*****

V knize Zapomenutá je vyprávěn příběh třiatřicetileté úspěšné právničky Emmy Tupperové. Emma vede spokojený život, který by jí mohla většina žen závidět, jenže žádná idylka netrvá věčně. Emmina těžce nemocná matka si těsně před svou smrtí přeje, aby její dcera odjela na měsíc do Afriky, což je kontinent, který sama milovala. Když truchlící Emma po pohřbu své milované matky zjistí, že jednou z věcí, které jí matka odkázala, je i měsíční zájezd do Afriky, rozhodla se že odjede, i když to může ohrozit její kariéru. Z původně plánovaného měsíce se však stal půlrok, protože Emma nejdříve onemocněla a později oblast, kde pobývala, zasáhlo silné zemětřesení. Nejen že se nemohla vrátit ani zavolat svým přátelům, že je v pořádku, Emma navíc s návratem domů ani nespěchala. Potřebovala si spoustu věcí ve svém životě ujasnit. Když se ale před Vánoci vrátí domů, očekává, že bude vše při starém. Místo toho zjistí, že se do jejího bytu nastěhoval cizí muž, byla zařazena na listinu pohřešovaných - nejspíš zesnulých osob, v práci už uctili její památku a Emminu kancelář si zabrala její úhlavní nepřítelkyně, která se také postarala o jejího přítele. Emma je tím vším otřesena, ale nevzdává se a chce svůj život vrátit zpět do starých kolejí ... Podaří se jí to? Získá zpět své prestižní místo, kamarády i svého přítele? Nebo půlroční pobyt v Africe nenávratně změní její život ...

Román Zapomenutá popisuje hlavně snahu Emmy vrátit svůj život do původní podoby, přičemž ukazuje její zranitelnost, bezradnost, ale také změnu, kterou Emma prodělá. Nenechte se zmást vystupováním hlavní postavy, které je autoritativní a silné, což se ale nedá vždy říct o jejím nitru. Velmi důležitou roli v knize hraje také Emmina matka, ke které se Emma hlavně ve snech stále vrací. Kromě romantických scén, díky kterým je téměř od začátku jasné, jak celý děj dopadne, najdeme v knize také krátkou detektivní zápletku, kterou se bude snažit rozřešit sama hlavní hrdinka. 

Celý příběh je vyprávěn z pohledu Emmy a čtenář tak dostane možnost nahlédnout do jejích myšlenek, které jsou rozepsány v zajímavých monolozích. Na druhou stranu má děj od začátku spád hlavně díky velkému počtu dialogů, kterými je velká většina příběhu vyprávěna. Vtipné situace jsou střídány těmi zamotanými, na druhou stranu jsou ale předvídatelné a lehce rozřešitelné.

*****

Zapomenutou bych označila za ideální letní čtení. Čtenář se nemusí bát žádných složitých zápletek, ani si pamatovat spoustu informací z předchozích stránek. Příběh je tedy celkem jednoduchý, ze života, nijak vyumělkovaný. Romantika a jiskření v žádném románu nemůže chybět a toto splňuje i Zapomenutá. Nepřijdete ani o rozpolcenost v lásce hned u několika postav. 

Téma knihy je zajímavé, přece jen koho z nás by nezajímalo, jak může vypadat život člověka potom, co byl nezvěstný a prohlášen za mrtvého. Další výhodou této knihy je, že hlavní postava Emma není žádnou superhrdnikou. Snaží se chovat tak, jak se od úspěšné právničky očekává, jenže život není soudní síň a tak i Emma podléhá smutku, beznaději a slzám. 

*****

Jenže všechno není, jak má být. Mělo mi to dojít už v okamžiku, kdy jsem zjistila, že na mě na letišti nikdo nečeká. Nebo ve chvíli, kdy bankomat zhnuseně vyplivl mou kartu, jako by trpěla odpornou infekční chorobou, a své auto jsem na dlouhodobém parkovišti nenašla.

*****

Vlastní hodnocení:

Bohužel je to špatně vidět, za což se omlouvám, ale knížka ode mně získala čtyři hvězdičky a smajlíka :) Nesedla jsem si z ní na zadek, proto chybí poslední hvězdička, ale jinak se mi kniha velmi líbila. Získala si mě hned od prvních stránek, což se ne každé povede. Od začátku jsem se těšila na každou další stránku, protože je celý příběh čtivě napsán a je zajímavý, čímsi milý. Nečekejte dechberoucí či strhující děj, pouze popis normálního, i když trošku zpřeházeného života. Jak už jsem psala výše, knížku doporučuji všem z vás, kteří chtějí sáhnout po takové, se kterou si lehnou na zahradu nebo k vodě a budou relaxovat. 

