FILMOVÁ RECENZE: Labyrint: Útěk

Díky Neoluxoru jsem měla možnost se ve dvou dnech dostat na dvě předpremiéry, přitom obzvlášť z té druhé jsem měla velkou radost. Aby taky ne, když mi potom film podle mého očekávání vzal dech. Dlouho jsem z kina neodcházela s tak silným zážitkem...

Zdroj
 Název: Labyrint: Útěk
Originální název: The Maze Runner 
Režie: Wes Ball
Předloha: kniha Labyrint: Útěk od Jamese Dashnera
Scénář: T.S.Nowlin, Grant Pierce Myers, Noah Oppenheim
Kamera: Enrique Chediak
Hudba: John Paesano
Premiéra: 18. září 2014

Hrají: Dylan O'Brien - Thomas, Aml Ameen - Alby, Hong-Ki Lee - Minho, Thomas Brodie-Sangster - Newt, Will Poulter - Gally, Kaya Scodelario - Teresa, ...

Thomas se probudí v neznámém uzavřeném tmavém prostoru. Je vyděšený a zmatený, nepamatuje si totiž vůbec nic. I své jméno mu vyskočí v mysli až o několik hodin později. Když je z Boxu vytažen, situace se mu vůbec neobjasní. Naopak. Jak později zjistí, obyvatelé onoho neznámého místa jsou pouze kluci, teenageři, kteří žijí na Placu, uzavřeném prostoru uprostřed obrovského a nebezpečného labyrintu. Většina Placerů, jak si kluci žijící na rozlehlém prostranství říkají, se stará o normální chod jejich malé společnosti, hrstka odvážných hochů, běžců, však každý den vbíhá do šerých uliček labyrintu a snaží se najít únikovou cestu.

Zaběhnutá rutina života na Placu se ale s příchodem Thomase změní. První novinkou je dívka, která se v Boxu objeví několik dní po Thomasovi. A vypadá to, že je s Thomasem něco spojuje. Ten však nemá čas o dívce přemýšlet. Snaží se co nejvíce dozvědět o Labyrintu a hlavně o možnostech úniku, kvůli čemuž podstupuje mnoho rizik a stále čelí smrtelnému nebezpečí.

Na filmové zpracování prvního dílu v zahraničí velmi populární tetralogie Jamese Dashnera se těší celý svět. O každé informaci, která byla z natáčení vypuštěna, se vášnivě diskutovalo a fanoušci hádali, zda bude film odpovídat knize. Už po vlně předpremiér po celém světě se dá očekávat, že film bude úspěšný, protože se objevují hlavně pozitivní až nadšené ohlasy. Stejně tak časté jsou i názory, že film může stát na vlastních nohou i bez knihy. 



Proč tomu tak je? Za prvé to bude skvělým zpracováním. Tvůrci si s labyrintem pečlivě pohráli a vás bude mrazit při představě, že se v tom nepřívětivém místě procházíte byť jen ve dne. Masivní zdi porostlé břečťanem se každou noc pohybují a navíc mezi sebou skrývají nebezpečí v podobě rmutů, díky kterým budou některé slečny, které zrovna nemají v lásce pavouky, uvažovat, že návštěvu kina protentokrát vynechají. To by ale byla škoda, když obzvlášť dámské pohlaví bude spokojené s hereckým obsazením. Herci svým vzhledem navíc kopírují danou postavu a její chování.

I když se jedná pouze o další dystopický příběh, mohou se hlavně pánové těšit na spoustu akce bez špetky romantiky, která je dnes už téměř všudypřítomná. Napětí je ale ve filmu opravdu hodně. Nejednou celé kino nadskočí leknutím nebo zatne pěsti, když se společně s Thomasem snaží uniknout nelítostným příšerám. 

K dystopickému filmu také patří vlastní nový jazyk. S tím si autor i překladatel opravdu vyhráli. Pro začátek budete z neznámých názvů stejně zmatení jako nováček Thomas, který netuší, co to znamená rmut (Griever), Placer (Glader) či čón (Shuck). Brzy si ale na tato slova zvyknete a uvědomíte si, že by bez nich ten život na Placu ani nebyl tak uvěřitelný.

Co dělá film filmem jsou ale nakonec stejně hlavně postavy, které celý příběh posouvají kupředu. Na Placu najdete spoustu rozdílných povah, přičemž každá je hodně vyhraněná. Thomas je zpočátku klasický ustrašený nováček, ale časem se z něj vyklube trošku nerozvážný, ale odvážný muž, který chce všechny kolem sebe ochránit a dostat je z Labyrintu. Alby je svérázný vůdce celé skupiny, který se s ničím nepárá. Newt je chytrý, přemýšlivý a přátelský hoch, který dokáže ostatním Placerům vždy pomoci a stojí při nich. Gallyho bude většina diváků v kině nenávidět a doufat, že ho co nejdříve unese rmut. No a největším diváckým mazánkem bude bezpochyby Chuck, který je sice předvídatelnou, ale také vtipnou a věrnou postavou. Navíc v celém filmu obstarává tu emocionálnější část...

Zdroj


A drží se tedy filmové zpracování knižní předlohy? Pouze okrajově. Námět je stejný, to kam příběh směřuje také, ale to je vše. Scény jsou různě promíchané a pospojované, či naopak rozdělené. I chování a vyjadřování některých postav je jiné. To ale neznamená, že je to špatně. Knížku nemusíte číst, abyste vše pochopili a film si vychutnali. Naopak, pokud půjdete do kina ,,s čistým štítem", užijete si film možná ještě o něco víc. 

Já sama vám všem můžu Labyrint: Útěk jedině doporučit. Dlouho se mi nestalo, že bych filmu neměla co vytknout. Velké plus u mě tvoří fakt, že v příběhu není žádná romantika, i když je milostná linka zřejmě otevřena pro další díly ... které mohou být (pozitivní zpráva) ještě tři, pokud se tvůrci budou i nadále alespoň v tomto držet knižních předloh! :) 

Hodnocení filmu: 100%


Posted in | 3 Comments

Každý někdy začínal - knižní blogosféra


Ahoj všichni! :)
Nechápu jak, ale víc než měsíc s mým prvním projektem teď právě končí! V průběhu projektu jsem na něj slyšela jen chválu, z čehož mám obrovskou radost! :) Doufám, že projekt splnil svůj účel - pomohl začátečníkům udělat si představu a přehled o tom, co blogování obnáší! Snad se rozhovory líbily i už zkušenějším blogerům, kteří se tak mohli víc dozvědět o ostatních :) 
Teď už ale pojďme na odpovědi samotné. V poslední otázce jsem chtěla, aby blogeři zhodnotili blogosféru celkově a zkusili předvídat, kam se bude ubírat :) Jaký máte na tohle názor vy?

Jak hodnotíš dnešní knižní blogosféru? Čeho je podle tebe na ,,trhu" moc a čeho naopak málo? Kam by podle tebe měla dál směřovat?

Bastera - Knihy nekoušou
Tuhle otázku nemám zrovna ráda. Už několikrát se hrozně řešila knižní blogosféra a pro mě je to zkrátka prostě nějaká komunita lidí, kde jsou někteří lepší, někteří horší, někteří mají vyšší cíle, někteří se pořád za něčím honí a někdo si v klidu píše jeden článek za druhým. Každý jsme nějaká osobnost a každý má jinou představu blogování o knihách. Nechápu potřeby lidí o něčem rozhodovat a někomu diktovat nějaká pravidla. Ano, když se někdo chce zlepšit, tak mu nějaká rada může být přínosem, ale co je mi po tom, jestli si někdo dělá Unboxing? Je to jeho věc, jeho způsob vyjadřování a když má své čtenáře, kterým se to líbí, jeho věc. Ano, taky mi není po srsti, že někteří blogeři píši ne zrovna kvalitní recenze a mají milion spoluprácí a pak ti, kteří píší dobře se bojí někoho oslovit, ale to je věc jejich svědomí a nakladatelů, kteří nepožadují kvalitu. Byla bych ráda, kdyby směřovala dál podobně jako teď, lidi přibývali, navzájem se sbližovali a hlavně si povídali o tom, co mají nejraději (knihy) a neřešili, jestli si jeden vzal na recenzi o jednu knihu více nebo méně a jestli se s ní pětkrát vyfotil u jídla :)

