rok vydání na Slovensku):
Uzol - 1988 (2012)
Básnik - 1988 (2013)
Mucha - 1990 (2009)
Beštia - 1990 - 1992 (2006)
Mucholapka - 1991 (2010)
Červený kapitán - 1992 (2007)
Popol všetkých zarovná - 1996 (2005)
Nehanebné neviniatko - 1997 (2005)
Na podpätkoch - 1998 (2011)
Jednou nohou v hrobě - 1998 (2014)
Cela číslo 17 - 1998 - 1999 (2007)
Žiješ iba dvakrát - 1999 (2011)
Nevinným sa neodpúšťa - 2001 (2014)
Sára - 2002 (2006)
Hriech náš každodenný - 2002 (2008)
Studňa - 2002 a 2003 (2010)
Knieža Smrť - 2003 (2008)
Kožené srdce - 2003 (2011)
Kráska a netvor - 2008 (2014)
Noc temných klamstiev - 2009 (2009)
(Ufff, doufám, že je to všechno správně, už se mi z těch dat a slovenštiny motala hlava :))
Všechna data vydání jsou data vydání na Slovensku. V České Republice se s dánovkami chtělo prosadit již Nakladatelství XYZ, ale neuspělo. Momentálně se toho však ujalo nakladatelství Slovart, které Dánovy knihy publikuje také na Slovensku, a zdá se, že si čeští čtenáři cestu k tomuto slovenskému fenoménu, který už na Slovensku prodal přes 600 tisíc výtisků svých knih, konečně našli.
Jak by taky ne! Dánovy detektivky jsou čtivé hlavně díky velkému množství rozhovorů, které celý děj zatraktivňují a urychlují. Sám Dán v rozhovoru pro slovenský internetový deník rozdíl mezi detektivkou a románem přirovnal k hokeji a krasobruslení, u hokeje je totiž potřeba tah na branku. V ději tedy nenajdete zbytečné popisy, místo toho se autor zaměřuje na fakta a samotné vyšetřování, které díky jeho pracovním zkušenostem nejen reálně působí, ale opravdu takové jsou. Příběhům navíc přidá na atraktivnosti také fakt, že jsou všechny z větší části postavené na skutečných základech, jež mohou někteří čtenáři i znát ze Slovenských (a někdy i Českých) médií.
Na věrohodnosti si Dán opravdu zakládá. Snaží se čtenáři ukázat jak případy a jejich vyšetřování, tak ,,normální" život kriminalistů, vtípky v kancelářích a popichování nad pivem. Do jaké míry jsou ale jednotlivé detektivky pravdivé neuvádí, stejně tak ani neprozradil, které postavy jsou inspirovány reálnými osobnostmi z Dánova okolí. Pro větší uvěřitelnost Dominik Dán spolupracoval i na námětu a scénáři česko-slovenského seriálu Kriminálka Staré Město, kde působil jako odborný konzultant. Díky tomu by měl být seriál natočen tak, jak skutečné vyšetřování opravdu funguje, na rozdíl od zahraničních kriminálek, které jsou podle Dána daleko za hranicí reality a dají se považovat spíše za sci-fi.
A když už jsme u televizní kriminálky, fanoušky dánovek stejně tak jako milovníky filmů určitě potěší informace, že se připravuje filmová adaptace Dánovy knihy Rudý kapitán, o tom ale více zase později...