                                                      *****

Román PS: Miluju tě vypráví příběh Holly Kennedyové, která se vyrovnává se ztrátou své životní lásky. Společně s Gerrym plánovali budoucnost a nepochybovali o tom, že spolu zestárnou. Osud tomu však chtěl jinak, a tak se Holly pár měsíců před svými třicátými narozeninami stává vdovou. Po pohřbu se do sebe uzavírá a mnoho dní nevychází z domu, nemyje se, téměř nejí a náplní jejího dne je pouze spánek a pláč. Jednoho dne se ale u ní doma objeví její nejlepší kamarádka Sharon a začne Holly směřovat zpět k životu. Brzy poté navíc Holly dostane do ruky vzkazy od svého zesnulého manžela.

Vzkazy Holly udržují při životě a Holly má pocit, jako by její manžel stále ještě žil a byl. Mezi tím však život jejího okolí a s ním i Hollyin plyne dál. Jak se s tím Holly vyrovná? Bude se znovu smát? A dokáže se ještě zamilovat?

Kniha PS: Miluju tě popisuje obyčejný život, se všemi jejich úskalími i radostmi. Čtenáři se ponoří do myšlenek hlavní hrdinky Holly, ale nemusí se bát dlouhých vnitřních monologů, naopak. Děj má spád, i když v díle vlastně nenajdete žádnou velkou zápletku (kromě té, kterou je samozřejmě zesnulý manžel). Nemusíte se ale bát toho, že by kniha byla smutná. Do děje je zahrnuto mnoho dialogů a hlavně díky Hollyiným kamarádkám si prožijete i spoustu zábavných situací. Nejen díky dialogům, ale také kvůli krátkým kapitolám a častému posunutí děje o několik dní dopředu, se kniha snadno a velmi rychle čte.

Kromě toho, že se Holly musí prát s neustálým tlakem svého okolí, tak se musí také vyrovnávat s možnými nástrahami nového milostného života. Jemné jiskření v knize určitě naleznete a na konci budete překvapeni, k jakému dojde rozuzlení...

Vlastní hodnocení:
Jak vidíte, knížce jsem dala čtyři hvězdičky. Chviličku jsem přemýšlela, zda nedám pouze tři, ale rychle jsem tuhle myšlenku zahnala, protože jsem si na konci knížky uvědomila, že se mi pravdu líbila. Pět hvězdiček dávám jen knihám, které mě něčím opravdu dostanou, což se u této nestalo, možná kvůli absenci nějaké větší zápletky v průběhu knihy, ale jinak jsem celý příběh četla moc ráda. Nejvíc bych určitě pochválila čtivost. Kniha je psána bez zbytečného vysvětlování, některé události jsou pouze zmíněné a víc je autorka nerozebírá. Já sama jsem si říkala, že mě kniha a celý příběh moc nezasáhl, ale čím dál jsem v knize postupovala, tím víc jsem si uvědomovala, že na mě kniha velmi jemně (což kvituji) působí. I díky tomu se dá kniha označit téměř za oddechovou. Kromě té (možná) chybějící zápletky mi v knize vadila snad jen jediná drobnost, a to vycpávkové slovíčko ,,OH", kterým byla uvozena snad každá druhá přímá řeč :D Ale to už jsem hnidopich ... :)

                                              *****


Román Cizí tvář je vyprávěn dvěma hlavními postavami. První z nich je Lizette Henryová, která se jednoho rána po probuzení podívá do zrcadla a zhrozí se, protože hledí do cizí tváře. V koupelně ale nikdo jiný není a tak si Lizzete uvědomuje, že to je její obličej. V tu chvíli ji ale hrozivě rozbolí hlava a začne zvracet. To se opakuje vždy, kdy pomyslí na fakt, že je s ní něco v nepořádku. Postupem času začíná pátrat po své minulosti, protože si uvědomuje, že něco není v pořádku. Bojuje přitom s bolestmi hlavy, ale také s pocitem, že je neustále sledována a možná by se měla i strachovat o svůj život.

Druhou hlavní postavou je Xavier, který Lizette spolu s dalšími lidmi neustále sleduje. Na rozdíl od ostatních špehů ji však sleduje z úplně jiného důvodu. Dokonce je rád, že si Lizette uvědomuje svou změnu, což se nedá říct o ostatních, kteří denně odposlouchávají každý Lizzetin rozhovor. Proč je ale Lizette odposlouchávána? Proč na to přišla až teď? A co všechno se vlastně o sobě ještě dozví?