Knižní blogosféra se od dob, kdy jsem s blogem začínala, hrozně rozrostla. Blogerů přibývá, stejně jako knih. Na jednu stranu si myslím, že je skvělé, že je tolik čtenářů, kteří se chtějí podělit o své názory na knihy. V dnešní době čtenářské negramotnosti je to skvělá zpráva. Často slýchám, že je málo blogerů, kteří píší o „kvalitní“ klasické literatuře a že je moc těch YA blogerů. Ano, ono to tak vypadá, ale musíte brát v potaz i věk blogerů, který je přímo úměrný tomu, co čtou. Já bych na trhu rozhodně uvítala blogery, kteří sice čtou YA, ale nebojí se číst i něco jiného. A blogery, kteří čtou zahraniční literaturu, protože osobně ji mám v poslední době radši než tu českou. 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Jedním slovem PŘEPLÁCANÁ. Knižních blogerů jsou mraky (a vím o čem mluvím, protože sem ručně psala seznam obsahující asi stovku blogerů a to se ještě spousta nepřihlásila), navíc je dost blogů, které jsou vlastně stejné. I když každý píše originál, jiná osoba, tak ve finále vypadají velmi podobně, což může čtenáře jednak mást a jednak odrazovat. Vlastně ani nevím, čeho je v blogosféře málo, protože jak jsem řekla, mám pocit, že je přeplácaná a už ani nemáme možnost si přezdívku nebo blog spojit s obličejem, protože jsou si všechny tak podobné (přezdívky, jména blogů i samotné blogy).

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Blogů je opravdu hodně a je těžké "prorazit", nějak se odlišit od všech ostatních. Donedávna bylo docela málo videoblogerů, ale i těch už je teď celkem dost, takže těžko říct, co chybí. Možná mají větší šance blogeři, kteří se nezaměřují jen na "young adult", protože toho je teď všude plno. 

Jana - U Margarety
Musím se přiznat, že jsem na českou knižní blogosféru shlížela poměrně kriticky, dokonce jsem o tom napsala i článek, o kterém se docela vášnivě diskutovalo. Musím ale říct, že za poslední rok se ty blogy postupně zkvalitňují, recenze jsou mnohdy stejně dobré jako na jakémkoliv kulturním webu a někteří blogeři si své stránky fakt piplají. Navíc mám dojem, že hlavně díky častým knižním srazům se blogeři poznávají i osobně a celá blogosféra díky tomu začíná být hezky provázaná. Doufám, že jednou budou book blogeři stejnými mistry v oboru jako tomu je u fashion / beauty nebo food blogů. :)

Myanmar - Book-lords
Knižní blogosféra je z velké části odrazem toho, co zrovna v literatuře „letí“ a předvídat její vývoj si  netroufám. Momentálně je v kurzu YA literatura, takže většina blogů je zaměřena právě na ni. A i když tyto knihy až tak nečtu, nevadí mi to. Je přeci logické, že knihy, po kterých je největší poptávka, budou na internetu probírány nejčastěji. 
Knižní trh je ohromně rozmanitý a s blogy je to stejné. I když se nejvíce stránek zaměřuje na zmíněnou YA literaturu, není problém narazit na kvalitní blogy o detektivkách nebo o jiném žánru. Knižních blogů je tolik, že pokrývají snad všechny myslitelné literární oblasti. 
V poslední době mi navíc připadá, že kvalita knižních blogů znatelně narůstá. A já jen doufám, že se tento trend udrží

Blogosféru raději hodnotit nebudu. Nedávno se o tom diskutovalo na facebooku a myslím, že to bohatě stačilo. 

Filipshk - Magician's Book
Pokud nebude vadit, tak asi začnu blogosférou jako takovou. Pokud se bojíte, že bychom vás, začínající blogery, přijali nějak špatně, tak se obáváte zbytečně. Blogosféra, zvláště ta knižní, je plná dobrých lidí, kteří rádi pomohou a odpoví na dotazy a dá se říci, že lepší místo, kde si pokecat o knihách a najít nové přátele pravděpodobně neexistuje. Stejně jako všude, i zde se ale sem tam objeví nějaký ten problém, který dokáže rozdmýchat vášně ostatních. Většinou je to kvůli názorům, které nespadají do kolonek ostatních, ale pokud jste schopní si stát za svým názorem, úhona se vám velkým obloukem vyhne! 
Co se týče toho, čím je blogosféra přesycena, tak to se asi těžko posuzuje. Někomu vadí to a někomu zase něco jiného. Já osobně třeba nemám problém s ničím – mám na mysli to, že jsem zatím nezaregistroval cokoli, co by mi doslova vadilo. Každý nějak začíná a je jasné, že co se týče například videí, které se poslední dobou vynořila odevšad, nemůžeme vždy očekávat recenze v HD kvalitě, dokonalým pozadím a kdo ví čím vším. Kam by se měla blogosféra ubírat, to se asi stejně těžko popíše, protože kroky takovéto rozrůstající komunity nelze předvídat. Myslím, že jako všude, i zde hraje poměrně velkou chvíli i pouhý okamžik, takže osobně doufám, že ta napjatá atmosféra, která zde vládne, trochu opadne a vše, co je špatně, se napraví. Ale kdo ví...

Těžká otázka. :D 
Hodnotím ? No to je těžké. Tak zaprvé neznám každý knižní blog (I když bych moc ráda.) 
… 
Páni tímhle jsi mě vážně dostala !
Asi jako kladně. Každý kdo si založí knižní blog má rád knihy. Tím pádem se pro mě stává něčím jako člen rodiny.  A zatím každý skoro každá s kým jsem se v knižní blogsféře setkala se ke mě choval mile a ochotně. Hold knižní blogeři jsou fajn lidi. :)
Moc podle mě není ničeho. Protže každý blog je stejně jako jeho pisatel jedinečný. Tudíž se nemůžete setkat s ničím dvakrát. Moc je tak akorát knihy ,které člověk nestíhá číst. 
Málo je asi knižní videí. Já je mám strašně ráda. A sama jsem jich pár natočila ale nikdy jsem neměla moc kuráže na to abych je zveřejnila. Ale zase když se nad tím zamyslím tak ,kdyby každý točil knižní videa tak už by to nebylo tak jedinečné. Tím Vám samozřejmě nechci říct ,aby jste je nenatáčeli. Mankotky to vůbec. Točte ! Budu Váš odběratel a fanoušek. Ale víte jak jsem to myslela ?! :)
Měla by se ubírat k co největším úspěchem každého blogera.(Všem Vám fandím :) )Měli by se neustále navazovat nová přátelství. Měli by jsem k sobě všichni být milý a ohleduplní. Každý bloger by měl mít v úctě ostatní blogem a němeli by vznikat nějaké ádky, nenávist nebo takové věci. Přece jenom všichni táhneme za jeden provaz. :) 

 *(zase jsem se moc rozmluvila a sni už blábolím…) Já osobně bych dál chtěla směřovat k větší činnosti na blogu. Posbírat dost kuráže na natočení a následné zveřejnění videa. A snad by mohla dopadnout nějaká ta spolupráce. :)

Knižních blogů stále přibývá a já si vždycky nějaký nový ráda přečtu a porozhlédnu se po něm. Bohužel stále častěji mi příjde, že jsou blogy zakládány jen za účelem získání recenzních výtisků a to mě mrzí. 

