Zdravím všechny :)
Jak se máte? Já znovu nestíhám, protože jsem už třetí noc dostatečně nespala - konkrétně tu noc na dnešek vůbec. Umíte si představit jak mi je, takže jsem si místo psaní článku šla na chvíli lehnout a teď se tu snažím sesmolit článek alespoň v rychlosti. To ale neznamená, že bych nepsala recenzi se vším všudy právě kvůli nedostatku času. Že nebudu psát recenzi jsem věděla od začátku, protože jsem jich na knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena četla nespočet a myslím si, že už je zbytečné vám přibližovat děj či postavy. Dnes to tedy bude pouze můj subjektivní názor na tento fenomén.
POZOR, V ČLÁNKU JE ODKRYTA HLAVNÍ DĚJOVÁ LINKA A UDÁLOSTI!!!
Abych ale začala formálněji ... pokud bych knihu hodnotila klasicky pomocí pětihvězdičkové stupnice, dala bych jí ty hvězdičky maximálně tři!
Teď si možná někteří z vás nechápavě klepou na čelo, ale já si za svým názorem budu stát. Možná jsem měla moc vysoké očekávání, ale pravda je, že pro mne to byl pouze průměrný příběh o rakovině. Ty většinou bývají smutné a člověka zasáhnou, v tomto případě se tak ale nestalo.
Od začátku je jasné, že román směřuje ke smrti jednoho z hlavních hrdinů - Hazel nebo Augusta. Abych nebyla jen negativní, tak se přiznám, že mě příjemně překvapilo, když zemřel Augustus. Ne proto, že bych ho měla méně ráda a přála mu to, to určitě ne. Byla jsem totiž překvapená, že nezemřela Hazel, kterou k tomu vlastně tak nějak okrajově autor popostrkával téměř celou první část knihy. To bylo pro mě určitě oživením. Tím pro mě ale veškerá pozitiva končí ...
Nelíbí se mi, že knihu pouze kritizuje, vždyť kdo já jsem, abych mohla kritizovat jednu z nejoblíbenějších knih současnosti? No, jsem bloger, který má také svůj subjektivní názor.
Ze všeho nejvíc mi vadila hlavní hrdinka. Abych musela dokolečka číst úvahy přechytralé šestnáctileté holky, díky nechci. Opravdu mi Hazel lezla krkem od samého začátku. Je sympatické, že bojovala se svou chorobou, ale jak ona vám vlastně několikrát v knize objasní - nebojuje s rakovinou! Oproti tomu jsem měla ráda Guse, jenže ten se ve společnosti Hazel stával úplně jiným člověkem. A rádoby vtipné situace mezi dvěma zamilovanými, které mají dodávat celé knížce šmrnc, mne opravdu nerozesmály. Bohužel ...
Je možné, že jsem se do knížky nedokázala pořádně vžít kvůli nízkému věku hlavních hrdinů. Ještě mi není ani dvacet, ale ta nehynoucí mladá láska mě nijak nenadchla. Možná to zavinil i fakt, jak byla Hazel v popisování svých citů skoupá a nahlas moc nepřipouštěla, jak má Guse ráda.
Taky se přiznám, že mě nebavilo hrdinství obou hlavních představitelů. Nevěřila jsem jim ho. I proto jsem byla ráda, když se Gus těsně před smrtí sesypal a projevil svoji slabost. Protože ji v sobě každý člověk někde skrývá a chápu, že někdo v nemoci fňuká víc a někdo méně (a ty Hazel nemá ráda, přitom je sama jednou z nich), ale v tomto příběhu mi ta síla postav přišla až uměle vytvořená.
Když se sama zpětně dívám na to, co jsem o této knize napsala, tak mi je jasné, že většinu z vás asi pobouřím. Jenže stejně tak, jako je bez okolků popsán v knize Hvězdy nám nepřály život lidí se zákeřnou nemocí, tak jsem se jednou chtěla bez obalu vyjádřit i já. Na druhou stranu to ale není tak, že bych vám tuto knížku nedoporučila, protože si myslím, že můj názor je postaven i na mých názorech na život, které se s těmi jaké má Hazel a Gus neshodují (nedokážu se stoprocentně vcítit do života lidí s rakovinou, přesto nějaké schopnosti vcítění se do těchto situací určitě mám). Proto vám s klidem říkám: ,,Sáhněte po tomto fenoménu, ať si o něm sami uděláte obrázek."
Teď vás možná překvapím, ale v úterý se jdeme na film natočený podle této knížky podívat. Zajímá mne, zda mne příběh na plátně, který si budu spojovat s konkrétní tváří zasáhne více...