V románu Cizí tvář objevíte hned několik zápletek, které ale patří pod jedinou opravdu velkou zápletku, která se začíná zamotávat právě ve chvíli, kdy se Lizzete sama sobě zdá v zrcadle cizí. Jak už jsou čtenáři u autorky zvyklí, dvě hlavní postavy si k sobě v průběhu románu hledají cestu, není to ale tak jednoduché i proto, že spolu už v minulosti mnoho prožili, to ale Lizzete neví. Můžete se ale jistě těšit na hned několik erotických scén, protože ty k románům patří a Linda Howard jim ve svých dílech nechává ještě o něco větší prostor.

Čtenáře jistě potěší rozdělení celého díla do kratších kapitol, které nejen že umožňují odběhnout od příběhu třeba na toaletu, ale na druhou stranu dávají dílu jistý spád. Začátek díla je uveden prologem, který vám dlouho do díla nebude sedět (nebo jsem jen já tak nechápava :)), ale věřte, že se dočkáte a budete překvapeni.

Vlastní hodnocení:
Jak můžete vidět, kniha mě nějak výrazně nezaujala. Tři hvězdičky naznačují, že pro mne je Cizí tvář románem, který neurazí, ale ani nenadchne. Smajlíka berte jako takové malé plus, protože se mi kniha přece jen spíš líbila, než nelíbila :) Děj byl plynulý a dobře promyšlený, určitě neokoukaný, ale pro mě byl hlavně ke konci trošku jednotvárný a předvídatelný. A i když bych se spolu s Lizette měla klepat strachy o její život, nestalo se tak. Předpokládám, že tohle by vzhledem ke snaze udělat děj opravdu napínavý autorka nečetla ráda, ale já bych tento román označila jako oddechový :)

POZOR, V ČLÁNKU JE ODKRYTA HLAVNÍ DĚJOVÁ LINKA A UDÁLOSTI!!!

Abych ale začala formálněji ... pokud bych knihu hodnotila klasicky pomocí pětihvězdičkové stupnice, dala bych jí ty hvězdičky maximálně tři!
Teď si možná někteří z vás nechápavě klepou na čelo, ale já si za svým názorem budu stát. Možná jsem měla moc vysoké očekávání, ale pravda je, že pro mne to byl pouze průměrný příběh o rakovině. Ty většinou bývají smutné a člověka zasáhnou, v tomto případě se tak ale nestalo.

Od začátku je jasné, že román směřuje ke smrti jednoho z hlavních hrdinů - Hazel nebo Augusta. Abych nebyla jen negativní, tak se přiznám, že mě příjemně překvapilo, když zemřel Augustus. Ne proto, že bych ho měla méně ráda a přála mu to, to určitě ne. Byla jsem totiž překvapená, že nezemřela Hazel, kterou k tomu vlastně tak nějak okrajově autor popostrkával téměř celou první část knihy. To bylo pro mě určitě oživením. Tím pro mě ale veškerá pozitiva končí ...

Nelíbí se mi, že knihu pouze kritizuje, vždyť kdo já jsem, abych mohla kritizovat jednu z nejoblíbenějších knih současnosti? No, jsem bloger, který má také svůj subjektivní názor.
Ze všeho nejvíc mi vadila hlavní hrdinka. Abych musela dokolečka číst úvahy přechytralé šestnáctileté holky, díky nechci. Opravdu mi Hazel lezla krkem od samého začátku. Je sympatické, že bojovala se svou chorobou, ale jak ona vám vlastně několikrát v knize objasní - nebojuje s rakovinou! Oproti tomu jsem měla ráda Guse, jenže ten se ve společnosti Hazel stával úplně jiným člověkem. A rádoby vtipné situace mezi dvěma zamilovanými, které mají dodávat celé knížce šmrnc, mne opravdu nerozesmály. Bohužel ...

Je možné, že jsem se do knížky nedokázala pořádně vžít kvůli nízkému věku hlavních hrdinů. Ještě mi není ani dvacet, ale ta nehynoucí mladá láska mě nijak nenadchla. Možná to zavinil i fakt, jak byla Hazel v popisování svých citů skoupá a nahlas moc nepřipouštěla, jak má Guse ráda.

Taky se přiznám, že mě nebavilo hrdinství obou hlavních představitelů. Nevěřila jsem jim ho. I proto jsem byla ráda, když se Gus těsně před smrtí sesypal a projevil svoji slabost. Protože ji v sobě každý člověk někde skrývá a chápu, že někdo v nemoci fňuká víc a někdo méně (a ty Hazel nemá ráda, přitom je sama jednou z nich), ale v tomto příběhu mi ta síla  postav přišla až uměle vytvořená.