Knižní blogosféru si opravdu netroufám hodnotit, v posledních měsících ale stále víc přestávám číst žánr young adult, a na většině blogů, které navštěvuji se moc knih jiného žánru nenajde, což je určitě škoda. Kam by měla směřovat opravdu nevím, snad jen třeba, aby díky blogům každý dokázal najít nějakou tu skvělou knihu :) 

Blogosféru hodnotím jako docela omezenou, pořád mi přijde, že o knihách píše strašně málo lidí na to, jak dobré je to téma k psaní. Na „trhu“ je moc novinek (i když je to logické) a zoufale málo klasické literatury, která rozhodně stojí za písmena a je úplně jedno, že už o tom bylo napsáno a řečeno habaděj informací. Říká se, že bychom se neměli příliš hrabat v minulosti, ale ani bychom na ní neměli zapomínat :)

Terry Shmash - Devils Handbag
Knižních blogů je opravdu hodně a je čím dál tím těžší být v něčem jiný, originální. To je asi nevýhoda toho velkého boomu, který v posledních letech nastal. A spoustu z nich je stejně dobrých, že čtenář ani neví, na které chodit a co si vybrat. Takže si cením originality, ačkoliv ta už se těžko hledá, protože jakmile je někdo jiný, spousty dalších lidí to od něj odkoukají. Málo je těch, kteří jsou opravdu jiní.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Myslím si, že knižní blogosvět je už trochu přehlcen. Jelikož jsou blogeři často hodně podobní věkem a čtou tím pádem podobné knížky, občas se objeví spousta recenzí na stejnou knihu. A i když mi to občas vadí, mám pocit, že to čtenáři požadují. Z vlastní zkušenosti vím, že větší čtenost mají recenze na knižní hity než na méně známé knihy. Občas mě to mrzí, ale bohužel s tím nic nenadělám. Doufám, že se budu blogosféra dál zlepšovat a získávat nové a nové čtenáře

Dnešní knižní blogosféru hodnotím tak, že žánr YA, NA a Dystopie se natolik rozšířil, že většina blogerů píše pouze o těchto knihách. Já mezi ně rozhodně patřím taky, ale bylo by super, kdyby se začalo psát a mluvit o jiných žánrech a autorech, kteří píší čtivě a skvěle.
Těchto žánrů je v poslední době na trhu obzvláště moc a blogeři po těchto knihách šílí. Já také, nemůžu si pomoci, ale mám v plánu číst i knihy, o kterých se moc nemluví, abych na ně upozornila. 
Dalo by se říci, že i toto jsou mé plány do budoucna.  :)

Mája - Fantasy MaKa
Blogů a nejen těch knižních je hodně. Někdo je hodnotí na kvalitní a nekvalitní. Já na ty, které mě baví, které mě vzdělávají a ty, které jsou mi užitečné. A takových blogů by mělo být stále víc. Alespoň pro mě.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Tak co na to říkáte? Jaký názor na knižní blogosféru máte vy?

Chtěla bych váš všem moc poděkovat - jak účastníkům, že si našli čas (hooodně času), aby odpověděli na zapeklité otázky, ale také vám čtenářům, protože na co by jinak tento projekt byl, kdyby ho nikdo nečetl? :) A ještě mi neutíkejte...

Mám tu otázku, kterou bych chtěla položit vám všem. Zapojíte se tak do projektu všichni! Odpovědi mi prosím posílejte na mail vavrinovamichaela@gmail.com nebo do zpráv fb stránky mého blogu! Všechny odpovědi znovu shromáždím a vydám poslední článek!
A co že to je za otázku?

Vzalo ti blogování někdy něco? Byly chvíle, kdy jsi s tím chtěl seknout? Co tě nakonec u blogování udrželo? Proč vlastně stále bloguješ? (to stále si můžete odmyslet, očekávám klidně i trošku sentimentální odpovědi :)))

Budu moc ráda, když na otázku odpovíte! Do zprávy nezapomeňte připsat vaši přezdívku a hodit odkaz na váš blog!
Mějte se krásně
Míša

Posted in | 4 Comments

FILMOVÁ RECENZE: Dárce

Když mi díky spolupráci s knihkupectvím Neoluxor přišel email, který mi dával možnost jít na předpremiéru filmu Dárce, nevěděla jsem, o co se jedná. Rychle jsem ale ,,zagooglila" a když na mě vypadla v popiscích slova jako drama, sci-fi a dystopie, neváhala jsem a příležitosti se chytla! 

Zdroj
Název: Dárce
Originální název: The Giver
Režie: Phillip Noyce
Předloha: kniha Dárce od Lois Lowryové
Scénář: Robert B. Weide, Michael Mitnick
Kamera: Ross Emery
Hudba: Marco Beltrami
Premiéra: 11. září 2014

Hrají: Jeff Bridges - Dárce, Meryl Streep - Vůdce, Brenton Thwaites - Jonas, Odeya Rush - Fiona, ...

Představte si černobílý dokonalý svět. Všechno funguje, lidé neznají bídu ani smutek. Vše je stejné. nikdo a nic nesmí vybočovat z určeného řádu. Přestože je život lidstva přísně řízen, všichni jsou spokojení. Co když je to ale jen kvůli nedostatku informací?

Jonas je mladík, který se stejně jako jeho kamarádi při obřadu stane dospělým a bude mu na základě dlouholetého pozorování vybrána příslušná funkce ve společnosti - práce. V průběhu ceremoniálu je ale přeskočen a stejně jako všichni jeho blízcí znervózní. Ukáže se, že byl vynechán, protože byl vybrán jako Příjemce, který v průběhu výcviku dostane od Dárce paměti vzpomínky na to, jak svět vypadal dříve. Jsou jediní dva lidé z celého lidstva, kteří vědí, čím vším si lidstvo prošlo a o co v současnosti přichází...

Dobrý film potřebuje zajímavý námět, a ten Dárce určitě má. Na začátku příběhu je vše rychle, stručně ale dostatečně vysvětleno a znázorněno tak, aby divák mohl pochopit, v jakém světě a v jaké době se právě nachází. Když je vše objasněno, nabírá film velmi rychle obrátky...

Příběhem nás provází Jonas, se kterým si i my v průběhu výcviku prohlédneme vzpomínky, které nás i jeho nutí zamyslet se. Jonas přemýšlí nad minulostí a tím, jak by mohla vypadat přítomnost. Diváci uvidí současnost z jiného úhlu pohledu a určitě se zamyslí jak sami nad sebou, tak nad celým fungováním světa a vztahů v něm.

Film je výborně zpracován, protože svět i život v něm působí opravdu reálně. Herecké výkony nejsou vůbec přehnané a výběr představitelů hlavních postav musel probíhat opravdu precizně, protože jejich vzhled umocňuje divácký dojem z postavy jako takové. Zvídavého a nezkušeného Jonase si oblíbíte, zatímco vám na nervy budou lézt milovnice šedého řádu.

Velmi zdařilá je také hudba k filmu, o kterou se postaral americký skladatel Marco Beltrami. Hudba věrně kopíruje prostředí, a tak je velmi nenápadná, ale přitom plná skrytých emocí. Velké oblibě se těší oficiální soundtrack, který má na svědomí známá rocková skupina OneRepublic. Píseň Ordinary Human přesně vystihuje život v dané době.

Přestože se jedná o žánr sci-fi, neočekávejte žádnou přehlídku vymožeností. Svět je v útlumu a lidé se snaží žít co nejméně nápadně. Stejně tak ve filmu nenajdete ani přehnané množství citů, naopak. Přesto ve vás film vyvolá spoustu emocí, často protichůdných a zmatených.

Příběhu by se dala vytknout předvídatelnost. Není to tak, že by divák od začátku věděl, jakým směrem se děj bude ubírat. Přesto přijde chvíle, kdy člověk si člověk uvědomí, co se v posledních minutách filmu stane. 

Na film Dárce bych poslala opravdu každého, protože příběh i jeho zpracování uspokojí jak romatické duše, tak i milovníky napětí či smýšlených světů. Nemusíte však být fanouškem ani jednoho, stačí když máte chuť přemýšlet o životě a světě ve kterém žijeme, a film se vám bude líbit.

Podívejte se na oficiální trailer, protože ten vám o filmu prozradí ještě daleko víc... 

Zda se film shoduje s knižní předlohou porovnat nemůžu, protože jsem si knihu od Lois Lawryové ještě nepřečetla. Slyšela jsem na ní ale jen samé pozitivní ohlasy, a tak se na ní sama chystám. Pokud by knižní předloha zajímala i vás, knihu naleznete ZDE .

Kdybych měla film na závěr ohodnotit procentuálně, vysloužil by si ode mne 85% a doporučení, aby se na něj všichni došli podívat a užít si nával emocí sami.