Mějte se krásně a neukamenujte mě :)))
Teď si možná někteří z vás nechápavě klepou na čelo, ale já si za svým názorem budu stát. Možná jsem měla moc vysoké očekávání, ale pravda je, že pro mne to byl pouze průměrný příběh o rakovině. Ty většinou bývají smutné a člověka zasáhnou, v tomto případě se tak ale nestalo.
Od začátku je jasné, že román směřuje ke smrti jednoho z hlavních hrdinů - Hazel nebo Augusta. Abych nebyla jen negativní, tak se přiznám, že mě příjemně překvapilo, když zemřel Augustus. Ne proto, že bych ho měla méně ráda a přála mu to, to určitě ne. Byla jsem totiž překvapená, že nezemřela Hazel, kterou k tomu vlastně tak nějak okrajově autor popostrkával téměř celou první část knihy. To bylo pro mě určitě oživením. Tím pro mě ale veškerá pozitiva končí ...
Nelíbí se mi, že knihu pouze kritizuje, vždyť kdo já jsem, abych mohla kritizovat jednu z nejoblíbenějších knih současnosti? No, jsem bloger, který má také svůj subjektivní názor.
Ze všeho nejvíc mi vadila hlavní hrdinka. Abych musela dokolečka číst úvahy přechytralé šestnáctileté holky, díky nechci. Opravdu mi Hazel lezla krkem od samého začátku. Je sympatické, že bojovala se svou chorobou, ale jak ona vám vlastně několikrát v knize objasní - nebojuje s rakovinou! Oproti tomu jsem měla ráda Guse, jenže ten se ve společnosti Hazel stával úplně jiným člověkem. A rádoby vtipné situace mezi dvěma zamilovanými, které mají dodávat celé knížce šmrnc, mne opravdu nerozesmály. Bohužel ...
Taky se přiznám, že mě nebavilo hrdinství obou hlavních představitelů. Nevěřila jsem jim ho. I proto jsem byla ráda, když se Gus těsně před smrtí sesypal a projevil svoji slabost. Protože ji v sobě každý člověk někde skrývá a chápu, že někdo v nemoci fňuká víc a někdo méně (a ty Hazel nemá ráda, přitom je sama jednou z nich), ale v tomto příběhu mi ta síla postav přišla až uměle vytvořená.
Když se sama zpětně dívám na to, co jsem o této knize napsala, tak mi je jasné, že většinu z vás asi pobouřím. Jenže stejně tak, jako je bez okolků popsán v knize Hvězdy nám nepřály život lidí se zákeřnou nemocí, tak jsem se jednou chtěla bez obalu vyjádřit i já. Na druhou stranu to ale není tak, že bych vám tuto knížku nedoporučila, protože si myslím, že můj názor je postaven i na mých názorech na život, které se s těmi jaké má Hazel a Gus neshodují (nedokážu se stoprocentně vcítit do života lidí s rakovinou, přesto nějaké schopnosti vcítění se do těchto situací určitě mám). Proto vám s klidem říkám: ,,Sáhněte po tomto fenoménu, ať si o něm sami uděláte obrázek."
Teď vás možná překvapím, ale v úterý se jdeme na film natočený podle této knížky podívat. Zajímá mne, zda mne příběh na plátně, který si budu spojovat s konkrétní tváří zasáhne více...
Mějte se krásně a neukamenujte mě :)))
Kamenovat tě nebudu. Souhlasím s tebou totiž v mnohém. Po dočtení jsem byla mírně zklamaná, protože po tolika kladných ohlasech jsem čekala od Greena trochu víc...
OdpovědětVymazatKonečně někdo sdílí z této prechvalene knihy stejné pocity jako já.Byla jsem po těch všech recenzích na knihu hodně zvědavá,ale bylo to velké zklamání.Byl to průměrný příběh a ve mně nic nezanechal..Ale je to jen můj názor :)
OdpovědětVymazatAni já Tě kamenovat nebudu. Ale taky napíšu svůj názor.