Když se sama zpětně dívám na to, co jsem o této knize napsala, tak mi je jasné, že většinu z vás asi pobouřím. Jenže stejně tak, jako je bez okolků popsán v knize Hvězdy nám nepřály život lidí se zákeřnou nemocí, tak jsem se jednou chtěla bez obalu vyjádřit i já. Na druhou stranu to ale není tak, že bych vám tuto knížku nedoporučila, protože si myslím, že můj názor je postaven i na mých názorech na život, které se s těmi jaké má Hazel a Gus neshodují (nedokážu se stoprocentně vcítit do života lidí s rakovinou, přesto nějaké schopnosti vcítění se do těchto situací určitě mám).  Proto vám s klidem říkám: ,,Sáhněte po tomto fenoménu, ať si o něm sami uděláte obrázek."

Teď vás možná překvapím, ale v úterý se jdeme na film natočený podle této knížky podívat. Zajímá mne, zda mne příběh na plátně, který si budu spojovat s konkrétní tváří zasáhne více...

Mějte se krásně a neukamenujte mě :)))

                                               *****

Detektivní román Nebezpečně blízko má dvě hlavní postavy. Jednou z nich je mladá vdova Bailey Wingateová, která po smrti svého staršího zámožného manžela Jamese Wingatea žije v luxusním domě, je dostatečně finančně zabezpečená a spravuje dědické fondy svých nemanželských dětí Setha a Tamzin. Ti jsou oba starší než ona a svou macechu nemají rádi, protože jim nedovoluje rozhýřit otcovo tučné konto. Mezi lidmi taktéž není oblíbená, protože si o ní okolí myslí, že Jamese Wingatea pouze využila poté, co ztratil manželku a zjistil, že trpí nevyléčitelnou chorobou. To samé si o ní myslí i Cameron Justice, pilot vlastnící společně se svým dlouholetým přítelem Bretem soukromou leteckou agenturu. Ani jeden by s tím druhým nechtěl strávit o samotě víc času, než je nutné pro přelet mezi Seattlem a Denverem. Osud si ale pro oba přichystal jinou dějovou linku ... Nebo to nebyl osud?

V knize Nebezpečně blízko je skloubena romantika s bojem o přežití. Dramatické situace jsou často odlehčeny vtipnými narážkami Cama, které kontrastují s upjatými reakcemi Bailey. Ani ta ale nezůstane ledovou královnou, kterou se po svatbě se zámožným podnikatelem stala. Nechá čtenáře i Sama nahlédnout do svého soukromí a duše. Zajímavé informace, které možná čtenáři v budoucnu pomohou přežít v přírodě po pádu letadla jsou okořeněna o romantické a erotické vsuvky, což příjemně narušuje stereotyp. Detektivních prvků najde čtenář v knize poskrovnu, ale v závěru se budou mnozí divit, kdo nebo co stálo za pádem letadla mířícího s Bailey a Camem do Denveru.

Kniha je členěna do krátkých několikastránkových kapitol, které umožňují lepší přehlednost. Na druhou stranu je děj tak čtivý, že čtenář dost možná bude kapitoly přehlížet a knížku (tak jako já) přečte za den. Vypravěč děje není stále stejný Chvíli je děj vyprávěn z pohledu Bailey, jindy z pohledu Cama, několikrát se této funkce ujme také Bret, který se snaží zjistit, proč letadlo havarovalo. V některých úsecích knihy také můžeme zaznamenat er-formu, do které autorka plynule přechází a může to tak být často pro čtenáře matoucí.

Vlastní hodnocení:
Od této knihy jsem čekala opravdu hodně, protože jsem na ni slyšela jen samou chválu, musím se ale přiznat, že očekávání splnila sice z velké části, ale ne úplně. Hlavní - romantická - dějová linka je snadno čitelná, i když skvěle napsaná a opravdu poutavá. Co mne ale příjemně překvapilo bylo rozuzlení vyšetřování příčin pádu letadla - pokud se do této knihy pustíte, jsem si téměř jistá, že by vás ve vašich úsudcích Sherlock nepochválil :) Já sama dávám knížce celkově čtyři hvězdičky ... + smajlíka :) Přijde mi, že jsou čtyři hvězdičky málo, ale ten pomyslný vrchol, pětihvězdičkový, si schovávám pro knihy, které mi nedají spát (a že takové opravdu existují), což se u téhle nestalo. Přesto se ale nebojím vám knihu doporučit!