Posted in | 3 Comments

RECENZE: Marco - Jussi Adler-Olssen

Název: Marco
Originální název: Marco Effekten
Autor: Jussi Adler-Olssen
Nakladatelství: Host
Překlad: Kristina Václavů
Počet stran: 560
Rok vydání originálu: 2012
První vydání v ČR: 18. září 2014

Anotace: Patnáctiletý Marco netouží po ničem jiném než získat dánské občanství a chodit do školy jako každý jiný. Jeho strýc Zola však vládne rodinnému klanu železnou rukou a nutí Marca a ostatní děti žebrat a krást. Když ale Marco zjistí, že ho Zola pro vlastní prospěch hodlá zmrzačit, pokusí se o nemožné: uteče. Náhodou však při útěku odhalí nebezpečné rodinné tajemství — a hra o život začíná. Podaří se mu získat důkazy? Měl by se obrátit na policii? Prozatím netuší, že mu v patách není jen rodina, ale i někdo další.
Kriminální komisař Carl Mørck se rozhodne záhadného mladíka, který má zjevně co říct k případu pohřešovaného vládního úředníka, zachránit. Carl se svými kolegy Asadem a Rose pozvolna rozplétají nitky rozsáhlé korupční aféry, která je vede ze světa bankovnictví přes ministerstvo zahraničí až do hloubi afrického pralesa.
Nevzalo si oddělení Q tentokrát příliš velké sousto?
Milovníci díla Jussiho Adlera-Olsena se mohou těšit na posílení týmu vyšetřovatelů o další zajímavou postavu…

*****

Marco je patnáctiletý chlapec, který žije v početné romské komunitě. Ta v Dánsku pobývá ilegálně a živobytí si obstarává krádežemi. Děti nesmí chodit do školy a jediné, co umí, je jak nepozorovaně vytáhnout cennosti z tašek chodců na náměstích a rušných uličkách. Marco ale po vzdělání touží, chtěl by se stát spořádaným občanem. Když tedy jednoho dne Zola, Marcův strýc a vůdce celé komunity, bije jeho kamaráda, protože nepřinesl dostatečný lup, vzpurný Marco se mu postaví. Pro tentokrát vyvázne jen s napomenutím, ale zanedlouho zaslechne hovor, který jeho uším rozhodně určen nebyl. Zola se domlouvá s jeho otcem, že Marca zmrzačí, aby vydělával žebráním a nemohl jim utéct. Romský mladík na nic nečeká a vystrašený utíká z domu, přičemž je pronásledován celým klanem.

Marco věděl, že mu útěk obrátí život naruby, ale netušil, že na něj mají spadeno i další lidé, jejichž tajemství náhodou při útěku odhalil. Rád by zapomněl na svou kriminální minulost a začal znovu s čistým štítem. Měl by tedy předstírat, že o ničem neví? Nebo vše povědět policii a ohrozit tak i svého otce?

Pátý případ komisaře Carla Mørcka z oddělení Q je od začátku velmi zamotaný. Samotnému vyšetřovacímu týmu, ve kterém je kromě Carla také Asad a Rose, se zdá, že nemají snad žádný odrazový stupínek. Oproti tomu je čtenář už s problematikou celého případu seznámen, i když je na začátku vhozen do naprosto neznámého prostředí a děje, což může někoho odradit.

I když je v celé knize stěžejní hlavně řešení a následné vyřešení případu, velkou část příběhu zabírá Marcova snaha o přežití. Potyčky, strach, zběsilý úprk a nekončící boj o život jsou do detailu vykresleny, což na jednu stranu dodává příběhu velmi reálný nádech, na stranu druhou mohou některé sobě podobné pasáže čtenáře nudit. Hlavně díky těmto scénám se ale ocitnete v mnoha zákoutích Kodaně, která je v knize natolik detailně, ale přitom nenuceně popsána, že by podle ní mohl člověk chodit po dánském hlavním městě místo používání turistické mapky.

Každého čtenáře musí zaujmout detailní vykreslení krádeží a vloupání, kterými se Marco a Zolův klan živí. Autor čtenáři přiblíží, jak takový zloděj uvažuje, na co či koho si má dát pozor, a jak by se měl chovat. Situace a smýšlení hlavních hrdinů působí tak reálně, že nejen mě by zajímalo, jak se k těmto informacím Jussi Adler-Olsen dostal.

Příběh je díky neustálé hrozbě smrti téměř všech lidí, kteří jsou do případu zapleteni, velmi napínavý a vy se tak od knihy nebudete moci odtrhnout. Pro uklidnění srdečního tepu jsou do boje o přežití vsunuty pasáže, kde Carl řeší svůj osobní život. Díky sarkasmu, který ovládají všichni vyšetřovatelé z oddělení Q, se i pobavíte.

V knize ale nehledejte jen nástrahy v podobě vražd či ubližování. Velmi zajímavou a v dnešní době často aktuální zápletku tvoří také korupce a do případu jsou zataženi i lidé z vysokých úřednických postů. Příběh oživuje i částečné zasazení děje na africký kontinent.

*****

Knihu Marco bych bez váhání doporučila všem milovníkům detektivek, i když precizní způsob vyšetřování určitě nečekejte. V příběhu navíc naleznete všechny aspekty, které by měla správná severská krimi obsahovat, takže pokud máte rádi i jiné, hlavně skandinávské autory a jejich knihy, Marco vás nezklame. Ani čtenáři ostatních žánrů by se ale nemuseli bát po knize sáhnout, protože je děj nenápadně, ale přesto hojně protkán humorem.

*****

,,Idioti!"
Zola zaťal zuby. Už roky nebyl takovému výpadu vystaven. Kdyby s ním takhle mluvil někdo z klanu, draze by za to zaplatil.
,,A jak se jmenuje?"
,,Marco. Marco Jameson."
,,Jameson, dobrá. Umí dánsky?"
,,Mluví několika jazyky. Je chytrej. Až moc."
,,Tak ho najděte a chyťte. O které oblasti je řeč?"
Zola se podrbal na čele. Kdyby to věděl, měl by zpola vybráno. Co na to má hergot říct? Že odpovědí na otázku, kde se Marco právě teď nachází, by mohla být sebemenší skulinka na zemském povrchu. Vždyť Marca dobře vyučili, dokáže se nepozorovaně usadit na kterémkoli místě jako chameleon v pruhu pralesa.

*****

Vlastní hodnocení:

Sama bych knize dala 8 bodů z 10. Celý příběh je velice zajímavý a poutavý, ale občas mne už honičky lehce omrzely a na to, jak je děj dlouhý a zamotaný, jsem v závěru očekávala více napětí. Přesto knihu hodnotím kladně a myslím si, že může zaujmout nejednoho čtenáře.

Zdroje obrázků: ZDE

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji serveru Severské detektivky (a tedy i nakladatelství Host).

Posted in | 3 Comments

Každý někdy začínal - blogová budoucnost účastníků


Ahoj všichni :) 
Jak se máte? Počasí se nám už kazí, ale to mě nezastavilo, abych si dny i nadále užívala! :) V Praze poznávám stále nové a nové lidi a hodně z nich právě díky blogu a ostatním knižním blogerům, z čehož mám opravdu radost, najít totiž lidi naladěné na stejnou vlnu nebývá vždy jednoduché :) Kromě toho, že jsem byla na předpremiérách filmů Dárce a Labyrint, o kterých očekávejte samostatné články, tak jsem se ve středu večer potkala s Janičkou a ve čtvrtek jsem strávila odpoledne nejprve jen s Madlenkou a potom se vetřela i na Yoli sraz, ze kterého jsem vyrazila na druhou předpremiéru filmu, který mě naprosto dostal, těšte se na recenzi! :) A stíhala jsem i číst - stále se sice plácám v Labyrintu, ale za den jsem přečetla knihu Druhá šance, lásko, která mě velmi příjemně překvapila :)
Tolik k mé potřebě se vykecat! Pojďme k předposlední várce odpovědí! Tentokrát jsem se účastníků zeptala, jak vidí svou blogovou budoucnost!

Kladeš si i dnes v blogování určité cíle? Máš nějakou vysněnou spolupráci či počet pravidelných čtenářů? A jakým směrem by jsi se rád/a ubírala do budoucna?