OdpovědětVymazatDneska jsem knihu dočetla. Pravdou je, že kromě toho, že jsem ji asi před rokem náhodou objevila na internetu a v průběhu letoška zaznamenala, že se z ní stal, jak ty říkáš, fenomén, jsem o ní vůbec nic nevěděla a vlastně jsem ani nečetla jedinou z těch tisíců recenzí, které asi zdobí tisíce internetových blogů. Jsem o něco málo starší než hlavní protagonisté a pár knížek o rakovině už jsem přečetla. Možná jsem taky až moc velká cíťa a až moc miluju příběhy a lidi. Někdy je to v tom opravdovém světě moje malá zkáza. Prožívám příběhy, jak v knihách, tak ve skutečnosti, někdy to bolí, ale celkově mi to přináší zkušenost, aspoň mám ten dojem. Kolik příběhů prožiješ, tolikrát jsi člověkem, prý. Kdybych nemusela přestávat číst, kvůli nejrůznějším rodinným aktivitám, které se tento týden vyrojily, vcucla bych do sebe knížku během několika málo hodin. Taky mi bylo jasné, že už podle názvu musí jedna z hlavních postav nutně umřít, myslím, že autor si nehraje na to, že to čtenář neví, když bere knížku do ruky... Na druhou stranu ten příběh je opravdový, ať už ho čte někdo, kdo se s rakovinou setkal, jakkoli, nebo někdy, kdo o ní vůbec nic neví. Je to příběh o tom, že žijeme tady a teď. že budoucnost neexistuje a že jsme to jenom my sami, kdo má tu moc udělat nás šťastnými... Jsem už velká holka. Ale plakala jsem. A te příběh ve mně zůstane, protože je silný a protože....je opravdový, věřím mu. :)
Děkuju za hezky a výstizný komentář :) Já naprosto chápu, že ta kniha na někohomůže působit přesně takto a určitě bych nerada, aby to vyznělo, že je to příběh pro děti atd., protože je to asi opeavdu jen a jen o povaze a vnímání :) Kdyy ted přilběh pro spoustu lidí nebyl poutavý a silný, neoblíbilo by si ho tolik lidí :)) jeste jednou dekuju zabhezky komentar, rada takove ctu :)
VymazatTak tohle je dokonalý komentář :-)
VymazatKrásný komentář a souhlasím s ním, já knihu četla ještě před vším tím humbukem a hrozně se mi líbila :) A ne proto, že je o rakovině, ale proto, že se mi líbilo, jak se s tím každý snaží vyrovnat po svém, nefňukají a Augustus se snaží najít v tomhle životě aspoň něco pěkného, ale já se přiznám, já jsem velká citlivka, takže u mě to bylo jasné, že mě to zasáhne :)
VymazatJá jsem knihu nečetla, jak je někde moc humbuku, tak se radši straním, ale trochu mě mrzí, že jsem si sem přišla přečíst jemný hate a dočkala jsem se velkého spoileru. :-( Jinak si myslím, že je super, že lidi mají různé názory, ale příště bych radši nějaké varování :-)
OdpovědětVymazatJeeee omlouvam se moc, uz jsem na to v clanku upozornila ale tobe uz to nevezmu bohuzel, promin :(
VymazatJá jsem tedy knihu nečetla, pouze úryvek, ale už ten mě nezaujal. A bohužel, příběh mi nepřijde originální, a nechápu, co na něm všichni vidí. Smutných a dojemných příběhů znám nespočet, a vsadím se, že jsou psány kvalitněji, než toto. Ale možná je to jen moje nelibost vůči všem "populárním" knihám, o kterých si nemyslím, že by měly vyvolat takový poprask.
OdpovědětVymazatMnohem více mě třeba zasáhl a překvapil originalitou příběh z knihy Sejdeme se v nebi, od Šárky Junkové. Četla jsem ho jako teenager, a příběh o klukovi, který se dostal do rehabilitačního centra potom, co ochrnul při autoněhodě a o dívce, která přežila sebevražedný skok pod vlak, ovšem s hroznými následky, mě opravdu dostal.
Pokusím se tipnout, o čem je Hvězdy nám nepřály - luk a holka, oba mají rakovinu, potkají se, zamilují se do sebe, prožívají romantické vzplanutí, během svého "konce". Jeden nakonec umře a ten druhý na něj až do své smrti vzpomíná, jako na pravou lásku...... - O kolik jsem se netrefila? :)
Králík v krabici
Tiež ťa nebudem kameňovať, hoci patrím do kategórie ľudí, ktorých kniha absolútne pohltila, očarila a je to pre mňa jedna z najlepších kníh vôbec. Vždy sa koniec koncov nájdu ľudia, ktorým sa niečo páči a tí, ktorým sa tá istá vec nepáči, každý má právo na názor a ty si ho navyše v článku vyjadrila dostatočne mierne a zároveň jednoznačne, takže... Už len za to palec hore.:D
OdpovědětVymazatJa som knihu ešte nečítala ale ani som sa nechystala, neláka ma príbeh, mala som toho v rodine dosť. No ako stále o tom čítam, chce, si presne ten svoj vlastný názor na to urobiť a film určite vidieť, takže uvidím č si to teda prečítam.
OdpovědětVymazatJá jsem knížce zase dala vysoké hodnocení. Podezírám se, že to je hlavně proto, že jsem čekala, že to bude hrozně ucintaná hrůza, takže mě to hodně mile překvapilo :)
OdpovědětVymazatJak ti přišel film v porovnání s knihou?
OdpovědětVymazat