Bastera - Knihy nekoušou
Mmm těžká otázka, popravdě už jsem spousty cílů, které jsem chtěla, dosáhla. Vysněné spolupráce jsem některé získala a počet pravidelných čtenářů vnímám jako číslo, které se nedá vytyčit, které prostě stále roste a doufám, že bude :) Ráda bych se ještě víc zlepšovala ve slovním projevu, naučila se pořádně používat čárky a lépe fotit. Uvidíme, kam mě vítr zanese. Mým ani ne cílem, spíš přáním, je, kdyby mi pomohl blog získat nějakou placenou práci, to bych byla štěstím bez sebe, ale jinak plánuji zůstat stále stejná, jen víc makat na slovních projevu a recenzích :)

Své cíle mám samozřejmě pořád. Člověk musí někam směřovat. Svoji vysněnou spolupráci už jsem získala, tudíž už žádnou další úplně nemám. Na počet pravidelných čtenářů až tak nekoukám, takže tam taky ne. Spíše bych svůj blog ráda dále udržovala v tom duchu jako teď. To mi ke spokojenosti stačí.

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Mým cílem je psát dle svého, ale zároveň uspět u čtenářů. Chtěla bych aby si jednou lidé spojili mou přezdívku s blogem a hned věděli o kom je řeč. Jinak asi cíle ohledně spolupráce či pravidelných čtenářů nemám. Za každého čtenáře jsem moc ráda, protože i jeden člověk je čtenář, kterého zajímá co máte na srdci. A za spolupráci budu vždy ohromně šťastná, neboť to znamená více informací, více prostředků a celkově další zlepšení, plus to, že když s vámi spolupracují, jako by uznávali vás a vaši práci.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Cíle jsem si nekladla v začátcích a nekladu si je ani teď, prostě chci jen udržet svůj blog alespoň na té úrovni, co je teď a všechno další je navíc. Donedávna byla moje vysněná spolupráce CooBoo, ale to se mi teď už splnilo a jsem za to šťastná, teď už jen si spolupráci udržet a psát dobré recenze. Nevím, co bude v budoucnu, jak dlouho mě blog bude bavit a také jak dlouho na něj budu mít čas, ale dokud mi dělá radost, končit nebudu... :D

Jana - U Margarety
O kladení cílů, myslím, už jsem mluvila v nějaké z předchozích otázek, tak se teď asi budu trochu opakovat. :) Žádné konkrétnější cíle nemám, žádné "mety", co bych si mohla odškrtávat. Samozřejmě, že přemýšlím nad tím, čeho všeho bych mohla v blogování dosáhnout, ale není to tak, že bych se to tím směrem snažila vést. Nemám ani žádnou konkrétní vysněnou spolupráci, protože jsem měla štěstí a už teď spolupracuju s těmi nejlepšími v knižní branži. 
Moc neuvažuju ani o tom, jakým směrem by se moje blogování mělo ubírat. Můj blog se pochopitelně neustále mění; ze začátku jsem psala hlavně příspěvky o historii literatury a o zajímavostech z mluvnice, dnes píšu zejména recenze a další vyloženě knihomolské články. Teď jsem si pořídila zrcadlovku a začala na blog přispívat i fotkami... kdo ví, co se z toho jednou vyvine? Takže se dá říct, že nic neplánuju a jen se neustále hrozně těším na to, co ještě přijde :)

Myanmar - Book-lords
Cíle si nekladu, i když „vysněné“ spolupráce určitě mám. Jednou bych ráda spolupracovala s knihkupectvím martinus.cz a s nakladatelstvím Plus. Snažím se také neustále zlepšovat ve psaní recenzí i jiných článků – protože vždycky je na čem pracovat. V budoucnu bych se ráda zaměřila právě na celkové zvyšování kvality blogu, spíše než na nějakou zásadní změnu směru.

Tiw - Turning over pages...
Ráda bych se zlepšila v psaní recenzí. Hodně lidí mi je sice chválí, ale já vím, že mám ještě opravdu co zlepšovat. Možná jednou zkusím navázat spolupráci s nějakým nakladatelstvím, nejlépe s Hostem nebo s Jotou, ale jak už jsem psala v jedné z předchozích otázek, tolik po spolupráci neprahnu.

Filipshk - Magician's Book
Tak co se týče dneška, tak jsem si už mnoho z mých cílů splnil. Podařilo se mi získat spolupráci s Knižním klubem, CooBoo a Jotou. Jsem redaktorem ve Fantasyii a v nejbližší době bych měl začít přispívat i na blog Neoluxoru. Na číslu, které by mi zobrazovalo počet pravidelných čtenářů, mi pravděpodobně ani tak moc nezáleží, protože když se nad tím zamyslím, k čemu to je? Mít na počítadle tisíce fanoušků, kteří se podívají na fotky a odejdou? Nejsem ten typ, co musí mít co nejvíce lidí, kteří by se přihlásili pouze v době, kdy se pořádají soutěže. Někdy je asi lepší se spokojit s několika desítkami, kteří jsou opravdu věrní, než s takovými, kteří na blog zavítají jednou za uherský rok. Mým jediným snem do budoucna je asi zvýšit svou aktivitu na blogu a věnovat se své stránce tak, jak si to opravdu zaslouží. Vymyslet pár projektů, pravidelně přidávat články a hlavně více komentovat příspěvky ostatních! Každým dnem se pokouším zvyšovat kvalitu jak webu, tak samotných článků a doufám, že jednou dospěji do takové fáze, kdy si řeknu, že jsem odvedl dobrý kus práce a se svou práci bych byl na 100% spokojen. Protože vždy je co zlepšovat. :)

eS - Boxes of books
Ano. Myslím ,že každý bloger i ten sebelepší má nějaký cíl. Každý se potřebuje pořád a pořád zlepšovat ,protože nikdo nikdy nebude dokonalý. Každý se bude mít vždy v něčem zlepšit.
Můj hlavní cíl je asi psát tak aby se to lidem líbilo a aby se rádi vraceli.
Počet pravidelných čtenářů ? Nejradši bych tak 2 miliony. Ale bude ráda za každého dalšího. Když se nás sejde třeba 50-100 nebudu se vůbec zlobit. :)
Vysněná spolupráce ? Spolupracovat s každým nakladatelstvím na světě. :D
Dobře trošku reálněji. Spolupracovat například s : Bux.cz , Neoluxor.cz , byla bych ráda za spolupráci s Yoli ,CooBoo, Baronet… Je jich ještě hodně ale to by se mi to sem nevešlo. :)

Anette - Bookshelf Stories
V blogování jsem si cíle vlastně nikdy nestanovovala a to ani teď. Vysněnou spolupráci mám a to CooBoo, jenže momentálně mám všeho nad hlavu a nestíhám číst ani psát, takže se mi to všechno pěkně hromadí...vážně doufám, že se do toho pustím co nejdřív.

Roxanne - Roxanne's Bookshelf
Konkrétní cíle nebo vysněný počet pravidelných čtenářů sice nemám, ale co se čtenářů týče, tak samozřejmě, že čím více, tím lépe :). V budoucnu bych ráda blogovala tak jako doposud, s tím, že bych chtěla být aktivnější. Taky doufám, že recenze, které píšu budou jen a jen lepší :).

Eskandriel - Eskandriel knižní blog
Spolupracuji s těmi, se kterými jsem spolupracovat chtěla, takže tohle se mi už splnilo a cíle ohledně počtu čtenářů nemám i když mám radost z každé nové tváře :) Dokud lidi chodí na můj blog, má cenu ho psát, tím se řídím.

Terry Shmash - Devils Handbag
Ráda bych určitě navázala další spolupráce, ale hlavně bych ráda, aby na můj blog chodili pro rady právě lidé, kteří píšou nebo chtějí psát. A taky bych ráda našla čtenáře pro svoje povídky :)

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Vysněnou spolupráci mám, ale tu si nechám po sebe. Naším větším cílem je natáčet větší množství videí, ale nijak to nehrotíme. Do budoucna bych si přála, aby se blog jenom zlepšoval a čtenáři k nám rádi chodili

Do budoucna bych rozhodně ráda natáčela více videí, jelikož jsem v současné době příliš líná. :D Jsem ale rozhodnuta, že to napravím.
Dále bych pak chtěla pořádat projekty, přidávat více fotografií na blog a psát větší množství recenzí. 
S počtem pravidelných čtenářů jsem zatím spokojená, ale to neznamená, že pokud se někdo na můj blog přidá, tak nejsem ráda. Ba naopak. Vždy mám ihned lepší náladu a krásnější den.
Co se týče spoluprací, tak jsem pyšná na ty, které mám. Rozhodně ale CooBoo je můj cíl. S tím ale hodlám počkat, alespoň rok, protože jsem spokojená s tím, co mám a nic bych neměnila. :)

Mája - Fantasy MaKa
Pravidelných čtenářů si myslím máme dost a není to to podstatné. Cíle mám neustále. Nejdřív to byla spolupráce s určitým nakladatelstvím, pak magazíny a teď zase stupínek výš. Cíle jsou tu stále a to je dobře, je to plynový pedál, který nám pomáhá dojet, tam kam chceme a jediná noha, která na něm stojí, je ta naše.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

A jaké máte cíle vy? Opravdu by mě zajímalo, jestli je váš cíl ,,jen" snaha se co nejvíce zlepšit, nebo máte nějakou vysněnou spolupráci? 
Mějte se krásně a snažte se dosáhnout svých cílů :))
Míša

Posted in | 3 Comments

Rozbaleno #8

Ahoj všichni! :)
V tomto týdnu mi přišly tři balíčky, konkrétně recenzní výtisky! Mám ze všech velkou radost a opravdu se těším, až si knihy přečtu :)
PS: chtěli byste i NEW IN, abyste věděli, jaké knihy mi přibyly do mé e-knihovničky? :)




První balíček je recenzní výtisk od nakladatelství Beta, který ale nemám vyfocený jako unboxing, protože došlo k menší chybce a balíček jsem proto nerozbalovala já. Vše se ale vyřešilo a já se už teď těším, že si vyzkouším recenzovat knihu z tohoto žánru :)

A jdeme na druhý balíček ...







... v něm jsem našla recenzní výtisk od nakladatelství Fragment , který jsem si vybrala, protože se o celý případ Kájínka docela zajímám. Očekávám zajímavou knihu, snad tomu tak bude :)

A ve třetím balíčku jsem našla ...





... knihu, kterou mi poslala moc hodná Míša z Euromedie! Aaaach jak já se na tuhle knížku těším :)

+ takovéhle krásné dárečky :)



A co jste si pořídili/dostali tento týden vy? Co čtete? :)
Mějte se krásně
Míša

Posted in | 3 Comments

Kniha vs Film: Hvězdy nám nepřály

Šestnáctiletá Hazel trpí rakovinou, musí s sebou všude nosit přístroj, který jí pomáhá dýchat, a aby toho nebylo málo, donutila ji její matka, aby chodila do podpůrné skupiny pro ostatní děti, které jsou také nemocné, nebo které se už z rakoviny vyléčily. Hazel se na nudné hodiny plné srdceryvných příběhů a soucitu chodit nechce, ale jednoho dne na nich potká Augusta. Oba si díky svému přístupu k životu a sarkastickým poznámkám velmi rozumí, a tak se z nich stanou přátelé a později spolu začnou i chodit. Prožívají spolu spoustu zábavných chvil, život je ale nešetří a staví před ně mnoho překážek.

Příběh, který většina z vás už zná. Jak ale hodnotím knihu a filmové zpracování? Přečtěte si více na webu LaCultura!

Posted in | Leave a comment

Každý někdy začínal - sociální sítě


Ahoj všichni! :)
Dnes tu máme znovu přednastavený článek, protože já jsem právě v Praze a chystám se, že se večer zajdu podívat na předpremiéru Labyrintu!
V tomto článku budou účastníci projektu odpovídat na otázku, zda jsou pro blogery/blogy důležité jejich vlastní fanouškovské stránky. Co si myslíte vy? 

Jsou podle tebe důležité fanouškovské stránky na facebooku a twitteru? Máš vlastní? Pokud ano, jak ji využíváš?

Bastera - Knihy nekoušou
Ano, jsou. Samozřejmě, že se dá fungovat a žít bez nich, ale je to nejrychlejší způsob komunikace s mými čtenáři a sdílení článků. Občas se tam tak trochu i vykecám nebo dám pár fotek, které mi přijdou nedostatečně úžasné, abych kvůli nim dělala celý článek nebo se o něčem poradím, vnímám to jako takovou součást mého blogu :) Twitter mám, ale tolik nepoužívám :)

Fanouškovské stránky na Facebooku pokládám jako jednu z nejdůležitějších věcí. Sociální sítě jsou dnes v kurzu a mohou vám přinést spoustu čtenářů. Takže ano, o svoje stránky na FB se starám snad ještě víc než o samotný blog. Člověk tam může být v kontaktu se svými čtenáři a nic ho to nestojí. Na Twitteru moc často nejsem, takže nevím, ale i Twitter se může stát tím samým, co Facebook. Záleží, co vám více vyhovuje. Já osobně využívám FB, kde sdílím články, obrázky a další zajímavosti. 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Asi bych nepoužila přímo slovo důležité, ale ano, je to plus. Já mám jak Twitter, tak facebook stránku blogu a přiznám se, že na twitter mi chodí newsletter info (odkazy na recenze, info z goodreads atd) jinak na něj nic nepřidávám. Oproti tomu na facebooku žiju. Na facebook blogu dávám to, co mám zrovna na jazyku. Upozorňuji tam na různé články a píši novinky, kterými se mi nechce přeplácávat blog.

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Mám stránku na FB a určitě je užitečná, sdílím tam každý příspěvek a jelikož mám o něco více fanoušků na FB než pravidelných čtenářů na blogu, protože ne každý má účet na Googlu, dostane se můj článek ještě k více čtenářům. Také fanouškovskou stránku svého blogu využívám na různé příspěvky, fotky apod., které třeba na blog ani nedávám, nebo když se potřebuju rychle zkontaktovat se čtenáři, na něco se zeptat, informovat je o něčem, na to se sociální sítě hodí.

Jana - U Margarety
Jsem tak trochu social media freak a bez svého smartphonu jsem jako bez ruky. Sociální sítě využívám hodně a ráda a věřím v jejich užitečnost. A tak jsem samozřejmě svému blogu založila fanpage na Facebooku a příspěvky z blogu sdílím i na svém osobním Twitteru a Google+ profilu. K tomu ještě hojně využívám Instagram, kde mě sleduje spoustu mých čtenářů, protože často fotím to, co právě čtu. 
Sociální sítě jsou parádní v tom, že můžete sdílet odkazy na své články. Lidé vás lajknou, aby vám vyjádřili podporu, někdo okomentuje či sdílí dál. Rozšiřuje se vám čtenářská základna, a to je fajn. Podle mě se taky na sítích komunikuje mnohem lépe a rychleji, než přímo v komentářích u článku. No a jak už jsem říkala u předchozí otázky s projekty, podle mě jsou soc sítě (častokrát) lepší prostor na projekty, soutěže apod. Vypadá to lépe, když každotýdenní meme s jednou větou strčíte na Facebook, než když z toho uděláte "článek" na blogu. ;)

Myanmar - Book-lords
Mám jak facebook, tak twitter, i když druhé zmíněné k blogování nepoužívám. Facebookové stránky blogu nám slouží k propagaci nejnovějších příspěvků, ale i k udržování těsnějšího kontaktu se čtenáři. Na facebooku se dají pořádat ankety a zveřejňujeme zde také různé příspěvky spojené s knihami, které nás zaujmou při brouzdání internetem.

Určitě. Je skvělý způsob, jak komunikovat se čtenáři. Například, když jim chcete ukázat nějakou novou knížku nebo se jich zeptat, zda by měli o určitý typ článků zájem, a nechce se vám o tom psát samostatný článek. Já mám facebook i twitter, ale využívám jen facebook (trávím tam víc času, než na svém osobním účtu) a to opravdu hodně často. Sdílím fotky, články a různé věci, které mě zaujmou.

Filipshk - Magician's Book
Co se týče mě samotného, tak já Facebook i Twitter využívám pouze pro to, abych dal vědět ostatním fanouškům, kteří zrovna třeba nemají přístup na můj blog, že se na stránkách objevil nějaký nový článek. Stejně tak obě zmíněné stránky slouží jako jedna z nejrychlejších možností, jak dát lidem vědět, co nového se chystá, co stojí za pozornost, čemu se vyhnout, nějaké ty novinky či pouze sdílet fotky jak nových knih, tak fotky zahraničních autorů. Takže ano, dá se říci, že sociální sítě jsou pro blogy poměrně velkým přínosem – zvlášť v dnešní době. A přeci jen, nebude si nic nalhávat: mnoho fanoušků se na blog dostane právě z takovýchto stránek.

Jsou. Ani bych tolik neřekla ,že na twitteru ale ten facebook je –nechci říkat-  nutností ale asi vážně je. Buďme upřímní hodně lidí je na Facebooku převážnou většinu dne a když tam hodíte odkaz na svoji recenzi tak je velká pravděpodobnost ,že se na ni kouknou ,že si ji přečtou. Než ,že by bloumali po blogeu a hledali nějakou recenzi. Takže fanouškovské stránky na facebooku – u mě rozhodně palec nahoru a zelená, je to dobrá věc.  
Ano mám. Ale jenom na facebooku. Ke sdílení co třeba během dne dělám. K momentkám z mého života. K otázkám co kdo čte,co dělá,jak se má,ohledně blogu. Ke sdílení recenzí. K lehčí komunikaci s fanoušky. (Ano citím se teď – po té poslední větě- jako rocková star. :D )

Řekla bych, že facebookové stránky jsou poměrně důležité. Díky nim se o vašem blogu může dozvědět větším množství čtenářů, a když se ještě zkusíte připojit do nějaké té skupiny, tak si myslím, že to jenom pomůže. Twitter sice mám, ale neustále na něj zapomínám, takže ho ani moc nevyužívám.

Mám facebookovou stránku, kterou v současnosti trošku zanedbávám, ale je určitě praktická. Zatímco na blogger.cz, kde se ukazují blogy, které člověk sleduje nechodí zdaleka každý, na facebook ano. Když tam pak své články sdílíte, dostane se k nim mnohem víc lidí :).

 Eskandriel - Eskandriel knižní blog
Řekla bych, že jsou rozhodně prospěšné, dostane se k vám z nich spousta lidí. Sama mám Twitter i Facebook, ale moc je nevyužívám, nebaví mě to. Ale bude to tím, že nejradši žiju doopravdy a ne na internetu:) Jak se říká – nejsme tu, abychom o životě psali, ale abychom ho žili.

Terry Shmash - Devils Handbag
Nemám. Respektive mám, ale je tam jenom jeden like ode mě, protože jsem se na to vykašlala :D Myslím, že Facebook je fajn na informování čtenářů, kteří nemají účet na bloggeru, o nových článcích, nebo zveřejňovat komentáře a informace, které se na blog nevejdou nebo jsou na to moc krátké.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Myslím si, že je výhoda, když blog má svoji základnu i na sociálních sítích, ale zas takový prim to pro mě nehraje. Vlastní stránku na facebooku sice máme, ale moc ji nevyužíváme, protože jsme strašně líné. Měly bychom se polepšit

Twitter nevyužívám, jelikož mi přijde zbytečný. 
Na Facebooku svou stránku mám. Využívám ji na upozornění čtenářům, že jsem přidala příspěvek. Dělím se s nimi o fotografie, pocity, dojmy a o knihy, které čtu.
Pro mě je Facebook důležitý, jelikož je spoustu blogerů, který ho vlastní. Nejenže zde čtenář najde spoustu blogerských přátel, ale také se zde dozvídá o srazech, soutěžích a mnoho dalších zajímavých akcích.

Mája - Fantasy MaKa
Twitter mi přijde úplně mimo. Možná tím, že ho neovládám. Každopádně FB pro mě důležitý je. Je to sociální síť, prošpikovaná jednou velkou, reklamní bublinou.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Tak jak to máte se sociálními sítěmi vy?
Já jsem si nedávno (stejně jako nedávno jsem si založila i blog :D) založila stránku na facebooku, protože už jsem se chtěla cítit jako velká blogerská hvězda! Na druhou stranu jsem se bála, že je to ještě brzo. Nebylo. Dnes mám na facebooku po cca měsíci a půl téměř 60 ,,fanoušků", což je číslo, o kterém se mi ani nesnilo ;) (a děkuju vám za něj!) Twitter sice mám moc ráda (radši než facebook), ale u nás v ČR  nemá takový dosah, jako facebook, to musím uznat :)
Mějte se krásně
Míša

Posted in | 2 Comments

Nejen princové si vybírají


America je obyčejná dívka z chudé rodiny, které jednoho dne přijde přihláška do Selekce. Účast v soutěži o princovo srdce by rodinu vytáhla z finančních problémů, jenže America si potají myslí na jiného. Co ji tedy přiměje, aby do Selekce vstoupila?

America žije v království Illeá, které se rozkládá na území bývalých Spojených států. Obyvatelstvo je rozděleno do kast, přičemž každé kastě je přidělen určitý druh práce. Lidé z první a druhé třídy se doslova topí v přepychu, zatímco od páté níž je pro obyvatele těžké vydělat si byť jen na jídlo. America je Pětka, a tak se musí hodně ohánět, aby rodičům pomohla živit sebe a své dva mladší sourozence. V noci se navíc potají stýká s Aspenem, klukem ze Šestky. Kromě mnoha přísných zákonů Illeji platí také nepsané pravidlo, že by si dívka měla vzít muže ze stejné nebo vyšší kasty. A tuto filozofii vyznává i matka hlavní hrdinky.

... celou recenzi si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor.

Posted in | 1 Comment

Každý někdy začínal - jak na spolupráce


Ahoj všichni! :)
Dnes tu máme další článek z mého projektu Každý někdy začínal! V minulém článku jste se mohli dozvědět, zda účastníci považují spolupráce s nakladatelstvími za důležité a jak vypadala ta jejich úplně první. Dnes vám poradí na co se zaměřit, pokud byste nějakou spolupráci chtěli navázat :)

Co bys doporučil/a nováčkům, kteří chtějí navázat spolupráce? Na co je důležité se zaměřit? Existují nějaká nakladatelství, na která je nejlepší se obrátit v začátcích?

Bastera - Knihy nekoušou
Nováčkům bych doporučila, že to chce vytrvat: je důležité chvíli blogovat, najít si trošku nějaký styl, nějaké čtenáře a zjistit, jestli mám kladné reakce na recenze apod. Pak teprve oslovovat nakladatelství. U toho všeho je potřeba trochu pokory a ne napsat hele já jsem Máňa, mám tady blog a chci knihu k recenzi. Průvodní dopis nebo mail je dobré si připravit předem nanečisto, zhodnotit sám sebe, napsat v čem vynikám, jaké jsou reakce, přihodit příklad recenze atd., ale to si každý musí zjistit sám :) Určitě je dobré se obrátit na nakladateství, která jsou otevřená blogeerům a ne hned psát někam, kde si důkladně vybírají, také je dobré napsat tam, kde vydávají knihy, které se mi líbí. Já třeba nebudu psát hned do Fantom Print, když čtu raději krimi apod. :)

Rozhodně se nebát a zkusit to. Za to nic nedáte, v nejhorším vám neodpoví nebo řeknou ne. Tečka. Hlavně být milý, napsat jasně a stručně co chcete, představit se a jakou máte představu. Umět se prodat. Z vlastní zkušenosti vím, že dobrá nabídka mnohdy dovede zázraky. U nakladatelství pro začátečníky je to dost ošemetné, spíše bych psala tam, kde víte, že ty knihy budete číst. Máte rádi produkci Fragmentu? Bum, tak napište do Fragmentu. 

Cathy Chloupková - Mezi nebem a peklem
Tohle je otázka, kterou vám opět zodpoví Medroš (http://knizni-kukatko.blogspot.cz/2014/02/psani-recenzi-strast-nebo-slast.html). Já snad jen dodám, že všichni (téměř) začínají s nakladatelstvím Fragment, protože nemá tak vysoké nároky (dle mého chyba, kolikrát se jim vážně divím, že vezmou blogera s víceméně obšlehlou anotací).

GiraffeAndy - Nejen knižní blog
Nikam nespěchat. Teprve když už má bloger s psaním recenzí nějaké zkušenosti a myslí si, že na to má, může to zkusit. Nevím sice, jak moc záleží na samotném e-mailu, který člověk pošle, ale určitě by měl mít svou formu a měl by být bez chyb. Jinak si nemyslím, že by si měl vybírat nakladatelství, které kontaktuje, jen podle toho, kde má podle něj "větší šanci": Nejlepší je napsat prostě do svých oblíbených nakladatelství, i když si třeba myslíme, že to nemá cenu. Já také vůbec nevěřila, že mi vyhoví Knižní klub, všude jsem četla, že nové blogery nebere, ale prostě jsem to zkusila, protože mám to nakladatelství moc ráda a věděla jsem, že jejich knihy by mě bavilo recenzovat a nakonec mě opravdu vzali! :)

Jana - U Margarety
Co bych doporučila? Nestydět se, umět zaujmout, mít v sobě pokoru a slušnost. Nehledě na to, kolik recenzí má bloger za sebou, recenzní výtisky jsou výhodou pro všechny, tak proč jich nevyužít hned ze začátku. Zeptat se, zda by s ním nakladatelství nechtělo spolupracovat, je v pohodě, pokud je bloger jaksepatří zdvořilý. Nejdůležitější pro takové spolupráce je samozřejmě to, aby jeho recenze měly hlavu a patu, byly čtivé a jeho blog byl něčím zajímavý.
A co se týče nakladatelství, určitě je fajn vyzkoušet Fragment, kde jsou k nováčkům hodně vstřícní. Za zkoušku stojí i menší nakladatelství / knihkupectví, u kterých není takový "nával" blogerů a je větší šance, že si vyberou nováčka.

Myanmar - Book-lords
Nováčkům bych doporučila počkat, až si budou jistí, že mají nakladatelství co nabídnout. Kvalita recenzí se postupem času u většiny blogů zvyšuje. Když nakladatelství obešlete až poté, co se trochu více vypíšete, budete mít větší šanci, že obdržíte kladnou odpověď. Dobré je také mít už nějakou vlastní základnu čtenářů. 
Některá nakladatelství se ozývají sama (například Metafora), jiným se musíte ozvat vy. Pro začátky je asi nejschůdnější nakladatelství Fragment, nijak zvlášť si recenzenty nevybírá, i když poslední dobou se to prý začalo trochu měnit. Nemyslím ale, že je dobré psát nakladatelstvím jen proto, že je u nich spolupráci (údajně) snadné získat. Rozhodujte se spíše podle toho, jaký žánr rádi čtete a od jakého nakladatelství si knihy nejčastěji kupujete.

Ráda bych něco doporučila, ale jak už jsem řekla, nemám s tím žádné zkušenosti. Jsem asi jedna z mála, která po spolupráci s nakladatelstvími tolik neprahne. 

Filipshk - Magician's Book
Jako první by si asi měli uvědomit, že než o nějakou spolupráci navážou, měli by si být jistí, že se chtějí recenzím opravdu věnovat a že musí mít na paměti, že když se jedná o recenzi pro nakladatelství, je taky potřeba, aby samotný článek nějak vypadal – ať už gramaticky, či obsahově. Samotná recenze totiž dělá větší dojem, než se může zdát. Pokud ale víte, že tenhle krok už je za vámi a jste pevně rozhodnuti, tak se naskýtá samotné oslovení nakladatelství. Mezi ta nejznámější a takové, které často přijímají nováčky, se pravděpodobně řadí nakladatelství Fragment, ve kterém nemají až tak velké požadavky a s klidnou duší mohu říci, že se jedná o opravdu milou společnost. Pro začátek naprosto vyhovující!

Trpělivost. Určitě to nepůjde hned. Myslím to tak ,že nemůžete očekávat ,že budete mít blog týden,jednu recenzi a hned navážete milion spoluprácí. To prostě nejde. Chce to trpělivost. 
Na co se zaměřit ? – nedělejte to kvůli recenzním vytiskům, neblogujte s vidinou recenzních výtisků. Samozřejmě můžete mít cíl ,že s někým navážete spolupráci ale neměla by to být priorita. Vím ,že to píše každý ale vážně. Vím ,že se to někomu může zdát těžké. Za následující řádky mě někdo bude nadávat,odsuzovat mě a možná mě začne i nesnášet ale…
Ruku na srdce… Knihy zdarma jsou lákové. Defakto recenzní výtisk – kniha zdarma. Zlobte se na mě jak chcete nadávejte mi jak chcete ale nevymluvíte mi ,že tohle napadlo aspoň jednou každého blogera. No hate me – ale je to pravda.

Doporučila bych ať s oslovováním nakladatelství chvilku počkájí. Je dobré se trošku rozepsat a ne psát do nakladatelství hned druhý týden po založení blogu. Důležité také je abyste psali bez gramatický chyb. Rozhodně není od věci si po sobě články a recenze několikrát přečíst a pro jistotu je dát přečíst i někomu jinému. Já to tak ze začátku také dělala (a někdy ještě dělám), protože gramatika mi dělala problémy.
Pokud už ale do nakladateství napsat chcete tak bych doporučila Fragment. Zkuste tam napsat a uvidíte, jak dopadnete. Každopádně paní, se kterou se budete domlouvat je milá, takže se toho vůbec nebojte. A já vám přeji hodně štěstí do blogování!

Myslím, že spousta blogerů začínala s nakladatelstvím Fragment, což bych taky doporučila :). Důležité určitě je, aby obsah emailu, žádosti obsahoval všechny důležité informace, a aby běl hlavu a patu. 

Vyberte si nakladatelství nebo knihkupectví, kde třeba rádi nakupujete a jejichž knihy se vám líbí a prostě jim napište. Přidejte odkaz na váš blog a když se jim bude líbit, určitě se ozvou:) Nenechte se odradit a zkoušejte všemožná nakladatelství.

Terry Shmash - Devils Handbag
Myslím, že je to právě Fragment. Ale zkusit se může vše, viděla jsem už dost blogů, které začínaly a měli víc spolupráce, než já. O spolupráci chystám i obsáhlejší článek, kde jsem sepsala svoje postřehy.

C.ind.ere.lla a Frozie - Popelčiny knížky
Nejdřív je dobré svůj blog nechat trochu rozjet a teprve potom se rozhlížet po spoluprácích. A když pak přijde fáze, kdy je blog na určité úrovni, zkusit napsat do nakladatelství. A buď to vyjde anebo ne. Do emailu se nemusí vypisovat romány, stačí, když bude bez chyb. A pro začátek je nejlepší zřejmě Fragment.

Rozhodně bych jim doporučila, aby si nezakládali blog jen kvůli knihám na recenzi. Přeci jen se najde pár takových, který si blog založí z tohoto jediného důvodu, přičemž knihy nejsou jejich koníčkem.
Před tím než nováček bude chtít požádat nakladatelství o spolupráci, tak by měl mít pár recenzí napsáno a měl by mít blog pěkně vzhledově i obsahově upraven. To je dle mého názoru základ. První dojem. 
Mohla bych rozhodně doporučit nakladatelství Fragment a internetové knihkupectví Knihcentrum. Jsou zde velice milí, hodní a je zde velká šance, že zde první spolupráci bloger získá.

Mája - Fantasy MaKa
V tomhle radit moc nechci, jelikož já sama jsem ještě nováček. Každopádně je důležité, stát si za svým názorem. 
Taková nakladatelství možná existují, vždy se říkalo, že je to Fragment. Ale postupem času si říkám, že mu možná všichni škodíme, jelikož on si takovou nálepku nezaslouží. Je to knižní gigant a měli bychom se mu všichni „klanět“.

Pokud jsem na někoho zapomněla nebo někde vidíte nějaký překlep, tak mi prosím napište, hned to opravím! :)

Tak jak to máte se spoluprácemi vy? Už jste někam napsali? Jak by podle vás měl vypadat mail, který nakladatelství pošlete? Kam napsat? :)

Já osobně v tomhle moc radit nechci, jsem teprve na začátku. Ale myslím si, že můžu poradit, aby se blogeři nebáli. Věřte si (ale buďte soudní) a jděte si za svým. A ještě jedna věc - buďte slušní a milí. Já jsem možná občas až přehnaně milá, ale všímám si, jak na to lidé reagují. Za tím mailem taky sedí jen člověk a příjemný mail mu může zvednout náladu a i vy se budete cítit dobře, i když třeba nakonec spolupráce neklapne ;)
Hezký večer 
Míša

Posted in | 9 Comments

Search

Swedish Greys - a WordPress theme from Nordic Themepark. Converted by LiteThemes.com.